Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Vzácný pøíteli, drahý Jarouku | |||||
1 2 Pøednáka v Lidovém domì Noèní návtìva Dozvuky vystoupení Korespondence Rakovník Praha Okupace Tøicetiletá pauza Pøátelství pokraèuje NOBELOVA CENA ZA LITERATURU Rozlouèení s básníkem Vzpomínáme nezapomínáme! 3 | Rozlouèení s básníkemZ celého moøe krásy pít má prahla due laèná a pouze kapek pár jsem chyt, jak táhla mraèna. Jaroslav Vrchlický Milovaný èeský básník Jaroslav Seifert, Dr. H. C., èlen Bavorské akademie krásných umìní, národní umìlec, který celým svým dílem a svou lidskostí, jako i úèastným sepìtím s osudy naí zemì vrostl do srdce národa a jemu se ve svìtì dostalo nejvyího uznání Nobelovou cenou za písemnictví roku 1984, zemøel dne 10. ledna 1986 ve vìku osmdesáti ètyø let po ivotì vrchovatì naplnìném a pøes vechno utrpení a protivenství pøijímaném vdy s pokorou a jako zázraèný dar. Rodina a jeho pøátelé se s ním rozlouèí v bøevnovském chrámu svaté Markéty v úterý dne 21. ledna 1986 ve 13 hodin 30 minut. Za vechny Marie Seifertová, manelka; Jana Seifertová-Plichtová, dcera; RNDr. Jaroslav Seifert, CSc., syn. V tatínkovì archivu nacházím z tého dne koncept kondolence básníkovì dceøi. Vysoce váená paní, nesmírnì hluboce mne i celou rodinu dojala neblahá, smutná zpráva z dnení obrazovky o tak náhlém odchodu milovaného básníka Jaroslava Seiferta. Pøijmìte, prosím, ná nelíèený výraz hluboké úèasti nad touto nesmírnou ztrátou. Budeme na nìj stále vzpomínat s láskou. Jeho úmrtí bolí! V hluboké úctì Ladislav Mièka Obálka s neèitelným razítkem vydává u jen smutné svìdectví toho, èemu se srdce stále vzpírá uvìøit. Adresa Váený pan Ivo Mièka, Kounov 196, 270 06. Vlevo portrét Jaroslava Seiferta, vpravo text: Dìkujeme Vám za Vae projevy úèasti, jich se nám dostalo po smrti básníka JAROSLAVA SEIFERTA a znovu pøi rozlouèení s ním. Tíi smutku, který na nás padl, neneseme tak sami a prázdnota, je se pøed námi rozestøela, pøestala být naprostá. MARIE SEIFERTOVÁ, JANA SEIFERTOVÁ-PLICHTOVÁ, DR. JAROSLAV SEIFERT V tisku se objeví úøednì schválený nekrolog. Nìkde s fotografií, pøevánì doprovázený básní A sbohem. Snad by èlovìk uvìøil i v upøímnost napsaného, kdyby tu v té dobì neil, kdyby v knihkupectví paní vedoucí nejprve spiklenecky nezamrkala, pak teprve sáhla pod pult a podala právì vytitìného Seiferta a k nìmu mlèky nepøistrèila k pøeètení lísteèek: Tohoto autora není vhodné vystavovat ve výloze ani jinak nabízet. A sbohem K milionùm verù na svìtì pøidal jsem jen pár slok. Nebyly o nic moudøejí ne píseò cvrèkù. To vím. Odpuste mi. U konèím. Nebyly to ani první lápoty v mìsíèním prachu. Jestlie vak pøece nìkdy zazáøily, nebylo to jejich svìtlo. Miloval jsem tuto øeè. A ta, kdy pøinutí mlèící rty, aby se zachvìly, snadno pøimìje milence k polibkùm, loudají-li se èervánkovou zemí, kde zapadá slunce pomaleji ne v tropech. Poezie jde s námi od poèátkù. Jako milování, jako hlad, jako mor, jako válka. Nìkdy mé vere byly poetilé a hanba. Ale za to se neomlouvám. Vìøím, e hledat krásná slova je lepí, ne zabíjet a vradit. O pohøbu básníkovì mám hned dvì otcova svìdectví. Nejprve pohlednici zasnìené Prahy. Datum 21. 1. 