Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Být sochaøem o ivotì a práci s Miroslavem Pangrácem | |||||
1 2 Nejranìjí vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Frantika Nonfrieda První sochy achta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì kola Pøijídí i Pepa Pavlíèek Boenka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouka Praha hledá se byt kola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce Vystìhovalci Speciálka Dalí osobnosti Max vabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjí studentská soutì Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníkové Dìti Náhrobek Frantika kroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze ivot kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35 | achtaZ jara roku dvaaètyøicátého se objevili v kanceláøi Frantika Nonfrieda dva pánové.A je to tady, ti jsou z pracáku, pronesl k Mirkovi znalecky Pepík Pavlíèek a nemýlil se. Frantiek Nonfried musel uvolnit dva dìlníky pro potøeby Øíe a byli vybráni právì oni dva Pavlíèek a Pangrác dva nejmladí. Kam to bude, neøíkali? Prý na achtu, do Rynholce na Annu. Páni! vzdychl si Josef Pavlíèek. Mirek mlèel. Velký sen o umìní se zaèal hroutit. Bylo to smutné louèení, tøebae je Nonfried zval, aby kdykoliv pøili, e dveøe dílny jsou pro nì vdycky dokoøán a pec a hlína i on sám k dispozici. Josefu Pavlíèkovi se nakonec podaøilo achtì uniknout. Tatínka mìl v lese, zaèal dìlat s ním. Mirkovi jen zmìnili vzdálený Rynholec za dùl u amotky, blízko Luné, øíkalo se mu Louek. Ranní, odpolední, noèní. Ty byly nejhorí. S èlovìkem mlátí spánek, tak kolem druhé to bývá k nevydrení. Párkrát sfáral, ale nakonec mu urèili místo na povrchu. Èeká na hunty a pak vozík tlaèí buï na výsypku, to kdy je naloený hluinou, anebo do tøídièky uhlí. Hvìzdièky, to koukáte, kam jsem se dostal. A ta zima, jetì e u tìní vìe vede roura s horkou vodou. Ne, spát nesmím. U zase vozík? Boe, kdy to skonèí? A ráno na kole domù. Jestli spadnu jako vèera veèer Zítra je nedìle, tak se vyspím, ale pak zase sem. Kdy budu malovat? Vechno zapomenu, ruka ztratí cit. Jak to mùe dlouho trvat? Neveselé mylenky. Na tyhle Velikonoce hned tak nezapomene. Na achtì Mirek zaije i dotek smrti heydrichiádu. U vèera toho byla celá achta. Vykradli prachárnu v lesíku. Kdo asi? S tou kùlnou a visacím zámkem si pøece poradí kadý kluk. A teï jsou tady, v koeòácích a tralaláèku. Gestapo. Ne, tìm by se nechtìl dostat do rukou. Dolo na nìj ale také. Mirek stojí v kanceláøi tajgra, jeden gestapák je u dveøí, druhý s roztaenýma nohama rozvalený za stolem, ten mluví èesky. Kde jste byl v noci? Tady, na ichtì! Kde pøesnì? Tam nahoøe u vejsypky. Nic jste nevidìl, neslyel? Ne, já kdy pøijel, to u to pøece bylo! Gestapák vidí podvyiveného nevyspalého a vystraeného kluka a mávne rukou ke dveøím. A Mirek nemá ani sílu sednout na kolo a dojet domù. Ví jen, e v tom nenávidìném autì, kdy ho míjelo, zahlédl jakoby tajgra a jeho zástupce. Snad se mu to jen zdálo. Zpráva v novinách druhý den u pochybnosti nepøipustila. Oba byli na základì stanného práva popraveni. Mirka se dotkla mrazivá ruka války plnou silou. Jak z tohohle ven? Bojí se o rodièe, sestøièku Anièku. Nesmí se tomu poddat, musí zaèít dìlat, nejlépe bude se ze veho vymalovat a vysochaøit. Zajde si po èase pro kus hlíny k Nonfriedùm a je pøijat jako ztracený syn. S takovou radostí a Mirkovi se zdá, e i s trochou obdivu. Je pøece horník a byl tam teï za tìch straných událostí. Je u kus chlapa, jak se zdá. Pøi zpáteèní cestì se sám sebou udiven zastaví. Co to, já si pískám. Nadechl se a poprvé si uvìdomil, e je kolem jaro, které si pomalu podává ruku s létem. A Mirkovi je nádherných osmnáct. U ví, e to zvládne. Doma ho nepoznávají. Pøipravil si za polohlasného pobrukování do taflièek naepsované plátno, nabatil se s chutí, vesele si ke kolu pøipevnil odøenou aktovku se svaèinou a vyrazil k amotce na odpolední. Tak vznikají v pøítích dnech obrázky a kresby horníkù, a kdy Frantiek Nonfried spatøí soku Zranìný horník, uznale ho obejme kolem ramen. achta malování, achta sochaøení, tak utíkají Mirkovy dny. Kamarádi, zábava, dìvèata, na to nìjak není èas ani chu. Zatemnìní, vyhláky nìmecky a s poranìnou èetinou, hláení o popravách, nenávidìné haknkrajce, zpupná V na roletách obchodù a na Vysoké bránì, a ty jejich uniformy. Noèní prohlídky, poplané zvìsti, e v noci odvezli toho a toho Nejlépe nevidìt, neslyet, jene copak to jde? Vèera v té zpropadené tmì zase spadl z kola a poøádnì si namlátil. Èlovìk musí mít nìjakou nadìji. Mirek ji nalézá v malování, tvoøení a pak, dozvídá se, e pan Kopøiva chystá zase na srpen tradièní uèòovskou výstavu. Slíbil Mirkovi, e tentokrát mezi výrobky nejikovnìjí uèòovské mládee taky zaøadí jeho obrázky a soky. Ten bájeèný pan Kopøiva! Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||