Nová síò pod Vysokou bránou 14. prosince 28. ledna 2018 vernisá 14. prosince 2017 v 16.00 h
| Miroslava Zychová 12. 11. 1945, Polièka 1960 1964 Støední odborná kola výtvarná (Výtvarná kola Václava Hollara v Praze) 1965 1971 Akademie výtvarných umìní v Praze (Karel Souèek) Samostatné výstavy (výbìr) 1971 Obrazy, Kniha, Pardubice 1975 Obrazy a grafika, Polabské muzeum, Podìbrady 1980 Obrazy, kresby, grafika, Divadlo Zdeòka Nejedlého, výstavní síò, Chrudim 1980 Grafika, Divadlo v Nerudovce, Praha 1981 Obrazy, kresby, grafika, keramika, Galerie výtvarného umìní v Havlíèkovì Brodì, Havlíèkùv Brod 1983 Grafika, Divadlo hudby OKS, Olomouc 1983 Obrazy, Galerie ve vìi, Mìlník (spolu s Marií Blabolilovou a Anekou Kovalovou) 1984 Obrazy, kresby, keramika, Výstavní síò Atrium na ikovì, Praha 1986 Obrazy 1978 1986, Galerie d, Praha (spolu s Marií Blabolilovou) 1997 Umìlá pøíroda, Galerie Jiøího Jílka, umperk 1999 Jevitì vìcí, Výstavní síò Atrium na ikovì, Praha 2000 Ta realita, Galerie výtvarného umìní v Havlíèkovì Brodì, Havlíèkùv Brod 2002 Tak to vidím, Mìstský kulturní klub, Hlinsko 2004 O vìcech, Galerie výtvarného umìní v Hodonínì, Hodonín 2004 Obrazy, DTC Praha, Poliklinika Zelený pruh, Praha 2005 Plastic animals a jiné vìci, Mìstské muzeum a galerie, Hlinsko 2006 Malé ohlédnutí s grafikou, Galerie Univerzity Pardubice, Pardubice 2008 Vìcí vidìní, Horácká galerie v Novém Mìstì na Moravì, Nové Mìsto na Moravì 2010 Plastic animals a jiné vìci II, Galerie Vyehrad, Praha 2011 Obraz v obraze, Galerie Caesar, Olomouc 2011 Ze seitu, Horácká galerie v Novém Mìstì na Moravì, Nové Mìsto na Moravì 2014 Mení obrazy, Galerie Otto Gutfreunda, Dvùr Králové nad Labem 2015 Jedno místo, dvì cesty (spolu s Bohumírem Komínkem), Galerie Klatovy / Klenová, zámek Klenová 2015 Miroslava Zychová 2015, Mìstské muzeum a galerie, Hlinsko 2017 Po Vánocích, Mìstské muzeum a galerie Polièka Spoleèné výstavy (výbìr) 1977 Tichá árka, Ateliér Magdaleny Jetelové, Praha 1977 Mladá tvorba 2.,studenti AVU Praha, Východoèeská galerie v Pardubicích 1980 Èlovìk. Prostor èlovìka II., Mìstské kulturní støedisko, Dobøí 1983 Èlovìk a svìt. Mladá figurální tvorba, Oblastní galerie v Liberci, Liberec 1983 Krabièky, Galerie H, Kostelec nad Èernými lesy 1986 Èeské umìní 20. století, Alova jihoèeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou 1988 Souèasné èeské exlibris, Galerie d, Praha 1992 Èeská kresba, Galerie R, Praha 1998 Tichý ivot vìcí, Praákùv palác, Brno 2000 Dva konce století 1900 2000, Dùm U Èerné Matky Boí, Praha 2005 Praské ateliéry, Novomìstská radnice, Praha 2006 Èeské umìní XX. století: 1940 1970, Alova jihoèeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2008 Výtvarné práce z Mezinárodního plenéru Pardubice 2006, Východoèeské muzeum, Pardubice 2011 ...a jiné vìci, Galerie Caesar, Olomouc 2011 Umìlci Archivu, DOX, Malá vì, Praha 2013 Malba, grafika i sochy, Výstavní síò Atrium na ikovì (spolu s Ellen Jilemnickou, Janou Kremanovou, Milenou oltézsovou, Nadìdou kardovou) Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze; Galerie Støedoèeského kraje GASK, Kutná Hora; Galerie hlavního mìsta