Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 117
|
Vzácný pøíteli, drahý Jarouku | |||||
1 2 Pøednáka v Lidovém domì Noèní návtìva Dozvuky vystoupení Korespondence Rakovník Praha Okupace Tøicetiletá pauza Pøátelství pokraèuje NOBELOVA CENA ZA LITERATURU Rozlouèení s básníkem Vzpomínáme nezapomínáme! 3 | Pøednáka v Lidovém domìPo nìkolika vystoupeních kolegù se o slovo také hlásí jednatel Dìlnické akademie Ladislav Mièka: Já navrhuji pozvat na besedu redaktora a zároveò pøedstavitele souèasné básnické generace Jaroslava Seiferta, vyslovuje rozechvìle svùj programový trumf. A vezme si to celé organizaènì na starost, ubezpeèuje se jetì pøedseda. Návrh je poté jednomyslnì pøijat. To ví, e vezmu, a rád, slyí jednatel jásat cosi uvnitø u srdíèka a u v duchu skládá koncept zvacího dopisu svému básníkovi. Obdivovaný Jaroslav Seifert! Setká se s milovaným básníkem! e by se mohl doèkat odmítnutí, si nepøipoutí a dalí prùbìh schùze jako by pro nìj u neexistoval. Hned druhý den ráno, jetì pøed odchodem do kanceláøe drustva Budoucnost, si zjiuje pøesnou adresu Seifertova souèasného redakèního pùsobitì a písemnì jej ádá o návtìvu Rakovníka. A dál? koda, e se otec o setkání s Jaroslavem Seifertem, o jejich korespondenèním pøátelství, které pøeruila a smrt básníkova, nikdy nerozpovídal íøeji. Jak plachý milenec si svoji celoivotní literární lásku støeil i pøed svými nejbliími. Nebo ta chyba byla v nás? Asi ano. Málo jsme se ptali, vdycky bylo k øeení nìco aktuálnìjího ne vzpomínky. Anebo se moná domníval, e by nás svým vypravováním, líèením detailù nudil. To známé: Jistì, jednou, a bude èas. Snad jsme tím také chtìli obelstít neúprosný osud, a e by jednou mohlo být pozdì, e nám nebude mít kdo odpovìdìt, jsme si prostì nepøipoutìli. Vzpomínky ly do pozadí a otec se nevnucoval. Dál si listoval a èetl v Jaroslavu Seifertovi a peèlivì ukládal dopisy, lístky a novinové výstøiky, ve se vztahem k básníkovi. Dochovalo se i nìkolik konceptù a kopií tátových dopisù, které pro zmìnu putovaly z Rakovníka do Prahy. Pøeskoème tedy rovných sedmdesát let. Píe se rok 2001 a já ètrnáct let po tatínkovì odchodu rozechvìle otevírám peèlivì pøevázanou modrou polorozpadlou krabici od dopisních papírù znaèky Tradice, nadepsanou po stranì tiskace tátovou rukou: NÁROD. UMÌLEC JAROSLAV SEIFERT. Objevit ji v mnoství lejster a dokladù otcova archivu nebylo jednoduché, ale podaøilo se a já ji s pocitem úspìného zlatokopa odnesl hrdì domù. Vyndavám dopisy, výstøiky z novin, Seifertova podìkování za gratulace k narozeninám a novému roku i tátùv popis básníkova pohøbu Hned na vrchu je seifertovsky lakonický souhlas s besedou. Èerný inkoust, který pozdìji zamìní za modrý. Tomu ji zùstane vìrný a do konce svých dnù. Jakou asi musel mít otec z toho psaní, kterým zapoèal korespondenèní most mezi Rakovníkem a Prahou, radost. A co teprve z obsahu, z odpovìdi na pozvání. Dorazila v úøední obálce Pestré kvìty, Zábavný obrázkový týdeník 1 Kè. Bohuel razítko je neèitelné a ani samotný dopis není datován. Adresa: Pan L. Mièka, Rakovník. Váený soudruhu, pøednáku mohl