Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Rakovník je | |||||
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70/71 72 73 74 75 76/77 78 79 80 | Rakovník je dìdek
kamenný Byl jsem pracovnì v Dánsku v Ällborgu. Starosta nás tam slavnostnì pøivítal a seznámil se zajímavostmi mìsta. Závìr jeho øeèi nás ale pøekvapil: A moc si tu váíme naich bezdomovcù, povaujeme je za kolorit mìsta. Bez nich by nae mìsto nebylo vùbec krásné. Tak se k nim, prosím, tak chovejte A takovým koloritem mìsta Rakovníka byl urèitì Karel Rejzek. Pane, pane, vy jste Otylky, viïte? Já ji znám, to je moc hezká ena. Úplný vzácný andìl. Byl první èlovìk v mém ivotì, který mi vykal, i kdy jsem byl velmi mladý. Rád jsem se s ním zastavoval. Byl veselý a veselé lidi zboòoval. Pro pana Rejzka byl smích smysl ivota, dìlal pro nìj vechno. Nìkteøí lidé se mu ale vyhýbali, protoe byl ukecaný, mìl na to toti èas. Jeho èetina byla starobylá, uhlazená. Mluvil rychle, zadrhával. Taky neznám èlovìka, který by øekl, e od nìj slyel jedno jediné sprosté slovo. Byl sluný a nikomu neublíil. Byl takový èistì pinavý, ano, pro mne to nebyla pína. Protoe to byl èistý èlovìk. Jeho staré aty mìly ulámané knoflíky, nìkde i chybìly, látka velijak sepnutá, aby drela fazonu. Kalhoty veliké, páskem staené se patnì zapnutým poklopcem. Celé to bylo pìknì promatìné, lesklé, prooupané, ale ne roztrhané A ty neuvìøitelné oèi, jasné, prùzraèné, nevinné. il V Brance, ani postel nemìl. Spal na prknì podloeném knihami, které nikdy neèetl. On nikdy nic neèetl, ani noviny. Neposlouchal rádio a televizi nevidìl. Kam jste se podívali, byla vete, spousta nepotøebného, ale krásného. Bylo to muzeum blbostí. Na òùøe na prádlo visela oblouková pila na døevo, prolapané boty a skládací metr. Kalhoty mìl pøehozené pøes nefungující kamna na uhlí. Hodiny v jeho ivotì dlouho chybìly, dokonce mu kvùli nim nìkolikrát ujel vlak. Vyprávìl mi: musel jsem si koupit tenhle budík, protoe v lese nikdo nechodí, abych se zeptal, kolik je hodin. A co dìláte v lese? Ptal jsem se ho. Pane, pane, musím hledat kameny. A pøenést je tam, kde jim to sluí. Ta krajina potom oije. Pane, pane, kámen ije! Byl jak kouzelný dìdeèek, vdycky mi uèaroval. Ten Pan, Pan, to bylo splynutí s pøírodou, ta pøíroda si ho snad vyrobila. Urèitì vystudoval vysokou kolu lidskopøírodní a stal se akademikem pøírodní kamenné krásy. Krátce pøed smrtí potkal pana Èervenku: Pane, pane Èervenka, umírám, øeknìte to lidem. Zanedlouho jsem ho potkal já, vedl dámské èerné kolo, s roztrhaným detníkem, s bandaskou na polívku, s døevìnou hùlkou pøes rameno a na ní visela koená taka, pìknì rozedraná. Na hlavì mìl bekovku. Prostì, aby se lidé smáli. Ptal se mì úplnì stejnì jako celá ta léta pøed tím: Pane, pane, vy jste Otylky, viïte? a najednou pøidal nìco, co mì zarazilo. Pane, pane, podejte mi ruku. Podrím se, toèí se se mnou celý svìt. U aby si pro mì pøila zubatá a pak mì hodili do toho tmavého hrobu. Pane, pane, u je to patný, hodnì patný, u mì nebaví chodit na kameny. Pøidrel se, aby zastavil svìt. Je málo lidí, kteøí mì uznávají a vedou mì v cenností. Vy pane, pane a Otylka, vy jo, ale to je málo. A pak, stejnì jako vdycky, kdy okolo nìho prola hezká ena, otoèil se za ní a volal: Panièko, panièko, krásná eno, dovolte na okamik víte, e, víte, e vae oèi jsou jako hvìzdy? Jste andìl krásy. Rakovník je kolorit Fotografu Øíhovi stával modelem celá léta. A celá léta si pan Rejzek pøál uvidìt nahou enu. Øíha mu to umonil. Nahá ena stála modelem v Rejzkovì bytì spolu s ním po boku. Byl neuvìøitelnì astný. Moná to byla v jeho ivotì první? To nevíme, ale víme urèitì, e byla poslední. Jetì jedno nesplnìné pøání mìl: Pane, pane, takový oivlý kámen enou to by bylo To byste dokázal, pane? Pane, pane, vy jste vìdec. A Øíhovi se to povedlo, ale veliká koda, Rejzek se toho u nedoil. Tragicky zemøel na svatého Valentýna, na den zamilovaných 1995. Zemøel podobnì jako Bohumil Hrabal, záhadnì. Ljuba Skoøepová na závìr TV dokumentu o Karlu Rejzkovi øekla: Dìkujeme ti, kamenný dìdku, tvùrce kamenné krásy, za vechna místa, která jsi zkrálil kameny. Budou o tobì povídat. Ty kameny moná nauèí mnoho lhostejných, aby procitli, a mnoho slepých, aby uvidìli u je nejvyí èas, co Rejzku? Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||