| Katalog vydanch publikac v roce 1999 |  |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNK | 82 |
Rakovník je
Asi nikdy nezapomenu na první dojmy z Rakovníka. Bylo to v tøiaedesátém, nìkdy na jaøe. Pøijeli jsme autobusem, ze zastávky proli Pivovarskou ulicí kolem otluèených barabizen na námìstí, v prùjezdu u Slavie mne poádalo o dar romské dìvèátko struèným Daj korunu!, pak jsme klopýtali pískem k Praské bránì (námìstí se právì dládilo), jetì kilometr kolem napìnìného, fantasticky páchnoucího potoka a do kopce do lesa, a nám táta pøed jedním domeèkem øekl: Tak tady budeme bydlet.
Z toho místa nad rakovnickým koupalitìm jsem se u nehnul, tady jsem doma.
Mezitím si moje mìsto mnohé problémy vyøeilo (èasto svéráznì) a je dnes docela dobrým místem k ivotu.
Nael jsem tu i zajímavou práci, lépe øeèeno poslání. Paní doktorka Zemánková z muzea mì pøemluvila, abych jí pomohl obnovit Rabasovu galerii. Konèil jsem kolu, na chvíli to zkusím, ne se rozkoukám, øekl jsem si. Je to u pomalu dvacet let. Za tak dlouho se u zaijí lepí i horí èasy. U jsem vycítil, e galerie je asi takovým nechtìným dítìtem (Jiøí Kotalík tvrdil, e Rakovník je na galerii moc malý), doufejme, e se stejnì jako v rodinì nakonec rodièùm odvdìèí nejlépe.
Václav Zoubek, akademický malíø, øeditel Rabasovy galerie
Mùj Rakovník. Pocházím od Sázavy, mým mìstem býval Beneov, kam jsem chodil do gymnázia, ale u asi od roku 1973 jezdím na Krakovec. Dlouho jsem se dopravoval vlakem, pak u spí autobusem, nìkdy to bylo i úmorné, zvlátì pøi letních vedrech dodnes zaívám to blaho, kdy se autobus v Rudì stoèí do lesù, aby se pak pøed námi otevøela rakovnická kotlina ano, u jsme skoro u cíle! Vdycky mi v Rakovníku vybylo dost èasu, abych se proel mìstem, tu a tam nìco pojedl, nìco nakoupil, jetì dnes, kdy nespìchám, si rád posedím na u kdysi dávno velkoryse pojatém námìstí, tak ivém, zvlátì ve vední dny, kdy se do mìsta sjídí iroké daleké okolí, rád se toulám ulièkami, z nich nìkteré mají jetì støedovìký pùdorys, zvlá u synagogy a u Vysoké brány. To mìsto u jsem dávno vzal za své a skoro dojatý, a u pøijídím, èi odjídím, vyhlíím Praskou bránu kousek za ní je kola, ve které pùsobil mùj milý autor, Zikmund Winter Rakovník s pøilehlým okolím mi poskytl nový domov. A tak k jeho významnému dnu ho oslovuji s láskou.
Josef Topol, dramatik, básník, esejista, pøekladatel
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156
