 | |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 4 |
23. května – 7. července 2019
vernisáž 23. května 2019 v 16.00 h
Tělesnost se mi montuje takřka do každé mé aktivity intenzivně až obsedantně.
Potřeba seberealizace mě dovedla k fotografii a prostředí na FAMU mě inspirovalo k možnosti řešit otázku tělesnosti v akceptovatelné rovině.
Prací s detaily dvou těl (mužského a ženského) v lyricky brutálních kompozicích v cyklu „Kontakty“, barokně dramatickými kompozicemi a počítačovými montážemi figur v cyklu „Znamení moci“ jsem si dořešil potřebu svoji práci maximálně přiblížit grafické tvorbě.
Následující cyklus „Autoportrétů“ se ukázal být ideálním prostředkem sebereflexe, vymezování místa ve společenství lidí blízkých a naopak provokativní konfrontace s odlišnými názory.
Relativizací mužského, ženského i erotického tvarosloví se pokouším narušovat stereotypy v konvenčním vnímání tělesnosti, sexuality a estetických hodnot.
Často pracuji intuitivně bez možnosti přímé kontroly snímaného záběru v hledáčku kamery, faktor náhody je součástí mé tvorby.
Prostřednictvím instalací sebeironizujích figur do reálných prostorů si naplňuji stále intenzivnější potřebu bavit sebe i diváka.
V posledním projektu využívám pro obrazové zkoumání vlastního těla i záznamy z endoskopického, MR a RTG vyšetření.
Práce na většině mých fotografií je vysoce privátní záležitostí, do jisté míry hraničící až se sebetrýzněním. Výsledná fotografie je něco, co je třeba si zasloužit.
Zdeněk Lhoták, duben 2019
Zdeněk Lhoták (1949)
český fotograf a organizátor výtvarných projektů, od roku 1983 pracuje jako volný fotograf a pedagog. Studoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK (1974) a obor umělecká fotografie na Fakultě filmové a televizní – FAMU (1985).
Jeho zájem o sportovní fotografii vyvrcholil získáním 2. ceny v soutěži World Press Photo 1986 za seriál fotografií „Spartakiáda“.
V oblasti dokumentární fotografie se zaměřuje na sociologické problémy vrcholového sportu – cyklus „Sparta“ (1978?–?1988) a „Spartakiáda“ (1985) a problematiku unikátní tibetské kultury devastované čínskou okupací (1989?–?1994).
Fragmenty figur kráčejících dívek v cyklu „Město 1“ 1982 a „Město 2“ 2019 jsou jakýmsi časovým náčrtem, kresbou, jejímž prostřednictvím je prezentován městský prostor v ornamentální formě.
Subjektivní dokument „UNITED COLORS OF NEPAL“ Zdeňka Lhotáka z asijských cest (1994?–?2008) se liší od klasického dokumentu. Divoce barevné velkoformátové kompozice expresivních detailů hinduistických a budhistických oltářů působí svou čistou symbolikou jako věrohodný odraz exotické kultury.
Ve výtvarné fotografii se Zdeněk Lhoták zaměřuje na lidské tělo. Ve svém neuzavřeném cyklu „Autoportrétů“ se od roku 1989 ve stále jednodušší formě zabývá detaily vlastního těla, které se od roku 2000 posunuly z černobílé do barevné škály. V rámci tohoto cyklu v poslední době instaluje do reálných interiérů fotografie figur v životní velikosti adjustované na plechu. Ve spolupráci s výtvarníkem Jiřím Sozanským vznikl v roce 2002 soubor dramatických figurálních kompozic počítačově upravených montáží „Znamení moci“.
Pro společnou výstavu „MALOSTRANSKÝ DETAIL“ vytvořil v roce 2005 soubor „DETAILY MALÉ STRANY – aneb to, co pravá dáma nikdy neuvidí“ dokumentující pisoáry malostranských restaurací formou minimalistických výtvarných kompozic. V roce 2006 pro výstavu v galerii G4 v Chebu připravil kolekci barevných snímků „Maso“ relativizujích pojmy tragika, užitečnost a krása mrtvého těla.
V roce 2009 v nakladatelství Kant ve spolupráci s Markem Pokorným, autorem textu a koncepce, vydal publikaci „Zdeněk Lhoták/dis-torza“, která dokumentuje mnohaletý zájem Zdeňka Lhotáka o tělesnost promítající se do všech jeho zdánlivě odlišných cyklů. Kniha vydaná v nakladatelství Kant 2009 byla v roce 2010 v rámci Měsíce fotografie v Bratislavě oceněna jako 2. nejlepší fotografická publikace ve střední a východní Evropě za roky 2009?–?2010.
Od roku 1982 do roku 2019 Zdeněk Lhoták realizoval více než 45 samostatných výstav v ČR i v zahraničí a nespočet společných výstav v rámci prezentace české fotografie především v zahraničí.
