Miroslav Pangrác – z ranné i současné malířské a sochařské tvorby

KAŽDÝ ČLOVĚK SE VE ZRALEJŠÍM VĚKU rád alespoň ve vzpomínkách vrací do míst svého dětství a mládí, tím spíše pak umělec, který tu nachází nejen návaznost na minulé zážitky a inspirační zdroje, nýbrž také citové impulsy pro další tvůrčí práci. Nalezli bychom k tomu mnoho dokladů v literatuře, hudbě i výtvarném umění. Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, akademický sochař, vyjadřuje svůj stálý vztah k rodnému Rakovníku, s nímž jsou spojeny počátky jeho umělecké dráhy, nyní také výstavou, zaměřenou především na raná výtvarná díla. Tato hlavní část výstavy je umístěna v budově muzea, doplňující pohled na novější a soudobou umělcovu tvorbu je instalován v prostoru Galerie Václava Rabase.

Miroslav Pangrác projevoval výtvarné sklony a nadání již v časném mládí. Jako chlapec se rád pohyboval v malebných koutech starého Rakovníka, jehož dávnou historii připomínaly zbytky středověkých opevnění s Vysokou branou. Výtvarné podněty mu přinášely také pořádané výstavy – Rakovnické salony, na nichž byli zastoupeni i autoři tak zvučných jmen, jako byli malíři Václav Rabas, Vojtěch Tittelbach, Antonín Pelc, Pravoslav Kotík, či sochaři Josef Fojtík a Václav Markup. Profesoři kreslení tamnějšího gymnázia, František Lexa a Rudolf Puchold chodívali se svými studenty kreslit do města a okolí a Miroslav Pangrác se k nim často přidružoval. Výtvarné snažení podporoval i jeho učitel kreslení na měšťanské škole Jan Mostecký. První olejomalbu na motiv starého Rakovníka vytvořil již v 16 letech a jeho přáním bylo státi se malířem. V roce 1940 vznikl rovněž portrét jeho dědečka. Z následujícího roku to byly např. čtyři obrazy, charakterizující na krajinných motivech roční období, a malba Babiččina kuchyně. Když v roce 1941 dokončil měšťanskou školu, přijal ho do své keramické dílny v Rakovníku sochař František Nonfried, absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Kromě toho, že pokračoval v kreslení a malování, přišel zde Miroslav Pangrác po prvé do styku se sochařskou hlínou a vedle méně náročných dekorativních reliéfů modeloval i figurální plastiky na sociální motivy (Žebrák, Metař, Loučení – matka s dětmi), které spolu s početným souborem jeho obrazů bylo možno v Rakovníku zhlédnout na výstavě amatérských malířů a fotografů koncem roku 1941. V této době vznikají v plastice i jeho první dětské portréty. Na jaře 1942 byl Miroslav Pangrác pracovním úřadem přeřazen na šachtu u Rakovníka. Z tohoto prostředí čerpal náměty pro svou pokračující výtvarnou činnost v plastikách (Zraněný horník, Navalování kamene) i v některých obrazech (Cesta na šichtu aj.).

Od září 1942 byl Miroslav Pangrác přijat na Odbornou školu keramickou v Bechyni, kterou vedl akademický sochař Bohumil Dobiáš st. Nyní začíná skutečná umělecká průprava mladého adepta sochařství, směrovaná prof. Dobiášem vzhledem k jeho talentu na další, vyšší pokračování v budoucnu. Již v prvním období studia zde náš autor vytváří značně náročné práce, jako je figurální kompozice ve vysokém reliéfu s názvem Léto či plastika Sv. Jiří na koni. V té době též modeluje podobizny některých rakovnických občanů a za dětský trojportrét Sourozenci Kučerovic získal na výstavě učňovských prací v prosinci roku 1944 v Rakovníku první cenu. V roce 1945 vzniká kompozičně dobře zvládnutá skupina Loupežníci. Miroslav Pangrác neustává však ani v malování. Oblíbeným motivem zůstávají zákoutí starého Rakovníka i pohledy krajinné. V podání i pojetí jeho olejomaleb, zachycujících také okolí Bechyně, nastává, podstatná změna, ovlivněná možností studia v bohaté knihovně bechyňské školy. Zatímco dříve jeho obrazy vyznívaly zejména v krajinomalbách do impresivního realismu, nabývají nyní pod příkladem díla Vincenta van Gogha a Edvarda Muncha stylizovaného přednesu a expresivního výrazu potemnělých barev modrozeleného ladění (např. Loďky na Lužnici, olej, 1944). Poznává tu ale z reprodukcí i dílo Štursovo.

