Miroslav Houšť – grafika, malby

Program / Autoři

• Miroslav Houšť

Povídání o malíři Miroslavu Houšťovi

Miroslav Houšť o sobě tvrdí, že je v malování realista, protože mu nedělá potíže nakreslit i namalovat cokoli co vidí. Na tu svoji schopnost je patričně hrdý a proč by ne, vždyť takhle dobře to umí skutečně málokdo. To co tvrdí je však přinejmenším nepřesné.

Miroslav Houšť je totiž svým životem, životním postojem a nakonec i uměleckým názorem romantik. On je osoba temperamentní a výbušná a rázem zas ztišená, trpělivě skloněná nad prací, klidně naslouchající nebo pozorující, někdy sentimentálně zněžnělá, ale v mžiku je ďábelsky se chechtající netvor vymýšlející jakýsi potměšilý žertík. Už snad deset let si buduje sídlo v Tursku s velkorysostí (a velikášstvím) závratných dimenzí, přitom je roztomile nepraktický ve všedních záležitostech a nešikovný, když má přibít hřebík do zdi. Je trvale snící a své sny zarputile uskutečňující.

Od dětství se upjal jen najedno – malování či kreslení. Dokáže prosedět celé hodiny nad jedním problémem, neví je-li den nebo noc a na všechno jde jaksi z gruntu. V malbě to je technologie. Pečlivě vybírá plátno (má ho doma kilometry), štětce, oleje, barvy si tře sám z prášků (pigmentů) a jak má nějakou korunu českou už nakupuje: tu metrák ultramarinu, tam hektolitr terpentýnu nebo nějaký tiskařský stroj atd. Z toho všeho přebytku surovin pod jeho rukama roste hromada obrazů, výsledek nadlidské pile a pracovitosti.

Jaké a o čem ty obrazy jsou? Jak jsem už napsal, Houšť umí nakreslit přesně to co vidí a stejně přesně kreslí i to co si vysní. Umí dělat portrét, zkonstruovat figurální scénu, namalovat krajinu nebo zátiší.

Kdysi začínal jako figuralista. Vždycky byl obklopen spoustou lidí a člověk jako objekt pozorování a jako aktér jeho malovaných příběhů ho zajímal přirozeně nejvíce. Říkám malovaných příběhů, protože každý obraz byl (a stále je) pečlivě domýšlen a aranžován do posledního detailu tak, aby sdělení, které obsahuje bylo určité, logické a uspořádané, aby idea, kterou umělec sleduje byla čitelná. Taková doslovnost v kontextu se současným uměním byla nepochopitelná a mnohé kolegy a uměnovědce dráždí k nepříčetnosti.

Teprve krajinomalba dala propuknout Houšťovu bytostnému romantismu. Malebné dramatické scenérie, bizarní útvary, podivná atmosféra se prolínají s věcným popisem reálií v jakýchsi poetických vizích. V krajinách přichází trochu víc ke slovu i barva, kterou jinak malíř založený víc kreslířsky s citem pro valéry zanedbával a přisuzoval většinou jen doprovodnou funkci. V nejlepších kompozicích už je barva plná a silná a to je potom požitek. Tady může také trochu přehrávat, má obrazy extrémně dramatické, ve kterých se přemíra tvarů a linií vlní v divokých vírech a ve kterých zaznívají bohaté stupnice barev i vzrušené světelné rytmy. Maluje ale i obrazy mimořádně klidné, statické a tuhé, střídmé v barvě a s úsporným geometrickým členěním.

Miroslav Houšť nesledoval nikdy aktální uměleckou linii, nechce se podobat. Je sebevědomý a soběstačný. Balancuje na hraně mezi uměním a produkcí typu chlapců z Karlova mostu ale nikdy neešlápnul na nesprávnou stranu, svoji silou a vytrvalostí denně obhajuje svoji pravdu.

Miroslav Houšť se narodil 20. 1. 1953 v Chebu. Dětství prožil v Kolíně a odtud přišel roku 1969 do Prahy. Vystudoval na Střední odborné škole výtvarné (1969–1973) a Akademii výtvarných umění (1974–1978) ve speciální škole prof. Karla Součka. Dnes žije a pracuje v Tursku u Prahy.

Zabývá se malbou, grafikou, kresbou, knižní ilustrací a monumentální malbou.

Samostatně vystavoval:

1980 – Okresní muzeum Kolín

1981 – KS Rožmitál pod Třemšínem

1981 – Muzeum Šumavy, Kašperské hory

1982 – Galerie Dílo Olomouc

1982 – Okresní muzeum a galerie Klatovy

1983 – Okresní muzeum a galerie Rakovník

1984 – Památník A. Dvořáka Zlonice

1984 – KD Karviná

1984 – OKS Příbram

1984 – Divadlo Český Těšín

1985 – Galerie Dílo Nusle, Praha

1986 – Galerie Dílo, Havířov

1987 – Galerie Dílo – Centrum, Praha

1987 – Galerie Dílo, Mariánské Lázně

1988 – Středočeská galerie, Praha

1989 – KD Jesenice u Rakovníka

1991 – Galerie ČFVU, Mariánské Lázně

1993 – Montevideo (Uruguay)

1993 – Sao Paulo (Brazílie)

Od roku 1980 se pravidelně zúčastňuje nejrůznějších společných výstavních akcí.