RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK55
Jakub Sýkora - Proměnlivá situace
Nová síň pod Vysokou bránou
15. prosince–5. února 2023
vernisáž 15. prosince 2022 v 17.00 h








     PROMĚNLIVÁ SITUACE
     
     Jakub Sýkora (1984) ve své malířské tvorbě spojuje zkušenosti dvou odlišných vizuálních světů, v nichž se dlouhodobě autorsky pohybuje. Systematizovaná, racio­nální vizualita počítačového světa se tu potkává s in­tuitivní malířskou citlivostí a přirozenou hravostí. Autor rozkrývá a tematizuje samotný proces vznikání obrazu, to jak se na základě vstupních „dat“ může na plátně tvarovat a formátovat. Zajímá se o to, co všechno se může obrazem v době post­informační a digi­tální vlastně stát. Klade si otázky spojené se skladeb­ností díla, stejně jako s proměnou této „skladebnosti“ v době křížení různých výrazových médií, vizuality a informatiky. Čím tato „skladebnost“ vlastně je a co všechno unese, když se zredukuje na základní nosný princip? Když se obnaží logika její vnitřní anatomie a překóduje se její funkcionalita? Autor, inspirující se jazykem vizuální komunikace, se často vyjadřuje v tematických řadách, které ve formálních posunech a variantách rozvíjejí předem zvolenou „situaci“, jež se neustále proměňuje, neboť se sama stává malíři výzvou k proměně.

     Sýkorovy obrazové série se od sebe odlišují buď větším příklonem k racionální výstavbě obrazu, v níž dominuje geometrická struktura, nebo větším příklonem k malířské intuici, v níž je obraz na základě určitého metodického postupu tvarově a barevně hledán a nacházen jako předem neznámá konstelace. Vztah mezi jasně definovanou struk­turou a volnou malířskou improvizací, coby svobodnou korekcí řádu, umožňuje Sýkorovi promýšlet obraz v rámci těchto dvou vytčených polarit vždy znovu a prožívat ho jako živé tvůrčí dobrodružství. Pohybuje se tak ve vztahovém poli, jehož stavební podmínky jako malíř sám definuje, vytváří a přetváří. Vzniká tu, na způsob stavební parcely, prostor pro herní tvůrčí princip, který autor naplno využívá s tím, že zároveň podle potřeby překračuje předem stanovené limity a pokračuje ve „vývoji“ obrazu i za uměle, laboratorně stanovenými hranicemi, pokud si „hledaný výraz“ o tyto přesahy sám řekne.
     Odtud Sýkorovy novotvary a tvaroslovné etudy pohybující se v rozhraní přírodního řádu a technologie. Některé obrazy mohou svým vizuálním rozvrhem připomínat pří­rodní organické a anorganické preparáty, genetické mřížky, terénní mapy, deskové hry, jiné jako by odka­zovaly na počítačové hry, grafické programy, prezentace či virtuální architektonické projekční studie. Vždy tu ale cítíme přítomnost tvůrčí malířské diverzity, která potměšile podrývá všechna závazná pravidla a principy, aby ze struktury a systému, na něž jsou pravidla navá­zaná, udělala obraz, aby tedy proměnila virtuální svět projekce v hmotný artefakt. S tím souvisí i specifický autorův humor, který se někdy promítne i do dadaisticky laděného názvu díla (např. Drátokaznost, 2022)
     Obraz je tu vždy inscenovanou situací. Její vnitřní napětí je dáno deklarovaným rozporem mezi pravidelným systémem a jeho nečekaným narušením a přepracováním. Chyba, chybovost, je tu vnímána jako ryze „malířský“ moment oživení, jako nová vizuální hodnota, která se prolamuje do strnulosti všech technických předpokladů a normotvorných omezení. Stává se lidskou stopou, která se vymezuje vůči mašinistické logice strojově nastavené totality. Obraz je lidským projektem, a proto vždy otevřenou situací nakročenou ke změně a novým objevům. Malířská práce Jakuba Sýkory referuje o pohybu tvůrčí lidské aktivity v krajině čím dál tím více systemati­zovaného a sobě­podobného životního prostoru, ať už je to prostor konkrétní nebo virtuální. Lze ji vnímat do jisté míry jako rezistenci vůči pohodlné životní praxi, která však na všech úrovních vytěsňuje a přemazává přirozené lidské vnímání a citlivost.
     Petr Vaňous, Praha, listopad, 2022