1986. Otec si sám na svou adresu posílá lístek: Ladislav Mièka, Èelakovského 468, Rakovník. Text: Na upomínku rozlouèení s básníkem Jaroslavem Seifertem. Druhým svìdectvím je pøímé vylíèení onoho smutného dne. O praském pohøbu si poznamenal: Rozlouèení s básníkem Jaroslavem Seifertem. Zemøel 10. ledna 1986. V úterý 21. ledna se konal pohøeb umìlcùv. Domluvili jsme se s p. V. Kapounem, e se sejdeme pøed odjezdem vlaku, tj. v 5.25 hod., a podle úmluvy se také seli a spoleènì jeli do Prahy. Vlak mìl v Dejvicích ètvrt hodiny zpodìní. Pospíili jsme na st. metra Hradèanskou a jeli na Staromìstskou a odtud proli nìkolik desítek metrù k Domu umìlcù, kde se konalo rozlouèení. Pøed Domem a pak ulicí u stála fronta èekajících dlouhá asi 300 m. Zaøadili jsme se na konec, ale záhy u se zástup prodlouil na 1 km a stále rostl. V 9 hodin vstoupili první èekající do obøadnì upravené sínì a záhy dolo i na nás. Poslední ohlédnutí na schoditi fronta je neustále kilometrová! V síni velká fotografie umìlcova, vìnce, kvìtiny. Vìnec prezidenta G. Husáka, vìnce rodiny, ès. vlády atd. U katafalku velký vìnec védského velvyslanectví se stuhami v barvách státu, dále státní ceny a Nobelova cena. Kolem rakve, zahalené do státní ès. vlajky, stála èestná strá básníkù, spisovatelù a jiných umìlcù. To ve bylo mono postøehnout za pochodu. Zastavil jsem se pøed rakví a hluboce se poklonil a u mne poøadatel etrnì pobízí, abych pokraèoval. Zapsali jsme se s pøítelem Kapounem do pamìtní knihy a vyli s ostatními ven. Program po uzavøení sínì, o pùl desáté, byl následující: V 11 hodin smuteèní obøad (pouze na vstupenky), ve 12 hodin vùz s rakví a dalí s rodinou odjel do Bøevnova a v kostele sv. Markéty se konala záduní me. (Rovnì na vstupenky!) Poèkali jsme si pøed dvanáctou hodinou znovu u Domu umìlcù na skonèení obøadu. Mìli jsme tìstí a dobøe vidìli, jak odnáejí rakev do pohøebního vozu, jak vystupuje rodina, paní Seifertová, syn a dcera J. Seifertová-Plichtová po jejím boku. Také nastoupili do dalích vozù vnuèky, pøíbuzní a vichni odjeli na Markétu. Po záduní mi dolo k odvozu do Kralup, kde byly umìlcovy ostatky uloeny do rodinné hrobky. To jsme u ovem nevidìli. Byl to pøekrásný, jasný sluneèní den! Sluníèko svítilo Jaroukovi na Prahu, kterou miloval, a na poslední cestu z ní. My plni èerstvých dojmù jsme odjeli metrem na Vinohrady navtívit Knihkupectví Karla Èapka, potom dál na Karlovo námìstí zhlédnout Koláøovu mozaiku na téma Karel IV. A znovu na Hradèanskou a z Dejvic vlakem ve 14.10 hodin domù. Zapsáno ráno 22. 1. 86. L. M. V krabici zbývá u jen nìkolik listù, mezi nimi i poslední báseò Jaroslava Seiferta. Vìnoval ji kongresu Mír nejlepí ivot, konanému 25. a 28. øíjna 1985 v holandském Maastrichtu. Sen Jako dítì i jako kluk míval jsem divný sen. Mívám ho dosud tíivì úzkostný a zároveò vzruující nadìjí. Hledám svazek klíèù, klíèù otevírajících vechny zámky, dveøe k blahobytu a brány ráje, ale pøitom to nejsou paklíèe ani se paklíèùm nepodobají. Neskøípou v zámcích, nejsou ze eleza, nejsou z tvrdé oceli, nejsou z kovu. V tom je jejich tajemství. Po procitnutí jsem se sám sobì smál. Ale teï vím, e jsou! A jsou tøi: Jeden je pokoj mezi národy, jeden je nenásilná vláda, jeden je mír v dui. Ké by se naly! Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||