| Katalog vydaných publikací v roce 2000 |  |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK | 7 |
Být sochaøem
o životì a práci s Miroslavem Pangrácem
Státnice
     Kalendáø zaèal odeèÃtat dny roku 1951, poslednÃho studentského. Mirkovi bylo jasné, že musà pøedložit sochu, která by sdìlila jasnì a bez dalšÃho vysvìtlovánÃ, co zná a umÃ, že pìt let studia nepromarnil. Co by to jen mìlo být? Dìlal právì svoji „Pionýrku“, když se jako vždy v pantoflÃch pøiblÞil profesor Pokorný. Postál, ale neøekl tentokrát své „je to pìkný, je to pìkný“, zato ono osudové „co“ rozhodl za Mirka: „Pangrác! Jako státnice bude hodnocena Pionýrka!“ A byl konec trápenÃ, s èÃm pøedstoupit pøed komisi v závìreèném úètovánÃ.     Všechny studenty èekaly zkoušky z dìjin umìnÃ, anatomie a obávané perspektivy.
     Tu „Pionýrku“ dìlali pochopitelnì jako jeden z úkolù všichni z roènÃku, ale Mirkova se zdála profesoru Pokornému nejlepšÃ. Nechal ji odlÃt do sádry, no a nakonec s nà Mirek absolvoval. Sám od sebe si na úplný závìr udìlal skupinu „Pieta na barikádì“.
     Louèenà se školou, kamarády, profesory. Hlavou mu letà vzpomÃnky. Tøeba ta, když navštìvoval v osobnÃm ateliéru milovaného profesora Pokorného. K nìmu už to nebylo tak tìžké se dostat, jenže pro Mirka každá z tìchto návštìv znamenala moc.
     Karel Pokorný zdìdil tenhle ateliér po Myslbekovi. Ten si ho nechal pøi vzniku nové budovy Akademie postavit podle vlastnÃho návrhu a s proporcemi skuteènì velkorysými. Sloužil mu doživotnì. Když zemøel, tvoøil tu nìjaký èas dalšà z èeských sochaøských velikánù – Jan Štursa, po Štursovi Kafka, Španiel a nakonec Pokorný – poslednà z Myslbekových žákù.
     Dostal jej v padesátých letech a užÃval kolem desÃti let. Studium u nìho bylo mnohem klidnìjšà než u Laudy. Mirek dodnes slyšÃ: „Když má umìlec vytvoøit nìjaké vážné dÃlo, musà být udìláno tak, aby je národ pøijmul, aby mu chutnalo. Tøeba na Václavském námìstà kdyby stál abstraktnà svatý Václav, lidi by øekli – tohle tedy ne, to nechceme…“
     Nebyl proti abstrakci, øÃkal, že každé umìnà má dostat šanci, ale zároveò si najÃt pro svou prezentaci správný prostor.
     „Abstrakce mùže žÃt v modernà architektuøe, v modernÃm prostoru, umìnà má pøinášet radost, povznášet, ne ubÃjet, deprimovat. Když dìlám pomnÃk nìkoho, mìl by se s tou osobnostà v dÃle také divák setkat.“
     To mluvà Mirkovi ze srdce, téhle filozofii umìnà chce zùstat vìrný také on po celý sochaøský život.
     Do nìho si ze školy nese v srdci i dva velké vzory – Švabinského a Štursu. Jeden druhého kreslil a modeloval. Švabinský udìlal v závìru života krásnou kresbu, jak Štursa sedà v ateliéru, v ruce kus hlÃny, za sebou jednu ze svých plastik.
     Štursa na oplátku vymodeloval Švabinského a tahle krásná busta je na Švabinského hrobì na Vyšehradì.
     Tihle dva coby sudièky urèili Mirkovi smìr tvorby – lásku k realistickému umìnÃ, lásku k èeskému umìnà a kumštýøskou poctivost.
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156
