Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117 Ivo Mièka Vzácný pøíteli, drahý Jaroušku
Katalog vydanch publikac v roce 2001
RABASOVA GALERIE RAKOVNK6
Ivo Mièka
Vzácný pøíteli, drahý Jaroušku
1 2 Pøednáška v Lidovém domì Noèní návštìva Dozvuky vystoupení Korespondence Rakovník – Praha Okupace Tøicetiletá pauza Pøátelství pokraèuje NOBELOVA CENA ZA LITERATURU Rozlouèení s básníkem Vzpomínáme – nezapomínáme! 3

Pøednáška v Lidovém domì

     Je záøí 1931. Èinorodá rakovnická sociálnìdemokratická Dìlnická akademie se schází po prázdninách a dovolených ke své prvé schùzi. Je na ní tøeba dát dohromady program besed a dalších akcí pro podzimní a zimní spolkovou sezonu. Jednací sál huèí jako vèelín, ale líèením dojmù z léta a radosti ze shledání nakonec uèiní rázný konec hlas od pøedsednického stolu. Jednání mùže zaèít.
     Po nìkolika vystoupeních kolegù se o slovo také hlásí jednatel Dìlnické akademie Ladislav Mièka: „Já navrhuji pozvat na besedu redaktora a zároveò pøedstavitele souèasné básnické generace Jaroslava Seiferta,“ vyslovuje rozechvìle svùj programový trumf.
     „A vezmeš si to celé organizaènì na starost,“ ubezpeèuje se ještì pøedseda. Návrh je poté jednomyslnì pøijat.
     To víš, že vezmu, a rád, slyší jednatel jásat cosi uvnitø u srdíèka a už v duchu skládá koncept zvacího dopisu svému básníkovi.
     Obdivovaný Jaroslav Seifert! Setká se s milovaným básníkem! Že by se mohl doèkat odmítnutí, si nepøipouští a další prùbìh schùze jako by pro nìj už neexistoval.
     Hned druhý den ráno, ještì pøed odchodem do kanceláøe družstva Budoucnost, si zjišuje pøesnou adresu Seifertova souèasného redakèního pùsobištì a písemnì jej žádá o návštìvu Rakovníka.
     A dál?
     Škoda, že se otec o setkání s Jaroslavem Seifertem, o jejich korespondenèním pøátelství, které pøerušila až smrt básníkova, nikdy nerozpovídal šíøeji. Jak plachý milenec si svoji celoživotní literární lásku støežil i pøed svými nejbližšími. Nebo ta chyba byla v nás? Asi ano. Málo jsme se ptali, vždycky bylo k øešení nìco aktuálnìjšího než vzpomínky. Anebo se možná domníval, že by nás svým vypravováním, líèením detailù nudil. To známé: „Jistì, jednou, až bude èas.“ Snad jsme tím také chtìli obelstít neúprosný osud, a že by jednou mohlo být pozdì, že nám nebude mít kdo odpovìdìt, jsme si prostì nepøipouštìli. Vzpomínky šly do pozadí a otec se nevnucoval. Dál si listoval a èetl v Jaroslavu Seifertovi a peèlivì ukládal dopisy, lístky a novinové výstøižky, vše se vztahem k básníkovi. Dochovalo se i nìkolik konceptù a kopií tátových dopisù, které pro zmìnu putovaly z Rakovníka do Prahy.
     Pøeskoème tedy rovných sedmdesát let. Píše se rok 2001 a já ètrnáct let po tatínkovì odchodu rozechvìle otevírám peèlivì pøevázanou modrou polorozpadlou krabici od dopisních papírù znaèky Tradice, nadepsanou po stranì tiskace tátovou rukou: „NÁROD. UMÌLEC JAROSLAV SEIFERT“.
     Objevit ji v množství lejster a dokladù otcova archivu nebylo jednoduché, ale podaøilo se a já ji s pocitem úspìšného zlatokopa odnesl hrdì domù.
     Vyndavám dopisy, výstøižky z novin, Seifertova podìkování za gratulace k narozeninám a novému roku i tátùv popis básníkova pohøbu…
     Hned na vrchu je seifertovsky lakonický souhlas s besedou. Èerný inkoust, který pozdìji zamìní za modrý. Tomu již zùstane vìrný až do konce svých dnù.
     Jakou asi musel mít otec z toho psaní, kterým zapoèal korespondenèní most mezi Rakovníkem a Prahou, radost. A co teprve z obsahu, z odpovìdi na pozvání.
     Dorazila v úøední obálce „Pestré kvìty, Zábavný obrázkový týdeník – 1 Kè“. Bohužel razítko je neèitelné a ani samotný dopis není datován. Adresa: „Pan L. Mièka, Rakovník“.
     
