|
Rakovník je… | |||||
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70/71 72 73 74 75 76/77 78 79 80 | Rakovník je vagón![]() „To není možné,“ nevěřil fotograf Říha, a já ho dál přesvědčoval. Tak se tam pojď podívat. Lidé po válce byli chudí a neměli kde bydlet, tak jim dráhy daly vyřazené vagóny. Rozprostřely je po téhle stráni a lidi v nich bydleli. Dřív se to tady jmenovalo Vagón, dneska Průhon.“ Říha se nadchnul a chodili jsme od domu k domu, ale nikde nikdo. Až vyšel starý, krásný člověk a my mu vysvětlili, co připravujeme… „No jo, dřív to tak bylo a my jsme poslední žijící, co to tady pamatují. Nastěhovali jsme se do vagónu. Jak jsme postupně vydělávali peníze, což trvalo pěkně dlouho, tak jsme k těm vagónům vždy něco přistavili. No a pak přišla doba, kdy ty naše vagóny úplně zmizely. Někdo z nich měl menší pokoj a my jsme z něj měli nakonec předsíň. Ale já myslím, že už to v žádném domě nenajdete, postupně to lidi vybourali, i my.“ Zadýchaný si natáhl z cigarety a odešel. Když se po chvíli vrátil, nesl obraz. „Tohle by vás mohlo zajímat, seděl jsem modelem a malíř Matějka mne namaloval.“ A pak přišla paní Havlíková, usmívala se. Pan Havlík jí řekl, co chceme, souhlasně kývala. Když jsme se loučili a děkovali, paní Havlíková řekla: „Vám se co nevidět narodí děťátko… četla jsem to. Jste Krejčí, né?“ Překvapený jsem kývl na souhlas. „Tak ať je zdravé…“ Rakovník je stáří …v něm ![]() ![]() Žili jsme na Průhoně celý život ve vagóně Havlíkovi | |||||
![]() |