RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK 9 Václav Jan Sommerschuh a jeho dílna sto let keramické výroby pro architekturu v Rakovníku
Rabasova galerie v Rakovníku Malá síň RG 29. září–konec listopadu 1983 vernisáž 29. září 1983 v 16.00 h      výstavu uvede Dr. Miroslav Vlk 19. Poezie (detail) 9. Jaro 8. Léto 6. Podzim 5. Zima 14. Zahradní váza 1. Lov 2. Rybolov 4. Jaro 3. Podzim	Lidé většinou spojují Rakovník s pojmem keramického průmyslu. Po celé jedno století vycházejí z dnešních Rakovnických keramických závodů dlaždice a obkládačky, které mají dodnes ve světě dobrý zvuk pro své řemeslné a estetické kvality. Povšimněme si však jejich minulosti. Emil Sommerschuh, který byl ředitelem tehdejších rakovnických keramických závodů, přenesl definitivně po roce 1897 pražský závod – po asanaci staré továrny v domech na bývalém Mariánském náměstí (v místech dnešní Městské lidové knihovny) do Rakovníka. Prosperující, na tehdejší dobu moderní podnik, mu zanechal jeho otec Václav Jan Sommerschuh, jenž se výrazně zasloužil o rozvoj domácího uměleckého průmyslu.      Václav Jan Sommerschuh (1825–1892) pocházel ze starobylé pražské kamnářské rodiny. Na rozdíl od svých předků, jejichž práci svazovaly zastaralé cechovní předpisy a život plný měšťanských přežitků, využil ve svůj prospěch první vlny průmyslové revoluce a společenského vzestupu buržoazie, která se stala po roce 1848 vládnoucí třídou se všemi politickými ambicemi a kulturními nároky. V hospodářské oblasti nepromeškal zavádění nového paliva – uhlí do šlechtických paláců i měšťanských domácností, odkud jeho kamna vytlačovala zastaralá topná tělesa. Ve společenské a politické sféře zastával mnoho významných funkcí (zejména jako člen rady města Prahy a ředitel Paroplavební společnosti). Docházel do mnoha vlasteneckých i kulturních spolků, jež buď zachovávaly staré měšťanské dekórum, nebo přispívaly ke kulturnímu rozvoji národa (např. Měšťanská beseda nebo Sbor pro zřízení Národního divadla). K tomu lze přičíst i přátelské styky s Josefem Navrátilem, Juliem Zeyerem, Vojtou Náprstkem a jinými osobnostmi tehdejšího kulturního a společenského života.      Většinu produkce jeho moderního keramického závodu tvořila kamna, jež nahrazovala historické kusy v pražských palácích a zámeckých sídlech. Snad proto, že vzala za své většina kamnářských děl baroka, rokoka a empíru, pohlíželo se na Sommerschuhovu činnost dlouho s despektem. Připomeňme však, že je nestavěl brzo sám, ale nalezl kontakty s výtvarníky: malířem Josefem Navrátilem, s nímž patrně spolupracoval při realizaci jeho návrhů vybavení císařských zámků i měšťanských domů ve slohu druhého rokoka nebo později se sochařem Celdou Kloučkem. Celá tato málo známá sféra jeho činnosti si zaslouží samostatnou badatelskou pozornost.      Umělecky nejhodnotnější a nejznámější byly Sommerschuhovy zahradní plastiky. I v této oblasti spolupracoval s umělci: např. koncem 60. let pro něho modeloval Josef Václav Myslbek. „Věčný i časový původ pozoruhodné zahradní dekorace je dnes i v kruzích památkových a uměleckých zapomenut,“ napsali J. Patera a J. Blažková v jediné monografii věnované Sommerschuhovi. Jejich slova hovoří dnes snad ještě naléhavěji. Oni znali plastiky z předměstských vil, které věnoval Václav Jan Sommerschuh přátelům na výzdobu zahrad letních sídel v průběhu 70. let. Za čtyřicet roků od napsání této knížky díky nezájmu soukromých vlastníků a neodolnému materiálu památkový fond značně prořídl. Několik plastik z různých pražských staveb je v Uměleckoprůmyslovém muzeu a Muzeu hlavního města Prahy. Nejvíce je třeba litovat rozptýlení a částečného zániku největšího souboru plastické výzdoby vily Václava Jana Sommerschuha, kterou si postavil kolem roku 1876 na Křivoklátě. Dodnes se tu však zachovaly keramické reliéfy a malované obkládačky na fasádě domu, na nichž najdeme květinová zátiší, pražské a karlovarské veduty i lovecké scény. Odpovídají repertoáru dekorace současného skla a porcelánu. Jejich autorem je nepochybně Sommerschuhův spolupracovník, malíř skla Jindřich Pazdera. Jestliže v Praze až na několik příkladů soubor keramických plastik ze Sommerschuhovy dílny nenávratně zmizel, podařilo se na Rakovnicku a v širším okolí objevit ještě řadu děl, což je příslibem dalšího poznání produkce podniku Václava Jana Sommerschuha, ale i jeho pokračovatelky, rakovnické továrny Kasalovský–Sommerschuh, která patrně až do roku 1907 užívala starých forem z přestěhovaneho pražského závodu. Naše výstava u příležitosti 100. výročí rakovnické šamotky by měla připomenout význam jejích umělecky nejúspěšnějších počátků.      