bych mít koncem listopadu nebo v prosinci. Napsal bych Vám. Nevím jetì o èem. Dohodli bychom se. Nevím, jaký honoráø mùete zaplatit. Napi mi. Se soudruským pozdravem Seifert Otec obratem dìkuje za pøíznivou odpovìï, a protoe je také dopisovatelem Rakovnických novin, prosí básníka o zaslání toèku nebo alespoò fotografie, podle které by si nechala rakovnická tiskárna toèek básníkovy podoby vyrobit. Pochopitelnì neprodlenì informuje výbor Dìlnické akademie, e se beseda zcela urèitì uskuteèní. Dalí zpøesòující básníkùv dopis je z 20. 11. 1931. Obálka dìlá reklamu Pestrým kvìtùm, ale hlavièka dopisního papíru patøí redakci Práva lidu, Hybernská ulice, èíslo 7. Adresován je Dìlnické akademii v Rakovníce. Váení soudruzi! Do Rakovníka pøijel bych poèátkem prosince t. r. Pøesné datum urèete si sami a napite mi. Titul pøednáky: Válka, socialismus a moderní umìní. Pøednáka bude asi na 4050 minut. Po pøednáce mùe být debata. toèek nemám ostatnì nevím, o jaký toèek Vám jde. Fotografii Vám pùjèím. Nevím vak jakou. O ostatním se dohodneme v Rakovníce. Se soudruským pozdravem J. Seifert Výbor Dìlnické akademie se urychlenì schází a domlouvá termín na zaèátek prosince. Dalí dopis z Prahy na sebe nenechá dlouho èekat. U známé Pestré kvìty, datum 24. 11. 1931. Váení soudruzi! Pøijedu ve ètvrtek 3. prosince t. r. nìkterým odpoledním vlakem do Rakovníka. Druhého dne ráno vrátím se do Prahy. Fotografii posílám. Se soudruským pozdravem J. Seifert Den pøíjezdu je tedy znám, ale èasu nazbyt není, slabých deset dní. Vymyslet text, zadat do tiskárny Václava Tuèka výrobu plakátù a taky pozvánek ve formì letákù, zajistit sál, a aby tam bylo teplo Musí to klapnout, musí, i kdy je prosinec a pomalu spustí kadoroèní pøedvánoèní mumraj. Aby tak nepøili lidi! Táta do pozvánky vsunuje jetì nìco navíc, co v pùvodní Seifertovì nabídce chybí, i kdy ho o to moc ádal. Pøijede pøeci básník. K programu proto, døív, ne jej odnese do tiskárny, pøipojuje velkými písmeny slovo RECITACE. Tøetí prosinec. Snad na nic nezapomnìl. Pro jistotu si znovu pøeøíkává: Kytku pro mistra. Zapøísahání maminky, e nesmí jít spát, protoe vzácný host zùstane po besedì na noc u nás Koneènì vlak pøijídí a rakovnické nádraí je svìdkem historické události. Do prvního snìhu roku jedenatøicátého seskakuje energický usmìvavý tøicátník básník a novináø Jaroslav Seifert. Otec jej vede u setmìlým Rakovníkem. koda, e není více èasu a e u není vidìt na mìstskou historickou èást kostel, námìstí, brány Rozhodnì by se básníkovi líbily. Snad pøítì. Dvì postavy zamíøí nejprve k najdrùm na malou veèeøi a pak u k potemnìlému Lidovému domu (dnenímu Tylovu divadlu). Do zaèátku pøednáky zbývá necelá hodina, èas právì tak na seznámení básníka s lidmi z akademie, organizaèní nezbytnosti, kafe a cigaretu. Návtìvníkù sice mohlo pøijít víc, ale ti, co tu jsou, nesmìjí být nijak oizeni, probìhlo moná hlavou Jaroslava Seiferta, a oèekávání Rakovnických nezklamal ani v nejmením. Po pøednáce a recitaci nechybí ani ivá dnes øíkáme neformální beseda, která se od literatury pøenesla i k nedobré politické situaci a tíivé