Katalog vydaných publikací v roce 1999
RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1959
Josef Říha, Václav Upír Krejčí, Václav Zoubek
Rakovník je…
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43   44   45   46   47   48   49   50   51   52   53   54   55   56   57   58   59   60   61   62   63   64   65   66   67   68   69   70/71   72   73   74   75   76/77   78   79   80Rakovník je poklad
Rakovník je vždycky
takový lidský
až básnický…:

dítě tatíčka
psí panictví
Cédlů zlatnictví
po dešti blátíčka
děti ušmudlané
kecy plané
ale všechno to jsou naše zlatíčka









Při koupi statku asistoval tatínek, a tak se říkalo, že režisér Podskalský tu má další dům. Je ale matčin a byl zamýšlen hlavně pro babičku, která bydlela v Jaltě u Černého moře a stěhovala se k nám.
Statek patřil v minulém století bohatému statkáři Krautschlengerovi, stejně jako pivnice u Černého orla na náměstí v Rakovníku, a povoz s jeho pacholky zřejmě pendloval stále tam a zpátky.
Když jsem vyrostl z dětských fantazií, začal jsem si zvát na statek kamarády a jezdili jsme na pivo do Rakovníka do Dělnického domu. Byl nejblíže nádraží. A jelikož nám poslední možný vlak vždy stejně ujel, museli jsme pěšky po trati docela dlouhým tunelem. Tehdy jsme se ani nebáli toho, že by tam vlak zrovna projížděl, jako spíše, že by tam stál a byl zhasnutý. Proto jsem běžel první s rukama napřaženýma před sebou, aby si ostatní nevyrazili zuby o kotel… Do Rakovníka jsem jezdil léta stopem a dosahoval rekordního času jako zastávkový autobus.
Po gymnáziu jsem si koupil mopeda, a protože ve špičce to bylo na Karlovarské silnici nebezpečné, zvykl jsem si jezdit pozdě v noci. Krátil jsem si dlouhý úsek po lesní cestě, a protože mi díky přepětí často odcházela žárovka, díval jsem se do nebe a řídil podle obrysů lesního průseku, kterým prosvítaly hvězdy. Málokdy ležel přes cestu pokácený kmen, snad jen jednou či dvakrát. Asi tak ve výši brady.
Dnes se snažím trávit na statku skoro veškerý volný čas. Rakovník po revoluci zkrásněl, rád se tam procházím v létě ve všední den, kdy je všude plno lidí. Protože jsem po tatínkovi zdědil také řemeslnickou zručnost a vztah k zahradě, vybudoval jsem po jeho vzoru velkou dílnu, a proto stále pendluji do Rakovníka do železářství na náměstí. Připadám si velmi romanticky, když musím v tom čistém, malebném městě vystoupit z auta jako hrubý zablácený pacholek a kupovat vrtáky, šrouby a násady na vidle.
Právě tohle mám rád. A na rozdíl od Prahy tady nikdy nemám pocit, že věnuji úsilí něčemu, co je dočasné a přehodnotitelné.


Zdeněk Podskalský II., režisér a spisovatel