Vážený soudruhu,
     pøednášku mohl bych mít koncem listopadu nebo v prosinci. Napsal bych Vám. Nevím ještì o èem. Dohodli bychom se. Nevím, jaký honoráø mùžete zaplatit. Napiš mi.
Se soudružským pozdravem
Seifert







     
     Otec obratem dìkuje za pøíznivou odpovìï, a protože je také dopisovatelem Rakovnických novin, prosí básníka o zaslání štoèku nebo alespoò fotografie, podle které by si nechala rakovnická tiskárna štoèek básníkovy podoby vyrobit. Pochopitelnì neprodlenì informuje výbor Dìlnické akademie, že se beseda zcela urèitì uskuteèní.
     Další zpøesòující básníkùv dopis je z 20. 11. 1931. Obálka dìlá reklamu Pestrým kvìtùm, ale hlavièka dopisního papíru patøí redakci Práva lidu, Hybernská ulice, èíslo 7. Adresován je Dìlnické akademii v Rakovníce.
     
Vážení soudruzi!
     Do Rakovníka pøijel bych poèátkem prosince t. r. Pøesné datum urèete si sami a napište mi. Titul pøednášky:
Válka, socialismus a moderní umìní.
Pøednáška bude asi na 40–50 minut. Po pøednášce mùže být debata.
     Štoèek nemám – ostatnì nevím, o jaký štoèek Vám jde. Fotografii Vám pùjèím. Nevím však jakou.
O ostatním se dohodneme v Rakovníce.
     Se soudružským pozdravem
J. Seifert



     
     Výbor Dìlnické akademie se urychlenì schází a domlouvá termín na zaèátek prosince.
     Další dopis z Prahy na sebe nenechá dlouho èekat. Už známé Pestré kvìty, datum 24. 11. 1931.
     
Vážení soudruzi!
     Pøijedu ve ètvrtek 3. prosince t. r. nìkterým odpoledním vlakem do Rakovníka. Druhého dne ráno vrátím se do Prahy. Fotografii posílám.
     Se soudružským pozdravem
J. Seifert

     Den pøíjezdu je tedy znám, ale èasu nazbyt není, slabých deset dní. Vymyslet text, zadat do tiskárny Václava Tuèka výrobu plakátù a taky pozvánek ve formì letákù, zajistit sál, a aby tam bylo teplo… Musí to klapnout, musí, i když je prosinec a pomalu spustí každoroèní pøedvánoèní mumraj. Aby tak nepøišli lidi!
     Táta do pozvánky vsunuje ještì nìco navíc, co v pùvodní Seifertovì nabídce chybí, i když ho o to moc žádal. Pøijede pøeci básník. K programu proto, døív, než jej odnese do tiskárny, pøipojuje velkými písmeny slovo RECITACE.


     
     Tøetí prosinec. Snad na nic nezapomnìl. Pro jistotu si znovu pøeøíkává: Kytku pro mistra. Zapøísahání maminky, že nesmí jít spát, protože vzácný host zùstane po besedì na noc u nás…
     Koneènì vlak pøijíždí a rakovnické nádraží je svìdkem historické události. Do prvního snìhu roku jedenatøicátého seskakuje energický usmìvavý tøicátník – básník a novináø Jaroslav Seifert.
     Otec jej vede už setmìlým Rakovníkem. Škoda, že není více èasu a že už není vidìt na mìstskou historickou èást – kostel, námìstí, brány… Rozhodnì by se básníkovi líbily. Snad pøíštì.
     Dvì postavy zamíøí nejprve k Šnajdrùm na malou veèeøi a pak už k potemnìlému Lidovému domu (dnešnímu Tylovu divadlu). Do zaèátku pøednášky zbývá necelá hodina, èas právì tak na seznámení básníka s lidmi z akademie, organizaèní nezbytnosti, kafe a cigaretu.
     Návštìvníkù sice mohlo pøijít víc, ale ti, co tu jsou, nesmìjí být nijak ošizeni, probìhlo možná hlavou Jaroslava Seiferta, a oèekávání Rakovnických nezklamal ani v nejmenším. Po pøednášce a recitaci nechybí ani živá – dnes øíkáme neformální – beseda, která se od literatury pøenesla i k nedobré politické situaci a tíživé hospodáøské krizi. Po pozdní veèeøi a posezení, pøi kterém se opìt živì diskutuje, si táta koneènì do poslední mrtì „vytìženého“ (jak by øekl policejní vyšetøovatel) mistra dovedl pøes ulici domù do zadní èásti Budoucnosti (dnešní Jednoty) v sousedství sokolovny.
     Zkratka K. M. (uèitel, redaktor a spisovatel Karel Mejstøík) pøinesla v Rakovnických novinách z 13. prosince (str. 4) o veèeru podrobnou zprávu a hodnocení.
     
