RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 58 Tomáš Hřivnáč - grafické listy
Výstavní síň na radnici 30. června–28. srpna 2022 vernisáž 30. června 2022 v 16.00 h	Tomáš Hřivnáč absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Od roku 1999 je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. První samostatnou výstavu uskutečnil v Praze roku 1984. Od této doby již proběhlo více než sto samostatných výstav. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například ve Velké Británii, Francii, Německu, Rakousku, Belgii, Japonsku, Austrálii, Spojených státech amerických nebo také na Novém Zélandu.      Hřivnáč je nositelem několika ocenění. V roce 1997 obdržel Velký diplom za grafiku na VIII Internacionalni bijenalni festival portreta, crtež i grafika v Tuzle (Bosna a Hercegovina), roku 2002 Cenu Masarykovy akademie umění a v roce 2009 získal Hlavní cenu na X Bienal Internacional de Gravat „Josep De Ribera“ v Xŕtivě (Španělsko). Hřivnáč vyrostl, žije a tvoří v podkrovním ateliéru v Říčanech u Prahy, které se staly námětem jeho několika grafických listů.      Tomáš Hřivnáč      je výtvarník poněkud nezařaditelný – je to solitérní umělec, který důvěřuje spíše svému citu a našeptávajícímu podvědomí, než povrchním a proměnlivým módním tendencím. Tomáš Hřivnáč má za sebou celou řadu samostatných či skupinových výstav u nás i v zahraničí. Jeho doménou jsou ženy, které pak v aktu nechává v nejrůznějších vypjatých, krkolomných či schoulených pózách s obdivuhodnou invencí nekonečně variovat. Je především grafikem a mistrem suché jehly případně mezzotinty, ale také občasným náruživým malířem mokré olejové barvy. Přes zobrazenou a tajemnou rituální řeč těla je ve svém zpracování spíše tradicionalistou či lépe řečeno realistou. Jeho obnažené figury mají totiž proporce žen, jaké známe, máme či potkáváme snad každý den. Tomášovy grafiky jsou oblíbené pro svou jemnou akurátní kombinaci smyslného náboje příjemně povzbuzující vitality a skvěle zaznamenaného svižného zpracování. Jeho ženská těla jako symboly života se dotýkají neomylně našich pudů i zasutých prastarých archetypálních kořenů, jakéhosi společného lidského existenčního východiska. Těla jsou to nadčasová, jakoby mýtická a přitom všeobecně snad i čitelná a našemu podvědomí srozumitelná.      Práce Tomáše jsou svou povahou komorní, důvěrné, pozitivní, pudové, vitální a hravé. Nejsou zbytečně okázalé a prvoplánově předuchovnělé, jeho témata nejsou vážná, ale spíše závažná neboť všem blízká a všemi podvědomě prožívaná. Mají schopnost nás zaujmout i pobavit. Stačí jediné: být prostě otevřen a k sobě upřímný.