Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Být sochaøem
Katalog vydanch publikac v roce 2000
RABASOVA GALERIE RAKOVNK8
Ivo Mièka
Být sochaøem
o životì a práci s Miroslavem Pangrácem
1 2 Nejranìjší vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Františka Nonfrieda První sochy Šachta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì Škola Pøijíždí i Pepa Pavlíèek Boženka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouška Praha – hledá se byt Škola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce – „Vystìhovalci“ Speciálka Další osobnosti Max Švabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjší studentská soutìž Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníškové Dìti Náhrobek Františka Škroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze Život kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35

Vyuèování

     Obvykle den zaèínal ateliérem, každý u svého stoleèku. Profesor pøišel takhle v pondìlí a øekl: „Hoši, budeme dìlat akt!“ A na šajbì se objevilo krásné ženské tìlo.
     Opatøit nìjaké dìvèe nebyl problém, vždycky se nìjaká vyøazená hereèka nebo dívka, která neuspìla v baletní škole, našla. Plat dostávaly od školy.
     Tak hodinu se modelovalo, pak byla pøestávka. Dìvèe pøes sebe pøehodilo pláštík, sedlo si s kluky a bavilo se, jako by se nechumelilo. A zase se modelovalo až do polední pøestávky.
     Kdo kromì sochaøiny a modelování chtìl ještì malovat, mohl navštìvovat veèerní akt, tenkrát jej vedl profesor Mináø. Ale to už bylo víceménì dobrovolné. Pøišlo se, odešlo, nìjaký akt tu vždycky stál. Kdo chtìl, mohl sem zajít a volnì si kreslit.
     Mirka bylo možno více vidìt ve štukatérnì. Tady se studenti uèili sami své práce odlévat. Zato kamenickou dílnu, tu, obraznì øeèeno, obcházel obloukem. Vedl ji docent Nikl.
     Miroslav Pangrác s odstupem let øíká: „Tam jsem nechodil, s kamenem neumím a nikdy mì nijak nelákal, mám radìji plastiky odlité do bronzu. Protože bronz, když je dobrej odlitek, dovede sochaøskou práci vìrnì otisknout, zatímco kámen, i když s ním pracuje vynikající kameník, sádru nikdy úplnì nìžnì nereprodukuje. Ve své dobì vynikajícím kameníkem byl u nás Josef Fojtík. Mìl na Vysoké škole umìleckoprùmyslové svou kamenickou hu. Ten umìl zacházet s kamenem bájeènì. Mramory dìlal, pískovce, byl to pan kameník.“
     Ve štukatérnì mìli hlavní slovo pánové Pirkl a Kotrè, a když se profesorovi zdála nìkterá vìc pìkná, øekl: „Skoète si dolù, a vám to odlejou.“
     Po roce 1948 se dost dìlaly dìlnické motivy, což bylo Mirkovi téma odjakživa blízké. Sehnal se tøeba mundur slévaèe, tavicí tyè se dala „modelovi“ do ruky jako žezlo – a hle, byl tu moderní socialistický monarcha jako vyšitý. Vzniklo snad i dost dobrých prací, koneènì „èas to všechno nemilosrdnì proseje“.
     Na hodiny anatomie se chodívalo do Anatomického ústavu v Kateøinské ulici, tam pøednášel profesor Zrzavý. Vìtšinou se tu hovoøilo o tom, co by mìl každý kumštýø znát. Bylo to zajímavé, ale taky se z toho skládaly dost tìžké zkoušky.
     Nepøíjemné pocity kolem žaludku provázely Mirka na hodinách perspektivy. Ta ho absolutnì nezaujala, a se snažil pan profesor Vyèichlo, jak chtìl. Nakonec i tam šastnì proplul.
     Krásná léta, roky dodnes trvajícího kamarádství. Napøíklad s Milanem Knoblochem, který do své tvorby pøevzal španielovskou medailerskou drezuru, s Jiøím Prádlerem, Miloslavem Starcem, Františkem Radvanem, sochaøem Ludvíkem Kodymem i grafikem Jiøím Kodymem a dalšími spolužáky z Bechynì i pražské AVU.
     Akademie také vlastnila ohromnou knihovnu plnou skvostných monografií a knih o umìní všech dob. S Jirkou Kodymem, zvl᚝ v zimì, tu vydrželi kolikrát do devíti, pùl desáté veèer. O to míò pak museli ve svém ateliéru pod støechou topit.
     A ta akademická svoboda. Zpoèátku nemívali ani termíny zkoušek, každý si mohl zvolit, kdy na jakou „prùbu“ chce jít. Je fakt, že to mnozí zneužívali, že byli i takoví, že po roce dvou odešli, což u téhle první pováleèné „nadržené“ umìlecké generace byly pøípady opravdu výjimeèné.
     Mirek vytvoøil u Laudy nìkolik pìkných vìcí, napøíklad impozantní hlavu Beethovena, ale také ho stále víc pøitahují dìtské portréty. U Kodyma na Klikovì mají hrnèíøskou dílnu, tady si o prázdninách bere hlínu a dìlá venkovské kluky. Jednoho má i Národní galerie.
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156