Karel Souček EXPO 1958

Karel Souček EXPO 58

Všeobecná mezinárodní výstava v Bruselu 1958, více známá jako Světová výstava Expo 58 v Bruselu probíhala od 17. dubna do 19. října 1958. Československý pavilon se stavěl podle projektu Ing. arch. Františka Cubra, Ing. arch. Josefa Hrubého, Ing. arch. Zdeňka Pokorného. Scénář na téma „Jeden den v Československu“ vytvořil Jindřich Santar ve spolupráci s Jiřím Trnkou, Antonínem Kybalem, Stanislavem Libenským a Janem Kotíkem. Pavilon byl dvoupodlažní, panely namalované Karlem Součkem byly umístěny v patře, v sekci „volná chvíle (7)“.

Panely byly sestaveny z nepravoúhlých segmentů malby v různé výškové úrovni. Malby na plátně byly celoplošně nalepené na desky, po skončení výstavy byly s desek odtrženy a později přibité na napínací rámy, na rubu plátna byla ponechána vrstva lepidla, při nové adjustaci došlo ke změnám jejich formátů. Malby byly předány Střední škole gastronomie, oděvnictví a služeb Frýdek-Místek, p. o.

Program / Autoři

Narodil se 16. září 1915 v obci Kročehlavy (dnes část města Kladna), ale jeho rodiče pocházeli z Otročiněvsi na Rakovnicku. Nejprve se vyučil malířem písma a lakýrníkem (1930–1933), studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1935–1937) jako žák prof. Arnošta Hofbauera a prof. Jaroslava Bendy, pak na Akademii výtvarných umění (1937–1939) u prof. Viléma Nowaka. Absolvoval u prof. Jakuba Obrovského (1945). Ve své tvorbě byl ovlivněn i verši Jiřího Koláře, poutaly je společné zážitky z Kladna, s ním za války vstoupil do Skupiny 42. V letech 1946–1949 byl odborným asistentem Vlastimila Rady na Akademii výtvarných umění. Poté, kdy musel z Akademie odejít, pracoval jako dělník v Poldi Kladno. Působil i jako pedagog výtvarné výchovy na Střední všeobecně vzdělávací škole v Rakovníku. To místo mu obstaral Václav Rabas. Souběžně v letech 1950–1955 vytvářel jevištní výpravy pro Městské divadlo na Kladně. Do těch téměř deseti let, kdy Souček nevystavoval a neúčastnil se veřejného dění, spadá vrchol jeho tvorby. Cyklus Měsíce (1954–1956) je zaplněn figurálními scénami. Ve stejném období vznikají monumentální obrazy Osudy velkoměst, Krystaly života, Kladenské nádraží nebo Před výkladní skříní (vše mezi lety 1955–1957). V druhé polovině padesátých let se k působení na veřejnosti vrací. Vytvořil panely do československého pavilonu na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, za které byl oceněn Zlatou medailí. Na pražskou Akademii výtvarných umění se vrací roku 1958 jako profesor vedoucí speciálního ateliéru figurální malby. V letech 1967–1969 zde byl rektorem. Soustavně se věnuje malbě, vytváří mimo jiné Quijotovský cyklus a dostává přiležitosti k monumentálním realizacím v KD SONP na Kladně (mozaika), výzdobě velvyslanectví v Athénách a Káhiře. S Rakovnickem udržuje trvale kontakty nejen přes rodinné vazby. Okolo Berounky v ateliérech u Týřovic a v Hřebečníkách nachází klid pro svoji tvorbu. Roku 1978 se stal předsedou Svazu českých výtvarných umělců. Zemřel 26. listopadu 1982 v Kladně.

V osobním archivu Karla Součka se nedochoval žádný doklad o jeho účasti na expu, zajímavé dobové zmínky jsou v Deníku 1957–1959 Jiřího Koláře:

V kavárně byl Souček, Joska (Hiršal) a Lhoták. Souček dře Bruselskou výstavu.

Práce Součkova pokročila už dosti daleko, ale stejně se mi zdá fantastické, že by to dokončil do konce února nebo dokonce do dvacátého. Sportovní stadiony dostávají ohromný, sugestivní a jasně barevný tvar. V interiérech se starci je Karel jaksi doma, ale exteriéry jsou u něho dobrou novinkou zvláště při zvládání architektur

Byl tam také Souček, vyprávěl o bruselské výstavě. Říkal, jak mocným dojmem na něho působila výstava 50 let moderního umění. Je hubený, byl tam celý měsíc a dřel se tam asi jako vůl. Má něco nafilmované a koupil také katalog, tak snad z něho půjde vymačkat víc řeči než kousek útržků a chval, kterých byl včera schopen.