Prahy; Národní muzeum Praha; Alova jihoèeská galerie; Galerie Klatovy / Klenová; Galerie umìní Karlovy Vary; Galerie výtvarného umìní v Náchodì; Východoèeská galerie v Pardubicích; Mìstské muzeum a galerie Polièka; Horácká galerie v Novém Mìstì na Moravì; Galerie výtvarného umìní v Havlíèkovì Brodì; Galerie Mìstského úøadu Praha 3; Ministerstvo kultury Èeské republiky, Praha; Biella, Lublaò, Slovinsko; Internazionale Exlibriscentrum, Itálie; Sint-Niklaas, Belgie; Soukromé sbírky doma a v zahranièí. elva, významné zvíøe pøedevím v mytologiích Indie, Èíny, Japonska a Amerik. (
) Èasto se objevuje jako nosiè èi doèasná opora pøi stvoøení vesmíru, nebeského trùnu, nebo také napøíklad ostrovu nesmrtelných.(
) Její vysoký vìk a tajuplné znaky na jejím pancíøi vykládané jako písmo z ní udìlaly symbol moudrosti.(...) Protoe se do svého pøíbytku mùe skrýt jako do jiného svìta, byla zvlátì v Indii symbolem meditace a soustøedìní. /Udo Becker, Slovník symbolù/ ELVÍM KROKEM Na nìco tak podivného, pracného a pøitom dobrého, jako jsou Zychové obrazy, na souèasné výtvarné scénì hned tak nenarazíme. Zastavme se hned u slovního spojení výtvarná scéna. Tak toti Mirka Zychová jemnì ironicky pojmenovala jedno ze svých pozoruhodných zátií (Výtvarná scéna, 2005-6), popisující hoøko sladko kyselo bolným tìtcem situaci svoji i pomyslného herního prostranství nejen výtvarného umìleckého svìta. Obrazy snové skuteènosti, a nebo skuteèné snovosti? Jedí koèky netopýry? Nebo netopýøi jedí koèky? Carrolovská poetika nonsensu z Alenky v øíi divù se pøed obrazy Mirky Zychové vynoøuje vskutku neodolatelnì. Z jejích obrazù promlouvá Paelv, fiktivní bytost z Carrollovy knihy, v originále Mock Turtle, tedy nepravá nebo také posmìvaèná elva, její jméno je slovní høíèkou s názvem oblíbeného viktoriánského pokrmu, nepravé elví polévky. Ostatnì Mirka sama má k takové anglosaské paelví polévce i poetice velmi blízko. Surrealistická snovost a promìny perspektivy patøí do Alenèiny rodiny. Jindy jako by se stávala mluvèím postav dnes slavného anglického vyprávìní pro dìti i dospìlé A. A. Milneho. Podle povahy situace tu Ijáèek, tu Pú, tu Prasátko, tu Králíèek promlouvají z jejích obrazù. Je precizní pozorovatel velkých i malých skuteèností a je cosi alchymisticky trismegistovského v jejím podání. Co je dole, je i nahoøe. Zachycuje situace, ve kterých se právì nalézá, skrze vìci, které se jí osobnì dotýkají. Navrch odstup, ochromující intimita uvnitø. Její precizní malba podobná vidìnému zpod zvìtovacího skla na první pohled jeví známky pøíbuznosti s hyperrealistickými pøístupy. Pøíbuznost je vak pøi bliím ohledání tøeba shledat jako spíe formální, obrazy Mirky Zychové chladné a odosobnìné hyperrealistické malbì vnitønì neodpovídají. Její výpovìï je plná nanejvý osobité a osobní fantaskní výtvarné poezie, obdaøené smutkem vyrovnávaným humorem a implicitnì nadìjí. Pokud hledáme pro obrazy Mirky Zychové nìjaký ánr, který by je v jejich rozmanitosti spojoval, zcela jistì jde o zátií. Mirèina zátií mùeme pøirovnat k pohledùm do kabinetu kuriozit pomyslné kunstkomory, podobné proslulé Kunstkomoøe Rudolfa II., kde císaø shromaïoval