Výstavnà sÃnì Rabasovy galerie ve Vysoké ulici 232 8. února – 29. dubna 2018 Venisáž 8. února 2018 v 16.00 h
| Èeský døevák Aè bývá Èeský døevák oznaèován za fotografickou skupinu, ve skuteènosti byl vždy spÚe spolkem pøátel a zároveò silných a nezaøaditelných osobnostÃ. Èeský døevák nemìl nikdy žádný pevný tematický èi ideový program, byl spÚe záminkou k setkávánÃ, debatám a spoleèné zábavì, a také obèasným výstavám. Právì prastará technika kontaktnÃho otisku velkoformátového negativu snÃmaného døevìnou kamerou (odtud starosvìtsky sebeironický název skupiny), která dovoluje až omamnì dokonalou reprodukci motivu, se stala jediným faktickým spojovacÃm èlánkem velmi volného sdruženÃ. Èeský døevák založili v roce 2000 Karel KuklÃk, Jan Reich, Jaroslav Beneš a BohumÃr Prokùpek. V roce 2002 se k nim pøipojil Tomáš Rasl, tehdy ještì student FAMU, a v roce 2003 byl ostatnÃmi pøizván doyen skupiny Petr Helbich, který pøedstavuje pøÃmou osobnà vazbu k vùbec nejslavnìjšÃmu zastánci kontaktnÃho printu Josefu Sudkovi. Skupina pøitom zanikla v roce 2008, kdy pøedèasnì zemøel BohumÃr Prokùpek, po roce následován Janem Reichem. Èeský døevák zøejmì pøÃznaènì vznikl právì v letech, kdy klasické analogové fotografii zaèÃnala zvonit hrana, a kdy se deskové aparáty s èasto stoletým rodokmenem staly nepochopitelným anachronismem. Dùvodem spolèenà pøitom nebyla nostalgie po ztracených èasech, ale spÚe hluboký respekt k dlouhé a bohaté fotografické tradici a k možnostem, které znalým a vnÃmavým dokáže otevøÃt. Spoleèným jmenovatelem Èeského døeváku tedy nenà program ani protest proti èasu, ale soustøedìná radost z vìcà a jevù, které lze obdivovat a na které se lze spolehnout: a mezi nimiž je pøitom pøátelstvà na prvnÃm mÃstì. S ohledem na výše zmÃnìné tato výstava nenà a ani nechce být programovým a èasovì omezeným výbìrem, konvergujÃcÃm k jednotnému stylu èi soustøedìným jen na obdobà skupinové aktivity. Naopak ukazuje spÚe rùzné, èasto i excentrické smìry, z kterých jednotlivà autoøi pøicházeli a kterými se vydávali dál zase za svým. Právì v letmých køÞenÃch tìchto osobitých rukopisù mùžeme hledat skuteènou definici Èeského døeváka. Pavel Vanèát, kurátor výstavy, leden 2018
Jaroslav Beneš *1946 v Plzni. Koncem 60. let zaèal fotografovat v rodné Plzni divadlo a jazzové èi rockové koncerty. Poèátkem 80. let objevil krásu velkoformátových kamer, kde je koneèným výsledkem kontaktnà kopie, ale jeho styl vycházà z minimal artu a osciluje mezi perfektnostà a náhodou pøi vzniku snÃmku. Nevadà mu svìtlo vniklé do kazety a ani vinìtace objektivu, které naopak úmyslnì využÃvá a zaèleòuje do výtvarného procesu. Základnà otázka, kterou si ve své tvorbì klade, je pocit èlovìka v prostøedÃ, které si sám pro sebe vytvoøil. V letech 1991, 1994 a 1995 fotografuje dÃky stipendiu francouzského ministerstva zahranièà paøÞskou ètvr La Defense. Petr Helbich *1929 v Praze. Helbichova fotografická cesta, která celoživotnì doplòuje jeho obèanské povolánà lékaøe, zaèÃná v roce 1948 pod vlivem Rudolfa Jandy, od nìhož pøebÃrá realistiènost a pøesnost pohledu, a také Josefa Sudka, který v nìm inspiroval smysl pro motiv a jeho