Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Být sochaøem
Katalog vydanch publikac v roce 2000
RABASOVA GALERIE RAKOVNK10
Ivo Mièka
Být sochaøem
o životì a práci s Miroslavem Pangrácem
1 2 Nejranìjší vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Františka Nonfrieda První sochy Šachta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì Škola Pøijíždí i Pepa Pavlíèek Boženka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouška Praha – hledá se byt Škola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce – „Vystìhovalci“ Speciálka Další osobnosti Max Švabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjší studentská soutìž Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníškové Dìti Náhrobek Františka Škroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze Život kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35

Rodina

     Pátrání po rodových koøenech pøenechme historikùm. Sahají snad až nìkam do Uher a mìli bychom možná mluvit o Pongrácích.
     Nás od této chvíle zajímá jen a jen Mirkùv dìdeèek František a jeho nejbližší. Byl celkem dvakrát ženatý.
     Z prvního manželství se narodil Mirkùv strýc František. Ten se pozdìji usadil v Písku, založil tu Sokol a jako stokilový borec lámal nejen rekordy, ale také hrazdy a vùbec budil respekt i svou policajtskou uniformou.
     Napodruhé si vzal dìdeèek Marii Somolovou, ta už mìla synka Karla. Dìdeèek babièku opravdovì miloval, a nebyl sám, tu mìl rád snad každý. Byla moudrá, seètìlá, tolik podobná románové babièce Boženy Nìmcové, z níž vnouèatùm s chutí pøedèítala. Spolu mìli Jana, Mirkova tatínka.
     Jan se u svého otce a Mirkova dìdeèka vyuèil truhlaøinì, oženil se a pøevzal živnost. Dìdeèek, co byl živ, neodpustil nic, byl v dílnì a v celém baráku kápo a Mirkùv tatínek se musel setsakramentsky otáèet hoblíkem a pilou, aby v jeho oèích obstál.
     Sám nezùstal ani nevlastní bratr Karel. Tomu ale záhy umøela žena, a tak výchova jeho ètyø dìtí zùstala – hádáte správnì – na babièce.
     V domku ve Vysoké ulici bylo prostì živo v dílnì a vùbec v celém domì a pøilehlých dvou dvorech, zvl᚝ když k polosirotkùm Mánì, Tonèe, Rùženì a Karlovi pøibyli bratranci – v roce 1922 prvorozený Fanouš a o dva roky pozdìji Mirek. A nejmladší sestøièka? Ta se narodila mnohem, mnohem pozdìji, ve váleèném roce ètyøicátém.
     Mirkùv tatínek neutekl ani první svìtové válce a dostal se až do Szolnoku, válèil v Czienstochovej… Ale ke konci už nevydržel a jednoho dne s kamarádem Hùlou zbìhli. Položit život za císaøe pána a jeho rodinu, komu by se chtìlo?
     Na válku tatínek vzpomínal èasto. To pro Mirka bývaly ty nejkrásnìjší chvíle. Šup a už byl u nìj pod peøinou a poslouchal. Tøeba jak byl táta v noci na stráži.
     „V dáli jsem najednou uvidìl svìtýlko, to se pohybovalo a chvilkami skrylo. Co to jen mùže být? Nepøítel, bludièka?“
     Ráno se tajemství lehce vysvìtlilo, to jen pískaøi si rozdìlali ohýnek na pramièce.
     Je po válce, z Rakouska se zrodilo Èeskoslovensko, pracovat se ale muselo fest. Jen o svátky a sobotní veèery si tu a tam mùže stále ještì svobodný Honzík Pangrácù vyrazit k muzice na Støelnici. A tam ji jednou uvidìl, životní lásku, budoucí Mirkovu maminku sleènu Emilii Fialovou. Byli k sobì vìkem tak akorát. Tatínek se narodil 21. listopadu 1895, Emilka 5. února 1899, mìli tedy v roce 1919, kdy se brali, ten pravý èas na ženìní a vdávání.
     Maminka pocházela z Mìsteèka, ale když poznala tatínka, byla už nìjaký èas rakovnická, bydlela s rodièi na Zátiší.
     Tatínek si nemohl vybrat líp, maminka k Pangrácùm zapadla, jako by byla jejich odjakživa. Zaèal všední život, který ale kupodivu nebyl vždycky jen o práci a rodinných starostech. Oba si pozdìji, když dìti povyrostly, dokázali najít chvilku pro velkého spoleèného koníèka – divadlo. V obci baráèníkù mìli dobrou partu, se kterou sehráli nìkolik her, pustili se dokonce do operety Z èeských mlýnù.
     „Vemte mì s sebou, já bych to chtìl taky vidìt,“ žebronil malý Mirek tak dlouho, až si vymohl chození na zkoušky. A jak byl na rodièe hrdý, když se pøevlékli do kostýmù. A u pouhého obdivu nezùstalo.
     Po èase se vyklízely stoly a židle, pro zmìnu u Pangrácù. Nehrálo se ale žádné obvyklé pøedstavení s oblíbeným Škrholou, Mirek totiž vymyslel pro dìti z okolí celou vlastní loutkovou operetu. Prý dokonce pøekonala úspìch tìch nejoblíbenìjších z dosud pøedvedených her.
     Jak jej fascinují sádrové hlavièky loutek. Kdo ví, možná právì tady se datuje první setkání budoucího sochaøe s vymodelovanou lidskou podobou.
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156