 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
obrazy, Appassionata humana
Wintrova síň (obrazy) a Malá síň RG (Appassionata humana)
14. července–srpen 1991
vernisáž 14. července 1991 v 10.00 h ve Wintrově síni
Jiří Anderle patří bezesporu k předním představitelům současného československého umění. Jeho bytostná senzibilita se promítá do jeho tvorby v oscilaci harmonie i disharmonie, dramatu i klidu, krutosti a něžnosti, v osudovosti lidského údělu i v tragickém pocitu života. Jeho hlas směřuje vždy k humánnímu poslání. Existencionální pocit ohrožení člověka a pomíjivosti života je vyvažován kontrastem krásy. V kresbách, grafikách, obrazech, asemblážích. Jeho osobité imaginativní dílo je přitom řazeno do ucelených tématických celků (Komedie, Hry, protiválečný cyklus Iluze a realita, cyklus pranýřující útlak a násilí na témata z Horatia, Commedia dell'arte atd.), zachycujících rozkyv od přesnosti formy až k uvolněnému expresivímu projevu. Základním prvkem jeho umění je dokonalá kresba, ať už tlumočící reálné formy nebo fantaskní představy včetně labyrintů automatizovaných čarových duktů.
Po absolvování pražské akademie výtvarných umění, kde studoval v letech 1955–1961 přijímá nabídku Jiřího Srnce a odchází do Černého divadla v Praze, které bylo jednou ze scén divadla Na zábradlí. Kolem tohoto skromného divadla se už řadu let soustřeďovaly hlavní proudy kulturní avantgardy. Ve stejnou dobu zde pracují jako jevištní technici jak Jiří Anderle, tak Václav Havel i jeho budoucí žena Olga. Jiří Anderle po marných pokusech uchytit se jako výtvarník přechází do hereckého souboru jako herec–mim a původně plánovaná krátká činnost se prodlužuje na osm let. S divadlem cestuje po Evropě i zámoří, intenzivně poznává svět, který vnímá jako jedno veliké jeviště divadla života – Theatrum mundi. Grafiky, které v té době vznikají, většinou v divadelních šatnách nebo v hotelových pokojích v nejrůznějších částech světa s touto životní etapou výrazně korespondují. Záhy na sebe upoutávají pozornost a od roku 1968 jsou jim na mezinárodním bienále udělována vysoká ocenění a jsou zařazovány nejen do galerií v Československu, ale i do sbírek předních světových muzeí. V letech 1982 a 1984 byly jeho malby a grafiky prezentovány v centrálních expozicích Biennale di Venezia. V posledních dvou dekádách byla jeho tvorba pozitivně ovlivňována spoluprací s Baukunst Galerií Köln, která mu smluvně zajistila určitou míru tvůrčí svobody a nezávislosti na oficiálních strukturách tehdejšího Československa.
Cyklus kreseb APPASSIONATA HUMANA vznikal od prvních dnů československé něžné revoluce a autorovo dosavadní úsilí svým způsobem završuje. Umělec tu dokázal zhodnotit podněty vycházející ze surrealistického malířství, současně informelních tendencí ale i z humánního odkazu starých mistrů aby ještě naléhavěji tlumočil pocit naděje a lásky k člověku.
Jiří Mašín
září 1990
Narozen 14. 9. 1936 v Pavlíkově u Rakovníka, žije a pracuje v Praze. Studoval v letech 1951–55 na Vyšší škole uměleckého průmyslu a v letech 1955–61 malbu u prof. Pelce a grafiku u prof. Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1961 působil osm let v Černém dívadle Jiřího Srnce, se kterým cestoval po Evropě, Austrálii, Africe a Americe. V letech 1969–73 byl asistentem prof. Jiřího Trnky a prof. Zdeňka Sklenáře na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Roku 1986 pedagogicky působil na Mezinárodní letní akademii v Salzburgu. Od roku 1966 vystavuje převážně v zahraničí. Dosud uspořádal 86 samostatných a účastnil se kolem 200 kolektivních výstav. Na bienále v Benátkách byly jeho práce vystaveny roku 1980 v československé a v letech 1982 a 1984 v centrální expozici. Na mezinárodních soutěžích získal 34 cen mimo jiné 1969 PRIX EX ARQUO a 1981 ČESTNÁ CENA Mezinárodního bienále grafiky KRAKOV, 1969 PRIX a 1981 GRAND PRIX Mezinárodního bienále grafiky LJUBLANA, 1980 ČESTNÁ ZVLÁŠTNÍ CENA Mezinárodního bienále grafiky SAN FRANCISCO, 1982 HLAVNÍ CENA TRIENÁLE NEW DELHI,1987 GRAND PRIX Mezinárodního bienále grafiky VARNA. Svými pracemi je zastoupen ve Stedelijk Museum Amsterdam, Musée del árt moderne Bruxelles, The Art Institute of Chicago, Folkwang-Museum Essen, Galeria Uffizi Firenze, Wallraf Richartz-Museum Köln, Puškinovo muzeum Moskva, Victoria and Albert Museum London, Metropolitan Museum of Art New York, Centre Georges Pompidou Paris, Národní galerie Praha, National gallery Washington, Albertina Wien a v dalších našich i zahraničních muzeích a galeriích.