èas. V letech 1952 – 1970 provázà Helbich Sudka do pralesa Mionšà a stává se jeho „asákem“. Jeho fotografie jsou od poèátku statické (použÃvá formáty 6 × 9, 6 × 10 a 9 × 12 cm). Od roku 1993 fotografuje kamerou 13 × 18 cm, z negativù nezvìtšuje, ale pouze kopÃruje. Své snÃmky øadà do cyklù, z nichž nìkteré evokujà jeho vztah k Sudkovi (ZátišÃ, Pralesy), jiné (Bulovka, Demolice) naopak pøedstavujà osobitý pohled autora a jeho vlastnà cestu souvisejÃcà s èeskou fotografiÃ. P. Helbich, by celoživotnà fotograf amatér, dosáhl ve své tvorbì profesionálnà jistoty a dokonalosti. Karel KuklÃk *1937 v Praze. Rokem 1958 zaèala jeho cesta za subjektivnÃm vyjádøenÃm vlastnÃch pocitù a vztahù k okolnÃmu svìtu. V šedesátých letech byl jednÃm z hlavnÃch pøedstavitelù surrealismu a strukturálnà abstrakce ve fotografii a vystavoval s malÃøi, grafiky a sochaøi stejné výtvarné orientace. V sedmdesátých letech se pøiklonil spÚe k fotografické tradici, jak èeské (Funke, Hák a Sudek) tak i k americké (Weston, Strand), a využil zkušenostà z pøedchozà etapy své tvorby, aby je transformoval do svého dalšÃho tvùrèÃho obdobÃ. BohumÃr Prokùpek *1954 v Humpolci / † 2008 V letech 1970 – 74 studoval obor fotografie na Støednà umìleckoprùmyslové škole v Brnì a v letech 1982 – 86 pak katedru fotografie na pražské FAMU. Jeho velkým životnÃm tématem byla nedotèená pøÃroda a proti nà krajina, v nÞ je èlovìk pøÃtomen svým dÃlem. Od roku 1990 pùsobil jako vydavatel (nakl. ASCO) a koncem devadesátých let zaèal pracovat i na rozsáhlých fotografických realizacÃch pro interiéry (památnÃk Lidice). Pracoval s rùznými formáty negativù, ale i s digitálnà fotografiÃ, pøièemž èasto použÃval úmyslnou neostrost a monochromii, èÃmž dosahoval subjektivnà až mystický výraz. Od roku 2002 až do pøedèasné smrti pùsobil jako vedoucà ateliéru plenéru na FAMU. Tomáš Rasl *1975 v Praze V letech 1996 – 2003 vystudoval fotografii na pražské FAMU a stal se vyhledávaným fotografem architektury. Ve volné tvorbì èasto použÃvá staré døevìné kamery s velkým formátem negativu, v poslednà dobì experimentuje ušlechtilými tisky, pøedevšÃm bromolejem. Pracuje v postupnì se vyvÃjejÃcÃch cyklech a jeho poetické fotografické vidìnà umocòujà i básnické názvy dìl a cyklù. Na své poslednà výstavì „Mezi dnem a snem“ v pražské Trafo Gallery vystavil poprvé kromì fotografià také objekty: nìkteré vycházejà z jeho snÃmkù a transformujà je do trojrozmìrných soch. Je vnukem fotografa Ferdinanda Buèiny (1909 – 1994) jehož archiv opatruje. Jan Reich *1942 v Praze / † 2009 Fotografoval od konce 50. let, v letech 1965 – 1970 vystudoval pražskou FAMU. Již tehdy bylo jeho snahou zachytit z lidské èinnosti to, co mizà v toku èasu. NazÃral svìt civilnÃm pohledem, blÃzkým estetice Skupiny 42, která na nìho silnì pùsobila. Pøechodem z malého a støednÃho formátu na formát negativu 13 × 18 až 24 × 30 cm v roce 1980 a navázánÃm na sudkovskou tradici se v jeho tvorbì zaèaly objevovat romantické prvky. Souèasnì nechával na svoji tvorbu pùsobit i vlivy pøicházejÃcà z americké velkoformátové fotografie. Jeho kniha Bohemia byla v roce 2005 ocenìna hlavnà cenou Magnesia Litera.
|