| Katalog vydaných publikací v roce 1999 |  |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 2159 |
Rakovník je…
Rakovník je éro
To je Éro, říkávalo se, když někdo vybočoval z řady. Geniální konstruktér, nebo blázen? Rakovničtí lidé si kladli tuto otázku. „Blázna“ v Rakovníku všichni znali. Chodil otravovat na místní letiště, aby mu postavili letadlo podle jeho konstrukce. Nepostavili.
Ještě že měl dostačující zahradu na Zátiší, aby tam mohl začít se stavbou svého obřího dopravního letadla – prý pro sto osob! Velké náklady ho zahnaly na mizinu a na vybavení vnitřku již nezbývalo. Letoun tedy vybavil domácím nábytkem – židle, křesla, kredenc. Korálový závěs si chtěl nechat patentovat, ale nějak ho nepřijali, asi.
Skoro každý den rovnou ze školy jsme tam chodili s klukama a čekali, každý den jsme si jako malí špunti mysleli, že už snad dneska vzletí. Taky to sliboval. „Dnes se let z technických důvodů odkládá,“ hlásil rourou od kamen přidělanou na stromě – jakoby z velící věže. Sedal jsem si do jednoho křesla a díval se ven, ale přes ta igelitová okna nebylo vidět skoro nic, snad jen ta potištěná reklama na igelitových sáčcích „Se Sovětským svazem a nikdy jinak“…
Jednou ten „Blázen“ ukradl sousedům schránku na dopisy, natřel ji načerno a chlubil se: „Už mám černou skříňku…“ Začínali jsme mít pocit, že to jeho letadlo je sen. Ale naděje byla, protože vždycky říkal: „Když se to nepovedlo dneska, tak zítra určitě. Kdy zejtra přijdete?“ Pokrčili jsme rameny. „…Tak dobře, ve čtyři to letí!“
Když jsme druhý den přišli, zase se zeptal: „Kolik si myslíte, že bude potřeba kilometrů kabelu, aby, až to vzletí, se mi to nevyškublo ze zásuvky?“ „Proč?“ ptali jsme se. „Protože, vy blbí kluci, ty čtyři motory z pračky zavěšený na křídlech musí být něčím poháněný, né?“ A my blbí kluci jsme se mu smáli, protože jsme věděli: „To letadlo stejně nikdy nevzletí!“ „Proč?“ „Protože jsi ho udělal betónový!“ Dlouho na té zahradě strašilo. Ale po čase se to papalášům bolševikům nelíbilo a nechali ten protiletadlový bunkr, ten pomník krásného „Blázna“ sbíječkami rozbít. Škoda… Po každém „bláznovi“ by tu měl zůstat jeho pomník. Po nás tu zůstane tahle kniha. A klidně nám říkejte Éra.