KULTURNÍ HLÍDKA
Básník Jaroslav Seifert v Rakovníce
     Po øadì zdaøilých veèerù s autory (J. Kopta, M. Svoboda, J. Vrba), poøádaných našimi spolky, pøišla letos velmi èilá Dìlnická akademie s literárním veèerem, na nìmž promluvil jeden z hlavních vùdcù dnešní mladé básnické generace Jaroslav Seifert.
     Dnes redaktor ilustr. èasopisu strany soc. demokratické básnicky vyšel z proletáøské poesie (Mìsto v slzách, Samá láska), aby potom s teoretikem K. Teigem a básníkem V. Nezvalem se stal tvùrcem našeho poetismu (Na vlnách T. S. F.), kdy poesie je nové básnické generaci hledáním a dáváním radosti, svátkem lidské duše. V poslední své sbírce (Slavík zpívá špatnì) i jeho poesie odráží se v citovém a smyslovém životì, ztrácí døívìjší jistoty, jde blíže k èlovìku. Jaký bude jeho další básnický vývoj, tìžko po nìkolikaletém odmlèení odhadnouti.
     Pøednáškou byly lyrikovy vzpomínky na tìsnì pováleènou dobu, kdy mladíci široce rozevøených oèí a napjatých uší vidìli rozvrácený svìt, vidìli padat království, tušili zápas Ruska a žili veliký život opravdové víry v èlovìkovu spásu. Jestli se tehdy mýlili, pro tuto víru nech jsou jim odpuštìny jejich chyby.
     Ale èasy pøešly. Veliké, tvoøící se Rusko ztratilo své kouzlo, revoluce už nepotøebovala básníkù, když i hrdý bubeník Vlad. Majakovský padl vlastní rukou ranou z revolveru. Tehdy mladá básnická generace dostává srdeèný pozdrav od rus. spisovatele Il. Erenburga, se vzkazem, že nové umìní pøestane být umìním. Tato vìta se stává zaklínací formulí avantgardy, jíž vùdcem je K. Teige. Básníci, kteøí se chtìli pokusit o splnìní závazkù pováleèné umìlecké generace, pøekládají zemìpisné, zvukové básnì, V. Nezval vynalézá poetický automat, novou hudbou jsou jim výbuchy raket, vrèení motoru, hukot vrtulí, nejvìtším portrétistou zrcadlo, kreslící obraz toho, kdo se do nìj dívá. Ale poesie vítìzí nad èlovìkem, jenž nikdy nevzal knihy do ruky, vítìzí i nad básníkem. Dnes se generace rozešla, aby šel každý svými cestami.
     Básník v dnešní tìžké dobì vzpomíná na Francouze Duhamela, který za války, kdy se støílelo na Paøíž, na ulicích èetl zástupùm své tiché zpìvy. Soudí, že i nyní je tøeba potìšiti se básní.
     Po recitaci své poesie milý host velmi pohotovì odpovìdìl na dotazy pøítomných. Škoda jen, že literární veèer Dìlnické akademie nemìl tolik posluchaèstva, kolik by byl pro svoji úroveò zasloužil.
     
     Tolik tehdejší Rakovnické noviny. Pro tátu byl onen veèer a následující noc naplnìním velkého snu, zážitkem na celý život. Mohl být se svým básníkem, slyšel jej recitovat a teï si ho vede k sobì domù.
Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156