Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Být sochaøem o ivotì a práci s Miroslavem Pangrácem | |||||
1 2 Nejranìjí vzpomínka Trochu historie Pangrácové Rodina Dìdeèkova dílna Tøi králové Doma Krámek pana Knotka Budu malíøem První olejové barvy V dílnì u Frantika Nonfrieda První sochy achta 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Paní Chudobová a Ditrichová Do Bechynì kola Pøijídí i Pepa Pavlíèek Boenka Sedláèková Opìt u Nonfriedù Jak jsem portrétoval Jana Rennera Smìr AVU Zkouka Praha hledá se byt kola Vlastní ateliér AVU Laudovy korektury Vyuèování Klauzurní práce Vystìhovalci Speciálka Dalí osobnosti Max vabinský 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Nejkrásnìjí studentská soutì Závìr studia na Akademii Rakovnické výstavy Státnice Vojna Portrét Otýlie Beníkové Dìti Náhrobek Frantika kroupa Karel Havlíèek Borovský a Karel Èapek pro Národní muzeum v Praze ivot kráèí dál Socha Gottwalda Socha T. G. Masaryka pro Rakovník Na závìr 35 | Socha T. G. Masaryka pro RakovníkAbych se vrátil k práci, které si nesmírnì povauju a která byla vytvoøena pro Rakovník, k pomníku naeho prvního prezidenta Tomáe Garrigua Masaryka.Osud tohoto pomníku je Rakovnièanùm jistì dobøe znám. Byl instalován na poèátku tøicátých let a vytvoøil jej vynikající sochaø Josef Fojtík. Za Nìmecka se jej vcelku podaøilo uschovat a po válce znovu instalovat, ale minulým reimem v padesátých letech byl znièen definitivnì. Poèítalo se s tím, e se snad nìkde najde ve Fojtíkovì pozùstalosti sádrový odlitek. Model byl vak znièen taky. Udìlat nìjakou novou repliku Fojtíkovy sochy mono nebylo. Rakovnièané se obrátili na mì, jestli bych se toho úkolu vytvoøení nového Masaryka neujal. Samozøejmì to byla nabídka nesmírnì lákavá, i kdy jsem mìl troièku obavy, protoe ten Fojtíkùv Masaryk byl opravdu jeden z nejlepích v Èeské republice, obavy, abych se mu pøiblíil. Sám jsem se námìtem T. G. Masaryka zamìstnával u jako student a hned po válce v pìtaètyøicátém jsem si vymodeloval Tomáe Garrigua Masaryka jako malou figurku kolem edesáti centimetrù a Frantiek Nonfried mi dovolil, abych si ji vypálil. S odstupem èasu vidím, e tahle plastièka nedosahuje potøebné sochaøské kvality, ale na druhé stranì je jednou z mých vùbec prvních dochovaných sochaøských prací. Pak na Akademii u profesora Laudy, to u bylo po válce, opìt jsem se vrátil k zpodobnìní T. G. Masaryka a udìlal jsem nìkolik studií, ale ty zùstaly v hlínì. Kdy proto Rakovnièané za mnou pøili, jestli jsem ochoten a schopen ten pomník pro Rakovník udìlat, tak mi to samozøejmì polichotilo. Vùbec první nabídka byla u v roce 1968, to jetì ila nadìje, e pùjde obnovit pùvodní pomník Fojtíkùv. Srpen ale udìlal za tímto zámìrem na dvacet let teèku a mezitím vzal za své i sádrový model prvního Masaryka uchovávaný u potomkù Josefa Fojtíka. Udìlal jsem tedy po roce 1990 nìkolik vlastních návrhù. Nìkteré byly vystaveny na radnici a lidé se mìli vyjádøit pro nìkterý z nich. A pøibyly dalí, lepí. Vdy èím víc jsem se do tohoto tématu ponoøil, èím víc jsem sehnal obrazového materiálu Nakonec jsem do ateliéru pozval èleny Nadace pro obnovu pomníku T. G. M. v Rakovníku, ukázal vechny návrhy a za pøispìní akademického malíøe Václava Zoubka, který ukázal na jeden a øekl tuhlecten bylo rozhodnuto. Udìlal jsem jetì Masaryka v takové té jeho èepici se títkem, typické masarykovské, a pláti, v jakémsi polovojenském jezdeckém úboru. Tomu návrhu jsem v té dobì osobnì fandil nejvíc. Kdy ale teï vidím koneènou realizaci pomníku, byla Zoubkova volba a vlastnì celá Nadace ve výbìru opravdu tastná a já jsem za ni Václavovi a èlenùm komise vdìèen. Socha vznikala za spolupráce kolegy sochaøe Frantika Radvana v jeho velikém ateliéru a za jeho fyzického a kumtýøského pøispìní. Málokdo si umí pøedstavit ty metráky hlíny a sádry ruènì vytahané a nìkam do nebe. Èlenové Nadace pøijídìli na korektury, fotilo se i natáèelo pro rakovnickou kabelovou televizi. V devadesátém roce jsme se domlouvali poprvé, nìkolik let trvaly návrhy a pak byl v roce 1997 na podzim slavnostnì v Èermákových sadech odhalen. Modely vznikaly ve velkém i malém ateliéru a poté, co byl vybrán nejlepí, i kdy, jak u jsem prozradil, jsem tajnì doufal, e si vyberou toho s èapkou, jsem nechal modýlek u tukatéra nìkolikrát odlít