Katalog vydaných publikací v roce 1999
RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK1967
Josef Říha, Václav Upír Krejčí, Václav Zoubek
Rakovník je…
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43   44   45   46   47   48   49   50   51   52   53   54   55   56   57   58   59   60   61   62   63   64   65   66   67   68   69   70/71   72   73   74   75   76/77   78   79   80
Rakovník je povětří
Teprve po mnoha a mnoha letech zjišťuji, jak moc mi „zalezl“ Rakovník pod kůži. Člověk se vrací na místa, kde vyrůstal, a vybavují se mu různé detaily, které kolikrát ani nevnímal, když je prožíval. Například, jak mi v mateřské školce v Huřvinské ulici, kde jsem bydlela a kde mě vychovávali rodiče mého otce, dali namalovat obrázek na výstavu a já jsem celou čtvrtku začernila a prohlásila, že to je tma. Nebo jak mi babička ráno u snídaně, když jsem jedla kakao s nalámaným chlebem, česala copy a vplétala mi do nich bílé mašle s černými puntíky. Jak jsme s babičkou a dědou drželi černé hodinky a babička mě „psala“ po zádech u prastarého rádia, kde svítilo ono žluté pohádkové světýlko. A nebo mě brala do polí a učila znát kytičky. Také jsem se ráda dívala na to, jak děda krásně stahoval králíky a cpal šišky husám do krku. Pamatuji si úplně přesně na bílé podkolenky a rozbitá kolena. Na 1. máje a podzimní lampionové průvody, na gumové přezůvky a na první brusle na kličku. Na první pusu a první cigaretu – určitě byla zdravá, vždyť se jmenovala „Lípa“. Ta první pusa byla na ostrůvku přímo uprostřed „koupáku-Tyršáku“. A na tom „koupáku-Tyršáku“ byly, či stále ještě jsou, ony staré dřevěné kabinky, které vždycky tak krásně voněly po vodě, plavkách, časopisech. Vídám se čas od času s Maruškou Zajícovou a také její sestrou Miládkou a vzpomínáme na ty krásné chvilky dětství, které jsou prostě pryč…
A pak najednou se všechno valilo někam jinam a já byla jak ta kytička z polí utržená a oddělená od toho všeho krásného, nevinného a čistého. Přišla Praha, pak ještě Poděbrady, a to už jsem zpívala. Do Rakovníka jsem jezdila už jen na prázdniny a tam zpívala v „Dělňáku“, ale už jsem byla slečna a zajímalo mě to zpívání čím dál víc a romantika dětství se nenávratně vzdálila někam do nebe, možná do Pavlíkova, do polí a lesů. A určitě není náhoda, že ty nejkrásnější texty mi pak napsal Eda Pergner z Lužné u Rakovníka a že pak (ale hodně PAK) jsem nejkrásnější dovolené (všimněte si, že už píšu dovolené) prožívala právě u Pergnerů na chatě v Lužné. To už nebyla ani babička, ani děda, ani domeček v Huřvinské. Ani „Dělňák“. Ale ten „koupák-Tyršák“ jo. Vždycky, když jedu za mým starým dobrým Edou pro text, aspoň se u Tyršáku zastavím a dívám se. Až si budu chtít krásně zabrečet, očistit se vzpomínkami, nabít se nádherným, krásným, nezahořklým smutkem, vrátím se na všechna ta místa. To je totiž to, co mi chybí, a to, co navrací životu vlastně jeho smysl. Prožívat naplno všechno, co je stále ryzí a na co nelze nikdy zapomenout. Rakovník, moje dětství, má láska.


Jitka Zelenková, zpěvačka