Těžiště tvůrčího zaměření Miroslava Pangráce se tak přece jen přesouvá do oblasti sochařské. Po absolvování keramické školy v Bechyni r. 1946, se kterou se spolu s Jiřím Kodymem, dnes renomovaným grafikem, a sochařem Josefem Pavlíčkem rozloučili společnou výstavou svých prací v místnostech školy, se přihlásil na pražskou Akademii výtvarných umění. Byl přijat na základě předložených prací – zmíněného trojportrétu a plastiky Lidická žena – jednoho z prvních výtvarných děl na toto tema. V prvních letech na akademii u prof. Jana Laudy vznikají další sochařské podobizny, např. význačných občanů, kteří se podíleli na utváření kulturního života v Rakovníku, jako byl historik města Jan Renner či osvětový pracovník Josef Kopřiva nebo známých ze sousedství a jejich dětí. V roce 1949 Miroslava Pangráce doporučuje Jan Lauda jako jednoho z tří nejlepších žáků osobním dopisem tehdejšímu rektorovi akademie, prof. Karlu Pokornému do jeho speciálky. Zde se r. 1950 úspěšně zúčastnil soutěže na pomník Jiřího Wolkera pro Prahu – umístil se mezi čtyřmi nejlepšími. Ani tehdy však neustává v malování a častý pobyt u přítele Jiřího Kodyma ve vsi Klikově u Třeboně mu dává nové motivické podněty k obrazům z jižních Čech (např. Nádraží v Suchdole nad Lužnicí, olej, 1949). Z téhož roku je i obraz Lom u Bechyně. V roce 1951 Miroslav Pangrác absolvoval akademii a tehdy přichází i jedno z prvních oficiálních uznání jeho tvorby: Podobiznu otce v bronzu (1951) kupuje do svých sbírek Národní galerie.

Za ranou tvorbu počítá autor svá díla přibližně do roku 1955. Práce z celého tohoto období, které Miroslav Pangrác vlastně po prvé k příležitosti svých šedesátých narozenin předkládá veřejnosti v rodném Rakovníku, ukazují jeho umělecký vývoj od raných začátků ve velmi příznivém světle. Je tu třeba ocenit především onen osudově cílevědomý zájem o výtvarnou tvorbu a jednoznačně motivované úsilí o dosahování stále dokonalejšího zvládnutí výrazových prostředků a formy svých prací, obsahově zaměřených z podstatné části v plastice na sociálně orientované náměty a na podobizny rakovnických spoluobčanů, v malbě na motivy ze starého Rakovníka. Jeho obrazy, v řádu lineární i barevné kompozice vykazující zprvu plenérový, později expresivně sevřený výraz, mají nesporné výtvarné hodnoty a kromě toho dnes i cenu historicko-dokumentární, neboť ikonograficky zachycují tvář města, která v současné době již v mnohých pohledech je neexistující minulostí.

Expozice stručného výběru děl jeho hlavní tvůrčí epochy, která byla uvedena zejména vítěznými návrhy na sochu Jaro české hudby na náhrobek Františka Škroupa a její realizaci v konečné podobě v bronzu na hřbitově v holanském Rotterdamu, bere rovněž ohled na umělcův vztah k rodnému městu, mezi jehož významné osobnosti patří slavná herečka, národní umělkyně Otýlie Beníšková, pěvec Emil Burian, houslista Ladislav Štibor, spisovatel Karel Mejstřík. Sochař ve svých novějších i nejnovějších dílech, k nimž náleží zejména jeho vynikající dětské podobizny a práce komorního rázu, jako je Otvírání studánek, návrh plastiky na náhrobek Bohuslava Martinů, dosahuje mimořádně emotivního poetického účinu, plného citu a něhy, který spočivá na perfektní modelaci tvarů a chvějivém podání jejich povrchu. Jeho portréty dospělých osob se vyznačují naprostou věrností podoby a oduševnělostí výrazu. Pangrácovy sochy mají pevnou vnitřní tektoniku a jsou promyšleně rozvinuty do trojrozměrné prostorové konstrukce, takže jsou kompozičně vyvážené z kteréhokoliv pohledového bodu či úhlu. To se kladně uplatňuje u monumentálních děl pomníkových. I v posledních letech se Miroslav Pangrác věnuje též tvorbě malířské. Jde vesměs o krajinomalby drobnějších formátů, v nichž autor různými polohami stylizace vytváří sugestivně prostorové anebo zas plošně komponované fiktivní krajinné záběry, naplněné svěží a poetickou světelnou i duchovní atmosférou.

Výstavou svých děl v hlavní retrospektivní části i v doplňující části tvorby převážně současné, uspořádanou péčí Okresního muzea a galerie v Rakovníku a Středočeské galerie v Praze, vzdává zasloužilý umělec, akademický sochař Miroslav Pangrác vděk a dík svému rodišti, které mu poskytlo v minulosti a dává i podnes cenné podněty k jeho umělecké dráze, a prokazuje zároveň, že se sám zařadil mezi význačné osobnosti nejen města Rakovníka, ale i celé naší výtvarné kultury.

