Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Vzácný pøíteli, drahý Jaroušku
Katalog vydanch publikac v roce 2001
RABASOVA GALERIE RAKOVNK9
Ivo Mièka
Vzácný pøíteli, drahý Jaroušku
1 2 Pøednáška v Lidovém domì Noèní návštìva Dozvuky vystoupení Korespondence Rakovník – Praha Okupace Tøicetiletá pauza Pøátelství pokraèuje NOBELOVA CENA ZA LITERATURU Rozlouèení s básníkem Vzpomínáme – nezapomínáme! 3

Rozlouèení s básníkem

     Otcovo vroucí pøání ale neodvratný osud nezastavilo. Týden poté, dne 10. ledna 1986, se život milovaného básníka navždy uzavøel. Dotvrzuje to smuteèní oznámení.
     
Z celého moøe krásy pít
má prahla duše laèná
a pouze kapek pár jsem chyt,
jak táhla mraèna.
     Jaroslav Vrchlický
     
     Milovaný èeský básník Jaroslav Seifert, Dr. H. C., èlen Bavorské akademie krásných umìní, národní umìlec, který celým svým dílem a svou lidskostí, jakož i úèastným sepìtím s osudy naší zemì vrostl do srdce národa a jemuž se ve svìtì dostalo nejvyššího uznání Nobelovou cenou za písemnictví roku 1984, zemøel dne 10. ledna 1986 ve vìku osmdesáti ètyø let po životì vrchovatì naplnìném a pøes všechno utrpení a protivenství pøijímaném vždy s pokorou a jako zázraèný dar. Rodina a jeho pøátelé se s ním rozlouèí v bøevnovském chrámu svaté Markéty v úterý dne 21. ledna 1986 ve 13 hodin 30 minut. Za všechny Marie Seifertová, manželka; Jana Seifertová-Plichtová, dcera; RNDr. Jaroslav Seifert, CSc., syn.
     
     V tatínkovì archivu nacházím z téhož dne koncept kondolence básníkovì dceøi.
     
Vysoce vážená paní,
     nesmírnì hluboce mne i celou rodinu dojala neblahá, smutná zpráva z dnešní obrazovky o tak náhlém odchodu milovaného básníka Jaroslava Seiferta.
     Pøijmìte, prosím, nᚠnelíèený výraz hluboké úèasti nad touto nesmírnou ztrátou. Budeme na nìj stále vzpomínat s láskou.
Jeho úmrtí bolí!
     V hluboké úctì
Ladislav Mièka

     Obálka s neèitelným razítkem vydává už jen smutné svìdectví toho, èemu se srdce stále vzpírá uvìøit. Adresa „Vážený pan Ivo Mièka, Kounov 196, 270 06“.
     Vlevo portrét Jaroslava Seiferta, vpravo text:
     
     Dìkujeme Vám za Vaše projevy úèasti, jichž se nám dostalo po smrti básníka JAROSLAVA SEIFERTA a znovu pøi rozlouèení s ním. Tíži smutku, který na nás padl, neneseme tak sami a prázdnota, jež se pøed námi rozestøela, pøestala být naprostá.
MARIE SEIFERTOVÁ, JANA SEIFERTOVÁ-PLICHTOVÁ, DR. JAROSLAV SEIFERT
     
     V tisku se objeví úøednì schválený nekrolog. Nìkde s fotografií, pøevážnì doprovázený básní „A sbohem“.
     Snad by èlovìk uvìøil i v upøímnost napsaného, kdyby tu v té dobì nežil, kdyby v knihkupectví paní vedoucí nejprve spiklenecky nezamrkala, pak teprve sáhla pod pult a podala právì vytištìného Seiferta a k nìmu mlèky nepøistrèila k pøeètení lísteèek:
     „Tohoto autora není vhodné vystavovat ve výloze ani jinak nabízet.“
     
A sbohem
K milionùm veršù na svìtì
pøidal jsem jen pár slok.
Nebyly o nic moudøejší než píseò cvrèkù.
To vím. Odpuste mi.
Už konèím.
     
Nebyly to ani první šlápoty v mìsíèním prachu.
Jestliže však pøece nìkdy zazáøily,
nebylo to jejich svìtlo.
Miloval jsem tuto øeè.
     
A ta, když pøinutí mlèící rty,
aby se zachvìly,
snadno pøimìje milence k polibkùm,
loudají-li se èervánkovou zemí,
kde zapadá slunce pomaleji než v tropech.
     
Poezie jde s námi od poèátkù.
Jako milování,
jako hlad, jako mor, jako válka.
Nìkdy mé verše byly pošetilé až hanba.
     
Ale za to se neomlouvám.
Vìøím, že hledat krásná slova je lepší,
než zabíjet a vraždit.
     
     O pohøbu básníkovì mám hned dvì otcova svìdectví. Nejprve pohlednici zasnìžené Prahy. Datum 21. 1. 1986. Otec si sám na svou adresu posílá lístek: Ladislav Mièka, Èelakovského 468, Rakovník. Text:
     
     Na upomínku rozlouèení s básníkem Jaroslavem Seifertem.
     
     Druhým svìdectvím je pøímé vylíèení onoho smutného dne. O pražském pohøbu si poznamenal:
     
Rozlouèení s básníkem Jaroslavem Seifertem. Zemøel 10. ledna 1986.
     V úterý 21. ledna se konal pohøeb umìlcùv. Domluvili jsme se s p. V. Kapounem, že se sejdeme pøed odjezdem vlaku, tj. v 5.25 hod., a podle úmluvy se také sešli a spoleènì jeli do Prahy. Vlak mìl v Dejvicích ètvrt hodiny zpoždìní.
     Pospíšili jsme na st. metra – Hradèanskou a jeli na Staromìstskou a odtud prošli nìkolik desítek metrù k Domu umìlcù, kde se konalo rozlouèení. Pøed Domem a pak ulicí už stála fronta èekajících dlouhá asi 300 m. Zaøadili jsme se na konec, ale záhy už se zástup prodloužil na 1 km a stále rostl.
     V 9 hodin vstoupili první èekající do obøadnì upravené sínì a záhy došlo i na nás. Poslední ohlédnutí na schodišti – fronta je neustále kilometrová!
     V síni velká fotografie umìlcova, vìnce, kvìtiny. Vìnec prezidenta G. Husáka, vìnce rodiny, ès. vlády atd.
     U katafalku velký vìnec švédského velvyslanectví se stuhami v barvách státu, dále státní ceny a Nobelova cena. Kolem rakve, zahalené do státní ès. vlajky, stála èestná strហbásníkù, spisovatelù a jiných umìlcù.
     To vše bylo možno postøehnout za pochodu. Zastavil jsem se pøed rakví a hluboce se poklonil – a už mne poøadatel šetrnì pobízí, abych pokraèoval.
     Zapsali jsme se s pøítelem Kapounem do pamìtní knihy a vyšli s ostatními ven.
     Program po uzavøení sínì, o pùl desáté, byl následující: V 11 hodin smuteèní obøad (pouze na vstupenky), ve 12 hodin vùz s rakví a další s rodinou odjel do Bøevnova a v kostele sv. Markéty se konala zádušní mše. (Rovnìž na vstupenky!)
     Poèkali jsme si pøed dvanáctou hodinou znovu u Domu umìlcù na skonèení obøadu. Mìli jsme štìstí a dobøe vidìli, jak odnášejí rakev do pohøebního vozu, jak vystupuje rodina, paní Seifertová, syn a dcera J. Seifertová-Plichtová po jejím boku. Také nastoupili do dalších vozù vnuèky, pøíbuzní… a všichni odjeli na Markétu.
     Po zádušní mši došlo k odvozu do Kralup, kde byly umìlcovy ostatky uloženy do rodinné hrobky. To jsme už ovšem nevidìli.
     Byl to pøekrásný, jasný sluneèní den! Sluníèko svítilo Jarouškovi na Prahu, kterou miloval, a na poslední cestu z ní.
     My plni èerstvých dojmù jsme odjeli metrem na Vinohrady navštívit Knihkupectví Karla Èapka, potom dál na Karlovo námìstí zhlédnout Koláøovu mozaiku na téma Karel IV. A znovu na Hradèanskou a z Dejvic vlakem ve 14.10 hodin domù.
     Zapsáno ráno 22. 1. 86.
L. M.

     V krabici zbývá už jen nìkolik listù, mezi nimi i poslední báseò Jaroslava Seiferta. Vìnoval ji kongresu „Mír – nejlepší život“, konanému 25. až 28. øíjna 1985 v holandském Maastrichtu.
     
Sen
Jako dítì i jako kluk
míval jsem divný sen.
Mívám ho dosud –
tíživì úzkostný –
a zároveò vzrušující nadìjí.
Hledám svazek klíèù,
klíèù otevírajících všechny zámky,
dveøe k blahobytu a brány ráje,
ale pøitom to nejsou paklíèe
ani se paklíèùm nepodobají.
Neskøípou v zámcích,
nejsou ze železa,
nejsou z tvrdé oceli,
nejsou z kovu.
V tom je jejich tajemství.
Po procitnutí
jsem se sám sobì smál.
Ale teï vím, že jsou!
A jsou tøi:
Jeden je pokoj mezi národy,
jeden je nenásilná vláda,
jeden je mír v duši.
Kéž by se našly!
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156