Jiří Anderle – Čechy krásné, Čechy mé

Program / Autoři

• Jiří Anderle

Jiří Anderle

1936 14. září narozen v Pavlíkově u Rakovníka, 1951–1961 studuje v Praze na Vyšší škole uměleckého průmyslu a na Akademii výtvarných umění malbu a grafiku, 1961–1969 je činný v Černém divadle Jiřího Srnce. Se souborem cestuje po Evropě, Austrálii, Africe a Americe. 1966 první samostatná výstava v Oblastní galerii Liberec a v Galerii na Karlově náměstí v Praze, účast na výstavě pořádané ke kongresu AICA v Praze „Aktuální tendence českého výtvarného umění“. 1967 poprvé se účastní mezinárodního bienále grafiky v Lublani. První samostatná výstava v zahraničí: Galerie im Centre Göttingen. 1969 poprvé získává ceny na mezinárodních bienále grafiky Krakov a Lutych, účast na výstavě „Pocta Albrechtu Dürerovi k 500. výročí narození“ – Společnost Albrechta Dürera Norimberk. 1969–1973 asistent profesorů Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře na VŠUP Praha. 1981 grafiky z cyklu Iluze a realita získávají GRAND PRIX na bienále v Lublani. 1982 obrazy ze stejného cyklu jsou vystaveny v Centrálním pavilonu bienále v Benátkách na tematické výstavě „Umění jako umění – trvání díla“, Švédské národní muzeum Stockholm vystavuje retrospektivu jeho grafického díla. 1983 účast na výstavě „Česká kresba 20. století“ v Centre Georges Pompidou v Paříži. 1984 další prezentace Anderleho díla v Centrálním pavilonu bienále v Benátkách na tematické výstavě „Umění v zrcadlení“. 1995 Národní galerie v Praze vystavuje v Paláci Kinských retrospektivu grafiky a kresby. 1996 retrospektiva malby v Císařské konírně Pražského hradu. 2000 výstava „Na závěr milénia“ v Kongresovém centru v Praze. Jiří Anderle žije a pracuje v Praze.

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

Amsterdam, Stedelijk Museum – Berlin, Nationalgalerie – Bruxelles, Musée de l’Art Moderne – Firenze, Galleria degli Uffizi – Köln, Wallraf Richartz Museum – Ljubljana, Moderna galerija – London, The Victoria and Albert Museum – New York, The Museum of Modern Art, The Metropolitan Museum of Art – Paris, Centre Georges Pompidou, Musée National de l’Art Moderne – Praha, Národní galerie – Wien, Albertina – Washington, Library of Congress, National Gallery.

Vystavená díla:

• Když rozestřu své perutě,|v ochranu, dítě, beru tě,|míč ti dolů nespadne,|jdi si, kam tě napadne.
• Slunce tančí po líci,|sukni hladí zajíci,|pták do ouška cvrliká,|má touha je veliká.
• Letí tóny mandoliny|přes hory i přes doliny.
• Džbánek piva vždycky bodne,|Čechy krásné, Čechy mé,|dudák nezná číslo rodné,|jeho hruď se touhou dme,|přesto jej u srdce bodne,|když zpívá své zemi rodné|Čechy krásné, Čechy mé…
• Nezapadej slunce,|nezapadej ještě,|já mám svoje štěstí na daleké cestě.|(Náhrobní nápis z pavlíkovského hřbitova.)
• Ruku líbám, zavírám oči,|chtěl bych Vás mít svlečenou,|jste krásný přelud,|svět se se mnou točí,|radši bych měl husu pečenou.
• Sametový tón|hraje bombardon,|a když pejsek k tomu vyje,|skvostná jest to melodie.
• Ať za nitky ďábel tahá,|užívej si, moje drahá,|super – moje zlato,|vždyť víme, jak na to.
• Houpej se, houpej, děťátko,|raduj se a užívej,|život nám skončí zakrátko.|Kapacita, matko,|je náš synátor,|naše štěstí, taťko,|bude senátor.
• Nás dvě malé hříšnice|nezajímá nejvíce,|bylo-li dřív vejce,|nebo slepice.
• Dokud sytí lásku chtíč,|dokud není život pryč,|amorek nám nezahálí,|i když ho už oheň pálí.
• Své srdce mu oddaně|položila do dlaně.
• Zlaťáky, zlaťáky, zlaťáky|sypou na nás skrz mraky,|koho trefí do hlavy,|velice se proslaví.
• Hluboká je lásky tůň,|oči věrné má můj kůň,|vypráví mi o své něze,|přesto mně na nervy leze.
• Kočky chtějí pět melodie,|ale je to parodie,|anděl ale blahem nyje.|To není hudba, to je mňoukání,|chlupy to ježí, hrůzu nahání,|anděl ale blahem nyje:|„Ó, jak krásná melodie.“
• Hoši hrají s vervou,|hlavně, že se nervou,|hleďte na ty přeludy,|uvolněte své pudy,|hrajou pěkně od podlahy,|chystají se hrát do Prahy.
• Vyblednou jak pel křídel motýlích|sliby, vzdechy milenců opilých|ve chvílích lásky,|úsměvy krásky|dělají vrásky.