Město v kresbách a grafice malířů Skupiny 42

Moderní umění se od počátku dvacátého století vyvíjelo s výjimkou sociálního umění dvacátých let uzavřeně jakoby vzdáleno realitě a době, jen ve střídání, překonávávání a nahrazování přežilých forem. Názor na jeho společenskou funkci se proměnil teprve v událostech předcházejících vznik druhé světové války. Tehdy sílilo vědomí ohrožení základních lidských hodnot a dozrávaly myšlenky o aktivním přístupu umění k prožívané skutečnosti. Bylo nutné přehodnocovat základní zásady, kterými se dosud řídila umělecká tvorba a nahradit zaujetí pro dílčí výzkumy a výboje shrnujícím pohledem. Nebyla to snaha o popření minulého, naopak snaha ze zisků práce předešlých avantgard vybudovat novou řeč promlouvající k současnému divákovi o současném světě.

Mladí výtvarní umělci nastupující na přelomu třicátých a čtyřicátých let se sdružili do několika programově odlišných skupin, neboť záměry, dát modernímu umění nový smysl a vrátit mu společenskou platnost zdaleka přesahovaly možnosti jednotlivců.

Ve Skupině 42 se na spolkové základně Výtvarného odboru Umělecké besedy sešli umělci různých oborů; malíři, sochař a fotograf s básníky a teoretiky umění. Lišili se mírou zkušeností, školením i osobním založením. Nebyli ani stejnorodou skupinou vrstevníků, nejmladšího dělilo více jak deset let od nejstarších. Nevystoupili s přesně formulovaným programem, ten teprve vyrůstal dodatečně, dá-li se o něm vůbec hovořit, až z jejich úzké spolupráce. Přesto anebo právě proto v odkazu současnosti skupina shrnuje snahy a cíle i osudy celé své generace.

Tvorba umělců skupiny se načas sbližovala aby se prostupovala a násobila v kolektivním usilování o všestrannou, pravdivou a poetickou výpověď o typických jevech soudobého světa. Za obecný příměr moderní doby brali obraz města, byl jim víc než dokument nebo pouhá studie prostředí, nejen určitý projev, ale sama forma moderního života – soužití člověka, staveb a strojů v harmonii složitého organismu.

Inspirováni městskými krajinami Františka Grosse z konce třicátých let se vydávali za poznáváním struktur městských okrajů, moderní zástavby s monumenty průmyslových a inženýrských objektů, polointeriérů ulic a pasáží s tříští reflexů skla a leštěných kovů a konečně intimních prostorů lidských příbytků a dílen naplněných stroji a přístroji, aby prakticky ověřovali výsledky společných úvah o zdrojích nové poezie. Tak objevili pro umění (nejen naše) a to celou dosud opomíjenou tématickou oblast a zahájili dodnes neukončený proces v němž do umění vstupuje naše doba.

Program / Autoři

Všechny exponáty jsou zapůjčeny ze sbírky Středočeské galerie v Praze.

Výstavu uspořádala Rabasova galerie Okresního muzea a galerie v Rakovníku ve spolupráci se Středočeskou galerií v Praze.

Výstavu a text katalogu připravil Václav Zoubek.

Katalog vydalo Okresní muzeum a galerie v Rakovníku v nákladu 300 výtisků. Povolil OK StčKNV v Praze pod č. j. kult. 949/84 dne 31. 3. 1984.

Vytiskly Tiskařské závody n. p., Praha provoz 64 Rakovník.

Vystavená díla:

• Kadeřnice
• U kadeřníka
• Automat
• Ulice v dešti
• Planina se stroji
• Balony
• Krajina s lahví
• U mostu na Štvanici
• Městský motiv
• Nábřeží
• Libeň
• Skleníky
• Městský motiv
• Závory
• Ulice v noci
• Ulice s benzinovou pumpou
• Noční chodec II
• Noční chodec X
• Postava
• Město