do sádry. To pro vechny pøípady, kdyby se rozbil, aby byl po ruce náhradní. Soku jsem odnesl k Frantiku Radvanovi do ateliéru. Nìjakou hlínu tam mìl a dalí jsme shánìli po Praze a vynosili po tìch schodech, který jsou nekoneèný. On ten ateliér má v sedmém patøe a výtahy v tom starém èináku pochopitelnì chybí. Frantiek Radvan rovnì disponuje takzvaným zvìtovacím aparátem. Ony vechny monumentální sochy vznikají tak, e sochaø udìlá tøetinový model a teï nastane víceménì technická záleitost, toti e se to pantografem, jak se ten pøístroj odbornì nazývá, teèkovací metodou zvìtuje do koneèného mìøítka. V naem pøípadì pomalu ke tøem metrùm. Tolik mìøí rakovnický Masaryk. Chodíval jsem k Radvanovi, jak jsme se domluvili. Frantiek tøeba øekl: Pár dní mnì sem nìchoï, já to nahodím, pak sem vleze a bude si na tom dìlat. A tak to taky bylo. On je to èlovìk nesmírnì robustní a troku nervózní, rád øíká: Já si vechno nejradi dìlám sám, kdy mi do toho nikdo nemluví. Pro øadu sochaøù je ovem spolupracovníkem k nezaplacení. Nakonec ádná velká socha se nikdy bez pomocníkù neobela, napøíklad Myslbekùv svatý Václav v Praze. Øíká se, e na koneèný pomník u autor ani osobnì nesáhl, e se to zvìtovalo podle tøetinového modelu, co je na Zbraslavi, a koneènou podobu u dìlali jeho pomocníci. On jen sem tam pøiel a povrch pohladil svýma geniálníma rukama. Ná pomník byl tedy Nadací nakonec schválen. Tady bych se chtìl vùbec zmínit o zásluze Nadace obstarat na dnes tak nákladnou vìc, jakou je realizace pomníku v této velikosti, peníze. Ale po revoluci bylo pøíznivé ovzduí a atmosféra, kdy snad kadá instituce v Rakovníku, kadý obèan mìl pocit, e musí na Masaryka nìjakou korunkou pøispìt, a proto se onen skoro milion a pùl dal dohromady. Dalo by se øíct, e podobnì jako kdysi Národní divadlo, vznikl i ná Masaryk díky sbírce lidí z mìsta a vesnic kolem, díky vem. Pøispìli na nìj rodáci a dokonce vzdálení krajané. Rodina Ottù z Kanady, inenýr Fencl z USA a jiní a jiní. Ve nakonec zavrila rakovnická radnice, starostové Èeok a Mánek, angaoval se tehdejí pøednosta okresu Chalupecký Chtìl jsem jen øíct, e ta Nadace udìlala moc a zaslouila by si sama ode mne pomník, abych ho jejím èlenùm udìlal. Hlinìný Masaryk je nakonec odlit do sádry, co je rovnì záleitost fyzicky nesmírnì namáhavá Obrátili jsme se na tukatéra pana Macháèka, který nám s Radvanem kdysi ty pomníky odlíval, jene bohuel, léta mu naskoèila natolik, e u fyzicky Masaryka dát do sádry nebyl schopný. Pak si najednou Franta vzpomnìl, e má syna, a se známým tukatérem velmi dobøe pomník do sádry odlili. A pøila starost, kdo sochu kvalitnì a cenovì dostupnì odlije do bronzu, protoe vechny nae prestiní slévaèské dílny a továrny umìleckého charakteru byly v té dobì u zrueny. Napøíklad firma Bárták, Umìlecká øemesla, Zukov prostì najednou zmizely a nebyla nadìje pomník téhle velikosti nìkde dobøe a levnì odlít. Èást èlenù Nadace objela nìkolik kovoliteckých dílen, peèlivì se zvaovala cena, termín, vybavení dílny a vùbec monosti jednotlivých mistrù. Nakonec to byl kovolijec Dvoøák. Ten mi u pøedtím nìkolik vìcí odlíval, a velmi dobøe. Pùvodnì mìl malou dílnu na Letné, pak si vystavil krásnou slévaèskou dílnu za Prahou. Úkolu se nezalekl a øekl, e to za velmi schùdnou cenu pro Rakovnièany odleje. Stalo se, a tak jsme se opìt se èleny Nadace jednoho dne u nìho sjeli a spokojenost byla náramná. Transport sochy do Rakovníka se odehrával bez mé úèasti, vidìl jsem a odhalení pomníku pøi koneèné slávì. Troku mì napøed mrazilo, øíkal jsem si poøád: Jeímarjá, Pangráci, vdy ty jsi tu sochu na tom soklu vùbec nevidìl, neví, jak dopadne, jestli jsi to mìøítko chytil poøádnì Ale kdy rouka byla sundaná a já slyel ten aplaus od lidí, tak ze mì vechno spadlo a zalila mì veliká radost. A kdy jsem se na nìj podíval, a e jsem stál blízko, øekl jsem si je to dobrý, nebude to ostuda. A s odstupem èasu, kdy se na nìj podívám, tak ten pomník jakoby zraje, zdá se mi èím dál lepí. Nevím, èím to je. Buï u mi tak oèi neslouí, anebo jako zraje kdekdo a kdeco, pak i ten pomník vyzrává do takové krásy. Patina u zaèíná být pro nìj pøíjemná, myslím, e na závìr své sochaøské kariéry jsem pro Rakovník udìlal dílo, které snad mí Rakovnièané budou mít rádi. Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||