RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 1 Panta Rhei - Ingrid Račková,David Suchopárek
	Přestože se oba absolventi pražské UMPRUM vyjadřují v rámci stejného média a shodně si také zvolili abstrahující výtvarný jazyk, každý z nich ve své tvorbě upřednostňuje jiný formát. Zatímco se Ingrid Račková soustředí především na závěsný obraz, v němž kombinuje hlavně rytí a malbu, David Suchopárek zase více inklinuje k objektům z broušeného vrstveného skla. Ideová východiska i vizuální kvality jejich artefaktů, mezi něž patří geometrické tvarosloví, čistota formy, akcent na barvu a optickou působnost vůbec, se ovšem do té míry překrývají, že výsledky jejich práce disponují ojedinělou názorovou a výtvarnou shodou blížící se v některých případech až hranici dvojjedinosti. Oběma je navíc cizí doslovnost. Typické je pro ně spíš úsporné vyjadřování, často na úrovni otevřeného symbolu nebo znaku, takže má potenciál stát se subjektivním katalyzátorem emocí a asociací, prakticky nezávislým na konkrétně ukotvené naraci. To ovšem neznamená, že by se úplně zbavili organiky, opulentnosti, nebo nedokázali vyprávět příběh.      To ostatně naznačuje i aktuální výstava, která shrnuje jejich tvorbu zhruba za posledních patnáct let, s těžištěm umístěným v nedávné současnosti. Prolínavá expozice vychází z architektonických dispozic galerie a volně se váže k tvaru jednoho závitu spirály. Výběr zahrnuje prakticky všechny segmenty práce IRDS. Nejen klíčové cykly skleněných obrazů a objektů, které vytvářejí páteř výstavy, ale i design – tedy užitou část jejich produkce, například členité velkoformátové vázy pro Moser s výrazně skulpturálním charakterem. Právě ty celou přehlídku otevírají. Nechybějí ale ani autorsky pojímané sklenice, které svou inspiraci nacházejí například v architektuře nebo odkazu slavných malířů minulosti. Poprvé jsou u nich významovou součástí prezentace také modely a předobrazy některých objektů dotvářející představu o genezi jejich vzniku a zároveň také zviditelňují kontext jejich tvorby.      Jestliže úvod výstavy klade důraz více na vnější znaky jejich vyjadřování – především tvarovou a barevnou účinnost, postupně se přechází směrem k prožitku jiného typu. Totiž většímu soustředění na podstatné otázky týkající se smyslu lidského života, sebezpyt, reflexi a proměnu vnímání, kterou přináší čas. V tomto ohledu se o koncepci instalace dá uvažovat jako o mentálně interaktivní. Celek pak vytváří nejen komplexní obraz fyzické tvorby Ingrid Račkové a Davida Suchopárka, ale hlavně vnitřně provázanou cestu jejich vizuálního přemýšlení.      Radek Wohlmuth      Praha, březen 2023