| Katalog vydaných publikací v roce 1999 |  |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 2196 |
Rakovník je…
Rakovník je krása (cval, klus)
Rybička – další z přenádherných postaviček Rakovníka, byla přelíčená, pestrobarevná. Někdy měla i modré vlasy protkané barevnými stužkami, lesklé šaty a přes ně obarvenou záclonu. Když prošlapala boty, vyměnila si je, pravou za levou, a šlapala dál. Chodila jako ostatní, po náměstí sem a tam. Uměla hezky zpívat. Čůda Bartůněk s ní v parku, v altánku, dělal koncerty. Dirigoval ji, ona zpívala a pak se podepisovala. Psala Sylvie Nebetyčná. Jestli se tak jmenovala, anebo to bylo umělecké jméno, to už dnes asi nikdo neví.
Byla bláznivě veselá. Když ale viděla, že někdo proti ní jde, a nesměje se, tak na něho „flusla“. Proto lidé, když ji v dálce zahlédli, raději přešli na druhou stranu náměstí. A já za ta léta viděl tolik poplivaných lidí. Joj, kéž by bylo víc takových Rybiček, to by bylo veselých lidiček.
Když jsem například dostal poznámku ve škole, běžel jsem za Rybičkou, všechno jsem jí řekl a nezapomněl zdůraznit, „…tamhleta učitelka je smutná. To je ona!“ Rybička, jako když pustíte psa na zloděje, vrhla se k té učitelce, „flus, flus,“ a bylo to. Krásně za nás trestala a nejenom učitelky. To ani nemůžu napsat, koho všeho jsem takto nechal po… potrestat.