rozlièné, mnohdy obskurní pøedmìty, které ve svém celku mìly pøedstavovat obraz svìta. V pøípadì Rudolfa i Zychové mùeme konstatovat, e pøitom nejde o obraz ryze objektivní, nebo sbírka vdy reprezentuje svého sbìratele a vytváøený obraz je odrazem právì jeho svìta. Mirka Zychová svá bizarní zátií buduje s rozmyslem a po etapách. První etapa je ideová a odvíjí se od konkrétního setkání s nìjakou skuteèností, kterou pak malíøka dál promýlí a modifikuje ve své hlavì. Následuje materializace. Zátií si postaví ve skuteènosti. Nakonec toto 3d modeletto precizní malbou na hranici kresby tìtcem pøevádí do 2d prostoru na plátno èi karton. Dává dohromady zvlátní spoleèenství vìcí, které dotváøejí ná svìt, ale ve své podstatì jsou to vìci vedlejí, èasto nezbytnì nepotøebné, zbyteèné. Na jejích kompozicích dostávají autobiografický náboj a zároveò fungují jako obecná podobenství. Pùdy a jejich iluzivní detaily, sálající kamna, existenciálnì ladìné figurky betlémských pastýøù v krajinì z polystyrenových segmentù, vánoèní makro-ozdoby, nafukující a lesknoucí se v papírových pøihrádkách krabice, nalezené na pùdì, obskurnì groteskní rej trpaslíkù z podstavce vánoèního stromku. Legendární nafukovací sloni a buvoli Libue Niklové z Fatry Napajedla, ve své dobì bìná umìlohmotná produkce, se stávají spolu s o nìco pokleslejími èínskými nafukovacími zvíøaty donkichotskými hrdiny obrazù. Melancholie a groteska, smích skrz slzy v jednom. Jsou dokonalými pøedstaviteli absurdity i banality, obalem-pøevlekem pro kubické centimetry lidského dechu. Mirka Zychová maluje obrazy pomalu. elvím krokem. Kadým rokem jich pøibude tak ètyøi pìt. A kalendáøním dokladem této skuteènosti je èerstvý cyklus roèních období s kvìtinovými motivy, tìtcem trpìlivì steh po stehu vyitý, pøedstavující autorèinu celoroèní práci. Ze své potøeby pomalosti a systematiènosti vyvinula rafinovanou kombinovanou techniku, kdy porùznu støídá a mísí temperu, olej, pastel, akvarel, tu a pøíleitostnì do barev pøidává plnidla. V pøípadì chuti obraz skuteènì materiálnì zatìkat neváhá pøimíchat do barvy tøeba písek. Pokud bychom u ní oznaèili uití netradièních technik jako experiment, ocitli bychom se v zajetí slovního klié. Slovo experiment tu docela neplatí. Sáhne-li napøíklad po fluorescentní barvì èi spreji, je v základì této volby pøesvìdèení a jistota elvy. Nemáme mnoho tak troufale pomalých tvùrcù. Se stejnou elví vytrvalostí a neochvìjností za pøedchozího reimu stála u záchrany historické ètvrti Betlém v Hlinsku v Èechách. Dnes pøi bøehu Chrudimky ivoucí skanzen. Chybìlo málo, a místo pùvodních chalup zde stálo autobusové nádraí. Ona a její ivotní druh, jeden z pozoruhodných autodidaktù naeho výtvarného umìní, solitér, malíø a fotograf Bohumír Komínek (1944-1999), vyvinuli na malomìstì za normalizace neobvyklou aktivitu, kdy stateènì a nakonec úspìnì vedli boj za záchranu hlineckého genia loci proti totalitním úøadùm. Se stejnou elví vytrvalostí si naloila a nese na krunýøi svoje trámy ivota (Spøeení, 2006-7). Zrychlená souèasná doba pomalost elvího kroku umocòuje. Divoucnìjí a divoucnìjí, chce se øíci slovy Alenky. Lucie iklová
|