Jarmila Malátová – sochy, kresby

„Nejde mi ani tak o formu, jako o výraz,“ sdělila mi Jarmila Malátová, autorka těchto pozoruhodných plastik a kreseb. Nemohla to říct výstižněji. Záleží jí totiž na tom, aby její díla neměla na diváka pouze estetický vliv (ten tu ovšem silně působí, například malé pískovcové sošky připomínají ušlechtilé šperky), ale aby její tvorba přinášela určité sdělení, konkrétní myšlenkové impulzy.

Většina těchto poselství vypovídá o cestě spojené s nadějí. Sochy a kresby, jinak dva zásadně odlišné výtvarné okruhy, se při realizaci autorčiny vize příliš neliší svým pojetím. Otevření nové cesty často symbolizuje začátek dne – svítání, úsvit, ve kterém se sílící světlo vlní jako sloupy jasných plamenů (jen v ojedinělé kresbě jakoby ohnivých, připomínajících skrytou moc zla). Naději můžeme vytušit také z náznaku oblak stoupajících do výšin, ale především z přírodních motivů. Jsme svědky probuzení a růstu rostlin, jejich úponků a listů, rozvíjení květů od oblých poupat po otevírání okvětních plátků.

Vyjádření myšlenkového záměru a jeho výtvarného pojetí umožňuje umělkyni dokonalá práce s materiálem. U drobnějších plastik jej v naprosté většině tvoří pískovec, který je ostatně pro zamýšlený účin nejvhodnější. Pro kresby používá Jarmila Malátová obvykle kombinovanou techniku, která jí skýtá nejvíce výtvarných možností. Zajímavé však je, že při vší lyričnosti a kouzelně snovém výrazu jde nepochybně o sochařské kresby, které plně respektují plastický objem tvarů a vyhýbají se všem neurčitě prázdným plochám.

Rostlinné motivy v plastikách a kresbách Jarmily Malátové se někdy jakoby slučují s lidskými tvářemi. Nejčastěji jde o dívčí tváře a postavy, vytvořené s velkou vnímavostí a procítěností (představují v autorčině díle i zcela samostatnou kapitolu). Pro svůj mladý půvab se opět stávají symbolem naděje. Mimoděk nás může napadnout, že tyto plastiky a kresby se svým názorem blíží uměleckým dílům vzniklým před řadou století a tvořícím součást proslulých, podnes obdivovaných staveb středověku. V důmyslné kompozici na nich bývaly spojovány lidské tváře i postavy s bohatou vegetací listů, květů a plodů. Byla tak znázorněna neoddělitelná jednota světa přírody a lidí. Pouze v této jednotě může v lidech vzniknout pozitivní vztah k životu, což je skutečnost, která je i v našem dnešním světě velmi aktuální.

PhDr. Anna Bauerová

Program / Autoři

• Jarmila Malátová

Účast na výstavách:

1962 Kolektiv deseti, Alšova gal. Praha

1962 Výstava 3. OP SČSVU, Praha

1963 Výstava 3. OP SČSVU, Praha

1965 Výstava KO SČSVU v Krakově

1965 Výstava k výročí ČSSR, Praha

1966 Výstava mladých v Brně

1967 I. Pražský salón, Praha

1970 Výtvarní umělci k výročí ČSSR, Mánes, Praha

1971 II. Pražský salón, U Hybernů, Praha

1975 Výtvarní umělci k výročí ČSSR, Mánes, Praha

1976 Žena v současné tvorbě, Galerie U Řečických, Praha

1979 Výtvarní umělci dětem, Mánes, Praha

1980 Výtvarní umělci k výročí ČSSR, Mánes, Praha

1985 Výtvarní umělci k výročí ČSSR, Mánes, Praha

1987 Malíři a sochaři – členové SČVU, Mánes, Praha

1988 Pražský salón, Bruselský pavilon

1989 Bienále komorní plastiky, Trenčín

1990 Čes. komorní plastika, Mánes, Praha

1991 Art club, Burgwedel, SRN

1992 Grafika a komorní plastika, Karolinum, Praha

1993 Inter – Kontakt – Grafik, Souč. české sochařství, Mánes, Praha

1996 Socha v myšlenkách St. a Nov. zákona, Strahovský klášter, Praha

1999 Týnské dvorky

1999 Salon obce architektů

2000 Salon Litoměřice

Samostatné výstavy:

1960 Příbram, Dobříš

1968 Praha, Divadlo E. F. Buriana

1969 Praha, Týdny v atelieru, Voršilská

1987 Praha, galerie Zlatá lilie

1990 Praha, galerie Centrum

1994 Žďár nad Sázavou, konvent kláštera

1995 Litoměřice, galerie Salva guarda

1996 Poděbrady, galerie Ludvíka Kuby

1999 Plzeň, galerie X centrum

1999 Semily

Realizace v architektuře:

1975 „Rodina“ – Kladno, pískovec; Památník rev. hnutí v Českých Budějovicích, komplex. exter. řešení; 1978 reliéf do sport. haly v Kladně, um. kámen; reliéf pro kult. dům v Táboře, pískovec; 1979 plastika pro krematorium v Českých Budějovicích, pískovec; 1980 dětské sousoší pro mateřskou školu v Kutné hoře, pískovec; 1982 reliéf pro obřad. síň v Lounech, opuka; dětské sousoší pro Západočeskou galerii Klenová, mramor; 1983 reliéf pro sport. halu v Kouřimi, um. kámen; 1984 „Rodina“ – sídliště Lužnice – Tábor, pískovec; 1987 plastika „Lužnice“ – sídliště Tábor, pískovec; 1989 paměť. deska K. Konrádovi, Louny, bronz; plastika „Plamen“ pro rozptylovou louku hřbitova v Nymburce, pískovec; 1991 plastika pro rozptylovou louku hřbitova v Lounech.

Vystavená díla:

• Soustředění
• Prométheus
• Děťátko spící
• Torzo barokní
• Archaická hlava
• Myšlenka
• Něžné torzo
• Torzo
• Touha
• Odhodlání
• Architektura tvaru
• Rovnováha
• Něžná
• Žena
• Akt
• Oddanost
• Básník
• Kompozice
• Hravá
• Dívka
• Žena
• Torzo barokní
• Figura s draperií
• Touha
• Medailon
• Souznění
• Torzo
• Dekorativní torzo
• Adam a Eva
• Asociace I
• Asociace II
• Fragment z apokalypsy
• Touha
• Ikaros
• Bytosti
• Ráj
• Vesmírné bytosti
• Snění
• Snové květy
• Milenci
• Snění II
• Svítání II
• Prolínání
• Cesta
• Sny
• Akt
• Fantazie