| Katalog vydanch publikac v roce 1997 |  |
| RABASOVA GALERIE RAKOVNK | 4 |
Památkový fond na okrese Rakovník
Mezi historickými poklady Rakovnicka pøesahuje místní význam jen hrad Køivoklát, ale i ostatní kulturní památky mají nezastupitelnou úlohu v obrazu krajiny a jednotlivých sídel.
Státní památková péèe se vztahuje na 78 kostelù a kaplí, jeden hrad, sedm hradních zøícenin, ètrnáct zámkù, 18 mìstských a 31 venkovských domù, 57 pomníkù a soch, tøi stavby mìstského opevnìní, 9 archeologických lokalit, 8 technických památek (mlýnù, dvorù atd.) a 2 høbitovy.
Ty dvì stovky vybraných objektù pøedstavují pouze malièký zlomek ze vech staveb na okrese, pøesto péèe o nì je obtíná. Jsou soustavnì ohroovány jakoby jen ony bránily rozvoji sídel, podnikání, rekreaci a nevím èemu jetì.
Kostely a kaple jsou pokladnicemi kulturních tradic a nejhodnotnìjími architektonickými a urbanistickými dominantami té které vesnice nebo mìsta. S pokraèujícím zesvìttìním duchovního ivota vak ztrácejí svùj pùvodní význam spoleèenského støediska celé obce. Církve se chovají pragmaticky, mají zájem jen o chrámy kde je dostatek vìøících, a kde se slouí me, tìch na Rakovnicku není mnoho. Ostatní ivoøí a nezbývá, ne aby jejich údrbu iniciovali památkáøi.
Opaèné problémy jsou s obytnými a hospodáøskými budovami. Z neznalosti, ale èasto i v dojmu, e jako vlastníci mohou dìlat cokoli je napadne, se jejich majitelé snaí provádìt adaptace objektù aby je mohli lépe vyuívat. Pøitom bere za své jejich památková hodnota.
Degeneraci památek zpùsobuje mizení tradièních øemesel a dovedností, ale èasto i neschopnost památkáøù najít rozumný kompromis mezi poadavky ochrany a pøedstavou majitele stavby. Právì to je nejnároènìjí úkol památkáøe, který vyaduje odbornou erudici, invenci i diplomatické schopnosti. Zvlátì odstraující a bohuel ne ojedinìlé pøípady jsou ty, kdy po neúspìném jednání se majitel rozhodne nechat památku zchátrat tak, e nakonec jediným øeením je demolice.
Podstatnì komplikovanìjí je ochrana movitého kulturního dìdictví. Zahrnuje velmi rùznorodý materiál od listin v archivu, pøes umìlecké a kultovní pøedmìty, doklady ivotního zpùsobu a po výrobní zaøízení. V kadé normální spoleènosti existuje pøirozený obìh (pohyb) tìchto pøedmìtù, který je jen èásteènì regulovaný institucemi zøízenými pro jejich shromaïování a údrbu (archivy, muzea, galerie, ústavy pam. péèe.)
Zatímco v odborných institucích se péèe o sbírky památek oivila, u zbývajících majitelù se vymyká kontrole. Pøesuny chránìných památek nejsou evidovány (ani nemohou být) a není ani pøehled o tom, v jakém jsou stavu. K chaosu pøispívá neobyèejný nárùst kriminality. Mnohé památkové objekty jsou olupovány o svùj mobiliáø, který èasto okamitì mizí v zahranièí. Slabou útìchou mùe být to, e tyto památky obvykle nejsou znièeny, naopak teprve teï, kdy se staly zboím, je jim koneènì vìnována náleitá péèe. Pøesto se tak ztrácí mnoho dùleitých dokladù naí historie.
Státní památková péèe na okrese Rakovník je vykonávána prostøednictvím Okresního úøadu. Ten vydává rozhodnutí o vekerém nakládání s památkou, zøizuje odborné instituce spravující movité kulturní památky a distribuuje státní pøíspìvky na údrbu nemovitých památek. Státní pøíspìvky jsou nejúèinnìjím nástrojem. V posledním pìti a estiletém období se maximální pozornost vìnovala tzv. církevním památkám, dùvod jsem naznaèil v úvodu a dalí byl jejich havarijní stav zpùsobený nezájmem v minulosti nebo prostou degenerací materiálù, z nìho jsou vytvoøeny v agresivním prostøedí. Vynaloené prostøedky vak budou ztracené, pokud se neobnoví vztah obcí ke svým památkám, a pokud si správci památek neuvìdomí, e drobná, ale dùsledná údrba je o mnoho levnìjí ne generální oprava.