hospodáøské krizi. Po pozdní veèeøi a posezení, pøi kterém se opìt ivì diskutuje, si táta koneènì do poslední mrtì vytìeného (jak by øekl policejní vyetøovatel) mistra dovedl pøes ulici domù do zadní èásti Budoucnosti (dnení Jednoty) v sousedství sokolovny. Zkratka K. M. (uèitel, redaktor a spisovatel Karel Mejstøík) pøinesla v Rakovnických novinách z 13. prosince (str. 4) o veèeru podrobnou zprávu a hodnocení. KULTURNÍ HLÍDKA Básník Jaroslav Seifert v Rakovníce Po øadì zdaøilých veèerù s autory (J. Kopta, M. Svoboda, J. Vrba), poøádaných naimi spolky, pøila letos velmi èilá Dìlnická akademie s literárním veèerem, na nìm promluvil jeden z hlavních vùdcù dnení mladé básnické generace Jaroslav Seifert. Dnes redaktor ilustr. èasopisu strany soc. demokratické básnicky vyel z proletáøské poesie (Mìsto v slzách, Samá láska), aby potom s teoretikem K. Teigem a básníkem V. Nezvalem se stal tvùrcem naeho poetismu (Na vlnách T. S. F.), kdy poesie je nové básnické generaci hledáním a dáváním radosti, svátkem lidské due. V poslední své sbírce (Slavík zpívá patnì) i jeho poesie odráí se v citovém a smyslovém ivotì, ztrácí døívìjí jistoty, jde blíe k èlovìku. Jaký bude jeho dalí básnický vývoj, tìko po nìkolikaletém odmlèení odhadnouti. Pøednákou byly lyrikovy vzpomínky na tìsnì pováleènou dobu, kdy mladíci iroce rozevøených oèí a napjatých uí vidìli rozvrácený svìt, vidìli padat království, tuili zápas Ruska a ili veliký ivot opravdové víry v èlovìkovu spásu. Jestli se tehdy mýlili, pro tuto víru nech jsou jim odputìny jejich chyby. Ale èasy pøely. Veliké, tvoøící se Rusko ztratilo své kouzlo, revoluce u nepotøebovala básníkù, kdy i hrdý bubeník Vlad. Majakovský padl vlastní rukou ranou z revolveru. Tehdy mladá básnická generace dostává srdeèný pozdrav od rus. spisovatele Il. Erenburga, se vzkazem, e nové umìní pøestane být umìním. Tato vìta se stává zaklínací formulí avantgardy, jí vùdcem je K. Teige. Básníci, kteøí se chtìli pokusit o splnìní závazkù pováleèné umìlecké generace, pøekládají zemìpisné, zvukové básnì, V. Nezval vynalézá poetický automat, novou hudbou jsou jim výbuchy raket, vrèení motoru, hukot vrtulí, nejvìtím portrétistou zrcadlo, kreslící obraz toho, kdo se do nìj dívá. Ale poesie vítìzí nad èlovìkem, jen nikdy nevzal knihy do ruky, vítìzí i nad básníkem. Dnes se generace rozela, aby el kadý svými cestami. Básník v dnení tìké dobì vzpomíná na Francouze Duhamela, který za války, kdy se støílelo na Paøí, na ulicích èetl zástupùm své tiché zpìvy. Soudí, e i nyní je tøeba potìiti se básní. Po recitaci své poesie milý host velmi pohotovì odpovìdìl na dotazy pøítomných. koda jen, e literární veèer Dìlnické akademie nemìl tolik posluchaèstva, kolik by byl pro svoji úroveò zaslouil. Tolik tehdejí Rakovnické noviny. Pro tátu byl onen veèer a následující noc naplnìním velkého snu, záitkem na celý ivot. Mohl být se svým básníkem, slyel jej recitovat a teï si ho vede k sobì domù. Warning: fclose(): supplied argument is not a valid stream resource in D:\Sites\web_9333316471827453098126275\www\publ\book.php on line 156 | |||||