Vlastimil Vinter

Program / Autoři

• Miroslav Pangrác

AKADEMICKÝ SOCHAŘ MIROSLAV PANGRÁC

narozen 16. října 1924 v Rakovníku

STUDIA:

1942–1946 Odborná škola keramická v Bechyni

1946–1951 Akademie výtvarných umění v Praze, profesoři národní umělec Jan Lauda a národní umělec Karel Pokorný

působí v Praze

1951 člen střediska Mánes Svazu československých výtvarných umělců

1952 člen Svazu českých výtvarných umělců

UDĚLENÉ CENY A UZNÁNÍ:

1965 odměna za kompozici „Vystěhovalci“ udělená hlavní porotou umělecké soutěže k 20. vvročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou

1967 čestné uznání městské organizace SČVU v Praze na I. pražském salónu za sochařskou tvorbu

1974 uznání vládní populační komise za úspěšné výtvarné vyjádření života dětí a rodiny v sochařské tvorbě

1975 uznání v oboru sochařství v soutěži k 30. výročí osvobození Sovětskou armádou

1975 výroční cena SČVU a ČFVU

1976 uznání za díla v oblasti umění k Mezinárodnímu roku ženy

1983 výroční cena SČVU a ČFVU

1983 jmenován zasloužilým umělcem

ZASTOUPEN DÍLY V NÁSLEDUJÍCÍCH INSTITUCÍCH A GALERIÍCH:

Národní galerie v Praze, Středočeská galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Západočeská galerie v Plzni, Východočeská galerie v Pardubicích, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie výtvarného umění v Karlových Varech, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích, v Náchodě, Olomouci, v Novém Městě na Moravě, Chebu, Okresní galerie Klatovska v zámku Klenová, Městská galerie ve Vysokém Mýtě a sbírky ČSLA. Dále v majetku ministerstva kultury ČSR, ministerstva zemědělství ČSSR, ministerstva práce a sociálních věcí ČSSR, ÚRO v Praze, Smetanova muzea, galerie Lyry Pragensis v Praze, Památníku Terezín, Národního výboru hl. města Prahy, MNV v Rakovníku, Klatovech, Lomnici nad Popelkou, Mladé Boleslavi, Třebíči a dalších institucí a v majetku města Rotterdamu

ÚČAST V SOUTĚŽÍCH A REALIZOVANÉ PRACE

1950 v soutěži na pomník básníka Jiřího Wolkera pro Prahu z okruhu žáků AVU a VŠUP byl jeho návrh zařazen mezi čtyři nejlepší

1960 v Klatovech odhalena pamětní deska, připomínající osvobození ČSSR Sovětskou armádou

1961 1. cena v soutěži na vyřešení náhrobku hudebního skladatele Františka škroupa pro Rotterdam. Realizováno s arch. J. Vidnerem

1962 1. cena v soutěži na poprsí K. H. Borovského pro Panteon Národního muzea v Praze. Realizováno (nadživotní velikost); odhalena socha „Pionýrka“ v Lomnici nad Popelkou

1971 realizován nadživotní portrét hrdiny SSSR A. N. Chutorjanského, instalovaný v Památníku čs.-sovětského přátelství vojenského okruhu Středočeského kraje

1972 1. místo v soutěži na podobiznu Bedřicha Václavka pro nově rekonstruované Smetanovo divadlo v Praze

instalována bronzová plastika „Hudba“ na náhrobku prof. K. Mádla v Pelhřimově

1973 odhalena busta Bedřicha Václavka v Třebíči

vznik nadživotní podobizny ministra Gustava Klimenta pro Třebíč;

1973 realizované dílo instalováno ve škole G. Klimenta

1974 práce na pomníku ministra Gustava Klimenta pro Třebíč (s akad. sochařem F. Radvanem a ing. arch. E. Čečkem)

1974 odhalena pamětní deska, připomínajicí zaniklý Dělnický dům v Mladé Boleslavi

1975 odhalení busty houslisty L. Štibora v Rakovníku

1976 odhalení desky pěvce E. Buriana v Rakovníku

1977 osazení sochy Truchlící žena, památník odboje, Lomnice nad Popelkou

1977 odhalena nadživotní busta V. I. Lenina v Benešově

1978 instalována podobizna národní umělkyně Otýlie Beníškové v divadle Na Vinohradech v Praze a v divadle v Rakovníku

1978 realizován památník Osvobození v Okříškách na Moravě

1978 odhalena busta Kurta Konráda v Třebíči

1980 odhalení nadživotní busty V. I. Lenina v Čelákovicích

1980 odhalení podobizny prof. Karlovy univerzity V. Příhody na Olšanském hřbitově v Praze

1983 osazení podobizny Františka Ženíška ve foyeru Národního divadla

ÚČAST NA VÝSTAVÁCH

Vystavoval na členských výstavách Mánesa. Byl zastoupen na všech přehlídkách československého umění v Jízdárně pražského hradu od roku 1951 a na všech tématických výstavách SČVU.

Vystavoval v rámci československého umění několikrát v Moskvě, Varšavě, Berlíně, Budapešti, Vídni, Sofii, Bukurešti, Helsinkách, Havaně, Montrealu, Rize a jinde.

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY

Rakovník, Praha, Liberec, Pardubice, Klášterec nad Ohří, Sedlčany, Kolín, Český Brod, Příbram, Havana, Káhira, Alexandrie, Bukurešť (s B. