Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Vzácný pøíteli, drahý Jaroušku
Katalog vydanch publikac v roce 2001
RABASOVA GALERIE RAKOVNK2
Ivo Mièka
Vzácný pøíteli, drahý Jaroušku
1 2 Pøednáška v Lidovém domì Noèní návštìva Dozvuky vystoupení Korespondence Rakovník – Praha Okupace Tøicetiletá pauza Pøátelství pokraèuje NOBELOVA CENA ZA LITERATURU Rozlouèení s básníkem Vzpomínáme – nezapomínáme! 3

Pøátelství pokraèuje

     Držím tedy opìt obálku s charakteristickým Seifertovým rukopisem. Pøišla po tøicetileté korespondenèní pauze mezi Prahou a Rakovníkem. Razítko na obálce je neèitelné, ale datum na dopise prozrazuje 17. prosinec 1970. Adresa: Pan Lad. Mièka, 269 01 Rakovník.
     
Milí Mièkovi,
     ze srdce Vám pøeji hezké a pokojné svátky vánoèní a do pøíštího roku hodnì radosti a pohody!
     Vᚠstarý
Jar. Seifert

     Pøátelství pomocí poštovních doruèovatelù je navázáno. Škoda jen, že otec stejnì peèlivì jako Seifertovy listy neuchoval koncepty nebo kopie svých dopisù smìøujících do pražské ulice Na Ladronce.
     Seifertùv další dopis ze 4. ledna 1973 je adresován: „Paní Hela a Lad. Mièkovi, Èelakovského 468, 269 01 Rakovník“ a poštovní razidlo mezi datem a známkou upozoròuje na výstavu k 50. výroèí založení SSSR, Praha 7. 11. 1972–7. 1. 1973.
     
Milí a drazí,
     moc a moc pìknì na Vás vzpomínám a ze srdce opìtuji Vaše pøání do letošního roku. To nám utekl život – co! Jak to bylo tenkrát všechno pìkné! Ještì cítím vonìt mouku z toho mlýna, kde jste mì tenkrát uložili. Ještì vidím tu Vaši pohodu a laskavost!
     Srdeènì
Jar. Seifert

     Básník se nezapøe. Pekárna v jedenatøicátém musela budovu provonìt víc než kadeønické esence a papání pro psy a koèky dnes.
     Razítko z 21. prosince 1973 pøipomíná 25 let rozvoje Uranového prùmyslu, nár. podnik, Pøíbram. Známá adresa: Pan Lad. Mièka, Èelakovského 468, Rakovník.
     
Milý a vážený pøíteli,
     ze srdce dìkuji Vám i Vaší milé paní za pozdrav a srdeènì jej opìtuji.
Pøeji Vám pøíjemné dny sváteèní a hodnì pohody a radosti v pøíštím roce.
Na tìch pár chvil – kolik už je tomu let – kdy jsme se v Rakovníku setkali, dodnes živì vzpomínám. Jak to bylo pìkné!
     Srdeènì
Jar. Seifert

     Kopie tatínkova blahopøání k básníkovým pìtasedmdesátinám zùstala v otcovì archivu naštìstí zachována. Píše:
     
Drahý Mistøe!
     Veškerý nᚠkulturní svìt si v tìchto dnech pøipomene výroèí Vašich životních let i Vašeho básnického díla, které tolik milujeme.
     Pøijmìte také od nás srdeèné pozdravení, výraz naší úcty a lásky, pøání, abyste byl stále zdráv a naši nakladatelé aby opìt vydávali všecky skvosty poezie, jejíž jste byl a jste tvùrcem.
Buïte stále a hodnì zdráv!
     S pozdravem
Vaši: Hela a Ladislav Mièkovi
V Rakovníku 20. 9. 1976

     Otec tu naráží na z oficiálních míst vehementnì popírané embargo na vydávání nìkterých Seifertových dìl a jejich nesnadné, èasto témìø konspirativní získávání.
     Táta se ovšem s pouhým konstatováním ostudného stavu smíøit nehodlal. Sežene balík prùklepového papíru, nové kopíráky a poprosí maminku, která narozdíl od nìho píše všemi deseti a bez pøeklepù (pøi psaní, a nejen pøi nìm, prý dávala vìtší pozor než její soused v lavici, kterého si po desetileté známosti nakonec vzala) a samizdatová a dodnes nikde v análech tìch rokù neevidovaná tiskárna u Mièkù zaèíná vydávat první vlastnoruènì vázané plody. Mnì a sestøe Janì pod stromeèek, sobì a známým pro radost. Èasto se získaným podpisem Jaroslava Seiferta.
     „Ále, ukám nìco tátovi,“ øíkávala maminka s úsmìvem, když jsme zaskoèili domù na návštìvu a zastihli ji u letitého psacího stroje, u nìhož obvykle vysedával otec.
     Tak se zrodil v roce 1971 Morový sloup, na Vánoce 1978 Deštník z Piccadilly, k osmdesátým narozeninám básníkovým v roce 1981 Popeleèní støeda a obsáhlý výbor z díla Jaroslava Seiferta Ruce Venušiny.
     Ale to jsme trochu pøedbìhli èas.
     Podìkování od Jaroslava Seiferta za otcovu gratulaci pøichází 14. 11. 1976 na obálce s textem: „30. výroèí založení Mezinárodního svazu studentstva 1946–1976“.
     Adresa: Pan Ladislav Mièka, 269 01 Rakovník 468.
     
Milí pøátelé Mièkovi!
     Ze srdce dìkuji Vám za milá a laskavá slova, která jste spojili s mým jménem a s datem mých narozenin.
Jste hodní, že jste vzpomnìli.
Dìkuji, zdravím a pøeji Vám rovnìž vše dobré.
     Upøímnì
Jar. Seifert

     A krabice vydává další poklad. Je jím pohlednice s kresbou zimních radovánek od Miroslava Jágra a s pøedtištìným „Srdeèný pozdrav posílá Albatros“. Datum 12. 12. 1977, adresa: Pan Lad. Mièka, 269 01 Rakovník.
     
     Srdeènì dìkuji za pøání! Pìknì na Vás stále vzpomínám a rovnìž Vám pøeji hodnì radosti a pohody o svátcích! A hodnì zdraví do pøíštích mìsícù.
Seifert

     Pøiblížila se Seifertova osmdesátka a zároveò pùlstoletí od básníkovy rakovnické návštìvy. Tátovo blahopøání pochopitelnì nemohlo chybìt. Zachoval se rukopisný koncept z 19. záøí 1981.
     
Drahý Mistøe,
     celý nᚠnárod si jistì v tìchto dnech s úctou pøipomene Vašeho vzácného výroèí. Dovolte mi, abychom se s manželkou a všemi upøímnými pøáteli ke gratulantùm pøipojili a popøáli Vám, abyste byl stále zdráv a šasten.
     Peèlivì chovám korespondenci svého èasu s Vámi vedenou. Není pøíliš rozsáhlá, ale, jak se dívám, její poèátky se datují od roku 1931. To tedy od tìch dob uplynulo plných padesát let!
     Co se všechno zatím zmìnilo…
     Èasto si ty listy proèítám a tìším se jimi, stejnì jako s básnìmi knižnì vydanými nebo i tìmi opsanými, když se nepodaøilo získat tištìné. Jednou je zdìdí mùj syn – uèitel, jemuž jsem o Vás hodnì vyprávìl. Jako èeštináø je bude také s pietou a láskou opatrovat. Jsou mi stálou pøipomínkou mladých dobrých èasù naplnìných vírou ve spravedlivý øád a snad i naivními tužbami a ideály.
     Upøímnì Vaši
Helena a Ladislav Mièkovi

     Další uchovaný Seifertùv dopis je z 24. ledna 1983 a nejspíše reaguje na otcovu vzpomínku na rakovnické setkání a proslovenou pøednášku na již na poèátku knížky zmínìné netuctové téma propojující svìtovou válku, socialismus a moderní umìní.
     Adresa na obálce: Pan Lad. Mièka, Èelakovského 468, Rakovník 269 00.
     
Milý pøíteli Mièko,
     z té vzpomínky mám radost a dìkuji Ti. Ach, jak jsem asi tenkrát hloupì tlachal! Ale jistì krásnìjší je vzpomínat na Tvou milou a pùvabnou paní. Všechno bylo pìkné. Byli jsme mladí a bylo nám dobøe.
     Srdeènì Tvùj
Seifert

     Básník tatínkovi a mamince posílá básnickou sbírku „Pøilba hlíny“ z roku 1945 s tímto vìnováním:
     
Manželùm Mièkovým se srdeèným pozdravem Jaroslav Seifert
     
     Høejivými øádky poctil Jaroslav Seifert i mne. Tatínek totiž slavil v èervnu osmdesátého tøetího svoji osmdesátku a já vìdìl, že dárkem dárkù by pro nìj bylo setkání s milovaným básníkem. Svìøil jsem proto tuto svoji prosbu Jaroslavu Seifertovi, ale bohužel, toužebnému pøání obou Mièkù se do cesty postavil básníkùv nedobrý zdravotní stav.
     V dopise z 9. èervna 1983 na adresu „Pan Ivo Mièka, Mutìjovice 225,
     270 07“ Jaroslav Seifert píše:
     
Milý pøíteli,
     také bych rád Vašeho tatínka vidìl! Po tolika letech. Ale prosím, návštìvu zatím odložte. Jsem vážnì nemocen a chystám se do nemocnice. K jubileu mu ovšem napíšu. Až se vrátím, ozvu se.
     Srdeènì
Jaroslav Seifert

     V záøí roku 1983 jako podìkování za narozeninové blahopøání k Mistrovým dvaaosmdesátinám dorazila na mou adresu do kantorského pùsobištì v Mutìjovicích „Otevøená zásilka poštovní od Jaroslava Seiferta, U Ladronky 23“. Skrývala poetický linoryt nahé dívky rozplétající si vlasy a tištìné verše:
     
Život už mì dávno nauèil,
že hudba a poezie
jsou na svìtì to nejkrásnìjší,
co nám život mùže dát.
     
