RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK26
Jiří Anderle - Sto obrazů
Nová síň pod Vysokou bránou
26. října–25. února 2024
vernisáž 26. října 2023 v 16.00 h




















     Osud nám rozdal karty, my je hrajeme a říkáme tomu život. Maluji, píšu, kreslím to, co jsem prožil – autobiografii.
     Jiří Anderle, podzim 2023

     Konečně jsme tě vzkřísili kluku! Volá porodní bába 14. září 1936, když zmodralé novorozeně fackuje. To začne křičet né, né – jako by tušilo, že jej čeká život plný dramatických změn. Dětství v Pavlíkově je těsně spjaté s přírodou, ale zuří válka a úmrtí nemocného otce mu v šesti letech dětské štěstí zahalí do smutku. Do života vstupuje otčím, pavlíkovský holič a kadeřník. Poválečný rozkvět země přerval únor 1948. Když v holičství vypomáhá mydlit před holením tváře udřených sedláků a vidí jejich slzy zoufalství, protože je režim o všechno okrádá, trvale se mu to vrývá do paměti.
     Má se stát horníkem, štěstí mu ale dopřeje desetileté studium výtvarného umění V Praze. O víkendech si 8 let přivydělává peníze hraním v Kapele křivoklátských lesů a zblízka poznává dramata odehrávající se při tancě. Cyklem Vesnické tancovačky absolvuje pražskou Akademii výtvarného umění. V r. 1961 přijímá nabídku bývalého spolužáka z Akademie Jiřího Srnce a v Černém divadle působí 8 let jako kulisák, jevištní výtvarník, osvětlovač. Procestuje půl světa a vidí zářivý západ i soudobé světové umění. Brzy se stává hercem-mimem a na předních jevištích světa zažívá bouřlivé aplausy a volání bravo. Tuto lidskou komedii vyrývá ve volných chvílích do měděných desek. Roku 1968 přijímá místo pedagoga na VŠUP Praha, ale srpnovým vpádem vojsk Varšavské smlouvy definitivně sklapla past železné opony. Měl být profesorem, ale je mu vnucován vstup do KSČ, který odmítá. Ze školy odchází a tím se dostává do nemilosti režimu. Jeho dílo však může být vyváženo na západ, protože režim potřebuje devizy. Na mezinárodních výstavách získává ta největší ocenění a je zařazováno do sbírek předních světových muzeí od Muzea Albertina Wien, Pompidou centre Paris, Metropolitní muzeum New York až po Národní galerii Washington. Americký magazín Art News označuje Anderleho dílo Krutá hra pro člověka, jako nejvýznamnější dílo dekády 70. let. Na bienále v Benátkách je v roce 1982 vystaven jeho cyklus obrazů Iluze a realita ve zvláštním sále centrální expozice. Tyto zahraniční úspěchy jsou režimem cenzurovány (uvádí Paměť národa). Po listopadu 1989 mu Národní galerie v Praze uspořádala výstavu grafik. V letech 2003–2013 bylo dílo Jiřího Anderleho vystaveno pro veřejnost ve Vile Pellé v Praze 6. V r. 2006 mu Praha 6 uděluje čestné občanství a prezident ČR Medaili za zásluhy v oblasti kultury. Jeho mozek je atakován krizí, ale včasný zákrok přítele, obětavého lékaře, mu zachrání život. Od roku 2014 je část díla vystavena v galerii v Pavlíkově. V roce 2022, dva roky po smrti ženy Milady uzavírá sňatek s Alenou. V roce 2023 mu pražský arcibiskup se souhlasem papeže uděluje Záslužný kříž Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalemského a Český rozhlas jej uvádí do rozhlasové Síně slávy za cyklus Láska za lásku. Tento cyklus, téměř třista hodinových vyprávění, který inicioval a režíroval Vlado Príkazský, nahrával Jiří Anderle 20 let ve svém malířském ateliéru a daroval posluchačům bez nároku na honorář. Témata rozkročená do tří století zpracovává i literárně. Ted píše už knihu čtvrtou. Drtí jej však nedostatek času. Ale jsme jako olivy, teprve když jsme drceni vydáváme ze sebe to nejlepší (Talmud).