



Josef Chrástka
U nás vystavuje už počtvrté a za těch dvanáct let od jeho první prezentace se mnoho změnilo. Z Rakovníka se přestěhoval do Aše, a tak vzdálen luženskému muzeu opouští železniční tematiku. Příroda, a hlavně jeho věčná láska Šumava, však zůstává. Chrástka tvoří fotografii postaru, vyhledává záběr a v něm už musí mít hotovou kompozici, barvu i světlo a kresbu, v pozitivu už mění málo. Tím jeho dílo má vedle hodnot estetických i význam dokumentu. A Šumava za ten čas tvář opravdu změnila, zeleň hustých smrkových porostů vystřídaly stříbřité kostry kůrovcem zahubených stromů. Vyprávět už jen o tom má velký význam.