Plastika Václava Jana Sommerschuha, vyrůstající z tradic pražské keramické výroby, se rozvinula v době poklesu významu pražské keramiky. Nepodlehla tlaku komerčních zájmů krize uměleckého průmyslu a udržela si výtvarné kvality. Navázala na nejlepší tradice barokní terakotové plastiky, kterou představovala zejména výzdoba zahrady zámku v Tróji. Využila zkušeností a tematické zásobnice porcelánové plastiky rokoka, klasicismu a empíru. Ikonograficky následovala oblíbené dětské rokokové a antikizující mytologické alegorie a obohatila je novými motivy své doby. Kvalitativní rejstřík závisel na výběru spolupracovníků a poznamenal úroveň jednotlivých děl.      Nakonec lze říci, že i zlomek pozůstalých produktů dodnes svědčí o významném úsilí po zachování uměLecké a řemeslné kvality při využití nových metod moderní průmyslové výroby. Václav Jan Sommerschuh patřil k těm významným osobnostem české uměleckoprůmyslové tvorby 2. poloviny 19. století, které se vyrovnaly s protikladem obrodných snah po obnově rukodělné umělecké výroby a průmyslového vývoje, jejichž symbióza vyzněla v úspěšném rozmachu secesního umění. Umělecká spolupráce při použití dlaždic na fasádě, předznamenaná už na křivoklátské Sommerschuhově vile, přispěla i v našem století k jejich uplatnění jako významného estetického prvku moderní architektury. 1.    Lov  pálená hlína  v. 121 cm  70. léta 19. stol., značeno V. J. Sommerschuh Praha – původně výzdoba vily v Křivoklátě 2.    Rybolov  pálená hlína  v. 123 cm  70. léta 19. stol., neznačeno – původně výzdoba vily v Křivoklátě 3.    Jaro (dětská postava)  pálená hlína  v. 99 cm  70. léta 19. stol., značeno V. J. Sommerschuh Pnaha – původně výzdoba vily v Křivoklátě 4.    Podzim (dětská postava)  pálená hlína  v. 100 cm  70. léta 19. stol., neznačeno – původně výzdoba vily v Křivoklátě 5.    Zima (z cyklu Roční doby)  pálená hlína  v. 90 cm  70. léta 19. stol., signováno V. Pávek – původně výzdoba vily v Křivoklátě 6.    Podzim (z cyklu Roční doby)  pálená hlína  v. 90 cm  70. léta 19. stol., signováno V. Pávek – původně výzdoba vily v Křivoklátě 7.    Podzim (z cyklu Roční doby)  pálená hlína  v. 88 cm  70. léta 19. stol., značeno Kasalovský–Sommerschuh Rakovník VS. Vyrobeno po roce 1897 8.    Léto (z cyklu Roční doby)  pálená hlína  v. 85 cm  70. léta 19. stol., značeno Kasalovský–Sommerschuh Rakovník VS. Vyrobeno po roce 1897 9.    Jaro (z cyklu Roční doby)  pálená hlína  v. 88 cm  70. léta 19. stol., značení nezjištěno – pravděpodobně výrobek Kasalovský–Sommerschuh Rakovník po roce 1897 10.    Amor    kruhový kachel – průměr 43 cm  11.    Terpsichora    v. 118 cm  12.    Láska    v. 83 cm  13.    Vojenství    v. 115 cm  14.    Zahradní váza    v. 205 cm  15.    Zahradní váza    v. 40 cm  16.    Balustráda vyhlídkové terasy      17.    Světlonoš    v. 98 cm  18.    Keramické sloupy      19.    Poezie    v. 85 cm  20.    Artes (detail)    v. 90 cm  21.    Kachlová kamna    celková výška 181 cm – kachle 16 ´ 19 cm  22.    Euterpé    v. 95 cm  č. 9.–22. jsou fotografie, jejich autorem je Vladimír Ambros. č. 10.–22. Dokumentace keramické uýzdoby vily V. J. Sommerschuha a sousedního domu Sommerschuhovy dcery Jany v Křivoklátě vzniklé po roce 1876. Všechny exponáty jsou u soukromém majetku.            Výstavu uspořádala Rabasova galerie v Rakovníku.      Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku. Autor textu Miloslav Vlk, autor seznamu exponátů a grafické úpravy Václav Zoubek. Povoleno OK ONV Rakovník 26. 7. 1983 pod č. 79/83. Náklad 400 výtisků. Vytiskly Tiskařské závody n. p. Praha, provoz 64 Rakovník. – 4536 83