Katalog vydaných publikací v roce 1999
RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK2249
Josef Říha, Václav Upír Krejčí, Václav Zoubek
Rakovník je…
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43   44   45   46   47   48   49   50   51   52   53   54   55   56   57   58   59   60   61   62   63   64   65   66   67   68   69   70/71   72   73   74   75   76/77   78   79   80Rakovník je nostalgie
Láďa Rosenbaum chodil v jedněch šatech celá léta, bez košile a kdoví bez čeho ještě. Měl klobouk, krátké kalhoty, jako když Havel čeká vodu, a jen náprsenku, límeček a manžety. Všude tam, kde košile chyběla, mu koukaly chlupy. Kouřil doutník a děsně houpavou chůzí přecházel po kraji chodníku tam a zpět celé dny, v botách zvaných bagančata, ale čísla tak padesát osm, byl celý umaštěný, zadumaný. Nikdy jsem ho neviděl stát. I za chůze počítal z hlavy složité příklady vysokoškolákům za svačinu, kterou potom, taky za chůze, jedl. Taky někdy chodíval s kufrem, prý plným špuntů, k doktorovi:
„Pane doktor, mám sračku.“ „Pane Rosenbaume, a na co máte ty špunty?“
„Abych se mohl zašpuntovat.“






Sedávali jsme v restauraci „U Podrabských“ anebo „U Schneidrů“. Bylo dovoleno používat oba názvy, tak jako je možné z ;hlediska gramatiky říkat v ;Rakovníku i v ;Rakovníce. To, že na fasádě byl nápis HOTEL DRUŽBA, nikdo nevnímal. Zkrátka ať se šlo ke Šnajdrům nebo Podrabskejm, bylo jisto, že jsme se sešli v ;jedné konkrétní hospodě, u jednoho konkrétního dlouhého stolu, nad jedním konkrétním, nasládlým rakovnickým pivem. Tam jsme probírali ty svoje reproduktory, zesilovače, kytary, Beatles, Monkees, Tremeloes a „Laxík“. Bylo nám dobře, zvlášť když zbylo i na srbské filé Djulbastia za 14,80 Kčs. Každý tam měl nějakou tu svoji holku a přemýšlel, kam jít potom. Hned vedle, u malého stolu pod televizí, často trávili čekání na autobus dva bratři z ;nějaké obce poblíž Rakovníka. Vypadali mile, jak dva somráci od Renčína a pravidelně si dávali jeden pivo a druhý polévku s ;rohlíkem. Příště si to vyměnili. Když se ohřáli a byl čas jít, vzali své síťovky, bandasky a odcházeli kolem našeho bujarého stolu. Šli za sebou, nedívali se na nás. První vždy pomalu pronesl jakoby pro sebe, „to je vono, popít, pojíst, pokouřit…,“ a druhý labužnicky protáhl, „…užííííít…“ a zmizeli. Napadalo by mne ještě mnoho a mnoho krásných vzpomínek na Rakovník.


Jirka Pertl, hudební skladatel