Všechno už je dávno pryè a vzal to èert.
Èas tance naštìstí však neustal
a píseò zní.
Také ty, lásko, zùstaò se mnou
a usmívej se.
A usmívej se na mì
až do smrti!
     Dìkuje Seifert (je pøipsáno rukou).
     
     Na konci téhož roku 22. prosince 1983 píše Jaroslav Seifert také manželùm Mièkovým:
     
Milí pøátelé,
     udìlali jste mi radost! Dìkuji Vám a po svátcích Vám pošlu svou novou knížku.
A ještì jednou hodnì radosti a pohody do pøíštího roku.
     Srdeènì a s pozdravem
Jar. Seifert

     Jiný dopis tatínkovi (z 24. ledna 1984) je z levé strany ozdoben rytinou hlavièky ptáèkù ukrytých v hnízdì, na nìž se snášejí snìhové vloèky v podobì ptaèích peøíèek.
     
Milý pøíteli,
     dìkuji za èokoládu. Mám dvì vnuèky a ujišuji Tì, že jim také moc chutnala. Ale prosím Tì, nepospíchej na èas! Narozeniny mám až v záøí! A èas mi stejnì dost rychle utíká. Ale stejnì dìkuji ze srdce. Pozdravuj svou paní.
     Tvùj
Seifert

     V krabici nacházím ještì øadu písemných pokladù, bohužel ani na jedné z obálek není èitelné razítko, a tak se lze jen domnívat, že básník dìkuje za blahopøání k svátku èi k narozeninám. Vpravo je vždy umístìn tištìný text. Podvakráte „Za pøátelská slova dìkuji ze srdce“ a jednou „Za vlídná a pøátelská slova upøímnì dìkuje“ s ruènì psaným dovìtkem „a upøímnì zdraví Jar. Seifert“. A vlevo vždy ještì èeká adresáta nìkolik pøátelských ruènì pøipojených øádek.
     
Milí,
     pìknì na Vás vzpomínám, ze srdce pøeji všechno dobré. Mìjte se pìknì a buïte zdrávi!
     Váš
Jar. Seifert

Milí,
     pìknì na Vás vzpomínám a ze srdce pøeji hodnì radosti a úsmìvù. Buïte zdrávi a dìkuji Vám.
     Vᚠstarý
Seifert

Milý pane Mièko,
     upøímnì dìkuji za Vaše laskavá slova a zdravím Vás i Vaši milou paní a pìknì vzpomínám na naše setkání.
Jar. Seifert

     A ještì jedna obálka. V ní v levé èásti dvojlistu døevoryt jednoho z pražských kostelù, vpravo tištìné verše.
     
Praha!
Tomu, kdo ji uvidìl jen jednou,
její jméno zpívá
navždy v srdci.
Je sama písní zapøedenou v èase
a my ji milujem.
A zní!
     
A rukou dopsané: Dìkuji a zdravím. Jar. Seifert
     
     Jiné podìkování za blahopøání k narozeninám, adresované pro zmìnu na mì do Mutìjovic, je bohužel také bez èitelného razítka, patrnì jde o rok 1984. Vlevo linoryt, vpravo tištìné verše:
     
Èas, který jde a všechno boøí,
tichý jak peøí noèních sov,
má klíèek k radosti i hoøi,
k úsmìvu dívek, pláèi vdov.
…
Èas klíè má k radosti i hoøi
a otvírá nám obojí.
     J. Seifert (a vlastnoruèní podpis)
     
     Další poštovní zásilka. Tatínkova rakovnická adresa nadepsaná Jaroslavem Seifertem. Razítko se utopilo ve známce. Uvnitø hora Øíp (linoryt Vladimíra Komárka), vpravo známé verše.
     
Píseò o rodné zemi
Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta zemì, která vlastí je ti,
krásná jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako støída dalamánku,
do nìjž nùž jsi vnoøil k rukojeti.
     
Stokrát zklamán, rady nevìda si
znovu vždycky navracíš se domù,
stokrát zklamán, rady nevìda si,
k zemi bohaté a plné krásy,
k chudé jako jaro v èerstvém lomu.
     
Krásná jako kvítka na modranském džbánku,
tìžká, tìžká jako vlastní vina
– není z tìch, na nìž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého spánku
padne prudce její hoøká hlína.
     
     Dìkuje Jar. Seifert (je dopsáno básníkovou rukou)
     
     Jde snad o symbolické rozlouèení velkého èeského básníka s rakovnickým pøítelem z jedenatøicátého?
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156