|
Rakovník je… | |||||
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70/71 72 73 74 75 76/77 78 79 80 | Rakovník je nostalgie Láďa Rosenbaum chodil v jedněch šatech celá léta, bez košile a kdoví bez čeho ještě. Měl klobouk, krátké kalhoty, jako když Havel čeká vodu, a jen náprsenku, límeček a manžety. Všude tam, kde košile chyběla, mu koukaly chlupy. Kouřil doutník a děsně houpavou chůzí přecházel po kraji chodníku tam a zpět celé dny, v botách zvaných bagančata, ale čísla tak padesát osm, byl celý umaštěný, zadumaný. Nikdy jsem ho neviděl stát. I za chůze počítal z hlavy složité příklady vysokoškolákům za svačinu, kterou potom, taky za chůze, jedl. Taky někdy chodíval s kufrem, prý plným špuntů, k doktorovi: „Pane doktor, mám sračku.“ „Pane Rosenbaume, a na co máte ty špunty?“ „Abych se mohl zašpuntovat.“ ![]() ![]() Sedávali jsme v restauraci „U Podrabských“ anebo „U Schneidrů“. Bylo dovoleno používat oba názvy, tak jako je možné z ;hlediska gramatiky říkat v ;Rakovníku i v ;Rakovníce. To, že na fasádě byl nápis HOTEL DRUŽBA, nikdo nevnímal. Zkrátka ať se šlo ke Šnajdrům nebo Podrabskejm, bylo jisto, že jsme se sešli v ;jedné konkrétní hospodě, u jednoho konkrétního dlouhého stolu, nad jedním konkrétním, nasládlým rakovnickým pivem. Tam jsme probírali ty svoje reproduktory, zesilovače, kytary, Beatles, Monkees, Tremeloes a „Laxík“. Bylo nám dobře, zvlášť když zbylo i na srbské filé Djulbastia za 14,80 Kčs. Každý tam měl nějakou tu svoji holku a přemýšlel, kam jít potom. Hned vedle, u malého stolu pod televizí, často trávili čekání na autobus dva bratři z ;nějaké obce poblíž Rakovníka. Vypadali mile, jak dva somráci od Renčína a pravidelně si dávali jeden pivo a druhý polévku s ;rohlíkem. Příště si to vyměnili. Když se ohřáli a byl čas jít, vzali své síťovky, bandasky a odcházeli kolem našeho bujarého stolu. Šli za sebou, nedívali se na nás. První vždy pomalu pronesl jakoby pro sebe, „to je vono, popít, pojíst, pokouřit…,“ a druhý labužnicky protáhl, „…užííííít…“ a zmizeli. Napadalo by mne ještě mnoho a mnoho krásných vzpomínek na Rakovník. ![]() Jirka Pertl, hudební skladatel | |||||
![]() |