Katalog vydaných publikací v roce 1997
RABASOVA GALERIE RAKOVNÍK956
Obnovené památky na okrese Rakovník
1   2   3   4   přehled   Branov   Drahouš   Drahouš   Hokov   Hořesedly   Hořovičky   Hořovičky   Hřebečníky   Hředle   Chrášťany   Jesenice   Jesenice   Kalivody   Kněževes   Kolešovice   Kolešovice   Kolešovice   Kolešovice   Kolešovice   Kostelík   Krakov   Krakovec   Krušovice   Krušovice   Krty   Křivoklát   Křivoklát   Lány   Lány   Lišany   Městečko   Městečko   Městečko–Požáry   Mšec   Mšec   Mutějovice   Nesuchyně   Nové Strašecí   Nové Strašecí   Nové Strašecí   Nové Strašecí   Olešná   Olešná   Otěvěky   Petrovice   Petrovice   Podbořánky   Podbořánky   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rakovník   Rousínov   Roztoky–Leontýn   Roztoky–Leontýn   Řevničov   Senomaty   Skryje   Skryje   Skřivaň   Slabce   Slabce   Slabce   Smilovice   Smilovice   Srbeč   Sýkořice   Tlesky   Třtice   Veclov   Velká Chmelištná   Všesulov   Všesulov   Všetaty   Zbečno   Zbečno   Zbečno   Zbečno   Žďár   5   6

Památkový fond na okrese Rakovník

Mezi historickými poklady Rakovnicka přesahuje místní význam jen hrad Křivoklát, ale i ostatní kulturní památky mají nezastupitelnou úlohu v obrazu krajiny a jednotlivých sídel.

Státní památková péče se vztahuje na 78 kostelů a kaplí, jeden hrad, sedm hradních zřícenin, čtrnáct zámků, 18 městských a 31 venkovských domů, 57 pomníků a soch, tři stavby městského opevnění, 9 archeologických lokalit, 8 technických památek (mlýnů, dvorů atd.) a 2 hřbitovy.

Ty dvě stovky vybraných objektů představují pouze maličký zlomek ze všech staveb na okrese, přesto péče o ně je obtížná. Jsou soustavně ohrožovány jakoby jen ony bránily rozvoji sídel, podnikání, rekreaci a nevím čemu ještě.

Kostely a kaple jsou pokladnicemi kulturních tradic a nejhodnotnějšími architektonickými a urbanistickými dominantami té které vesnice nebo města. S pokračujícím zesvětštěním duchovního života však ztrácejí svůj původní význam společenského střediska celé obce. Církve se chovají pragmaticky, mají zájem jen o chrámy kde je dostatek věřících, a kde se slouží mše, těch na Rakovnicku není mnoho. Ostatní živoří a nezbývá, než aby jejich údržbu iniciovali památkáři.

Opačné problémy jsou s obytnými a hospodářskými budovami. Z neznalosti, ale často i v dojmu, že jako vlastníci mohou dělat cokoli je napadne, se jejich majitelé snaží provádět adaptace objektů aby je mohli lépe využívat. Přitom bere za své jejich památková hodnota.

Degeneraci památek způsobuje mizení tradičních řemesel a dovedností, ale často i neschopnost památkářů najít rozumný kompromis mezi požadavky ochrany a představou majitele stavby. Právě to je nejnáročnější úkol památkáře, který vyžaduje odbornou erudici, invenci i diplomatické schopnosti. Zvláště odstrašující a bohužel ne ojedinělé případy jsou ty, kdy po neúspěšném jednání se majitel rozhodne nechat památku zchátrat tak, že nakonec jediným řešením je demolice.

Podstatně komplikovanější je ochrana movitého kulturního dědictví. Zahrnuje velmi různorodý materiál od listin v archivu, přes umělecké a kultovní předměty, doklady životního způsobu až po výrobní zařízení. V každé normální společnosti existuje přirozený oběh (pohyb) těchto předmětů, který je jen částečně regulovaný institucemi zřízenými pro jejich shromažďování a údržbu (archivy, muzea, galerie, ústavy pam. péče.)

Zatímco v odborných institucích se péče o sbírky památek oživila, u zbývajících majitelů se vymyká kontrole. Přesuny chráněných památek nejsou evidovány (ani nemohou být) a není ani přehled o tom, v jakém jsou stavu. K chaosu přispívá neobyčejný nárůst kriminality. Mnohé památkové objekty jsou olupovány o svůj mobiliář, který často okamžitě mizí v zahraničí. Slabou útěchou může být to, že tyto památky obvykle nejsou zničeny, naopak teprve teď, když se staly zbožím, je jim konečně věnována náležitá péče. Přesto se tak ztrácí mnoho důležitých dokladů naší historie.

Státní památková péče na okrese Rakovník je vykonávána prostřednictvím Okresního úřadu. Ten vydává rozhodnutí o veškerém nakládání s památkou, zřizuje odborné instituce spravující movité kulturní památky a distribuuje státní příspěvky na údržbu nemovitých památek. Státní příspěvky jsou nejúčinnějším nástrojem. V posledním pěti až šestiletém období se maximální pozornost věnovala tzv. církevním památkám, důvod jsem naznačil v úvodu a další byl jejich havarijní stav způsobený nezájmem v minulosti nebo prostou degenerací materiálů, z něhož jsou vytvořeny v agresivním prostředí. Vynaložené prostředky však budou ztracené, pokud se neobnoví vztah obcí ke svým památkám, a pokud si správci památek neuvědomí, že drobná, ale důsledná údržba je o mnoho levnější než generální oprava.

V. Zoubek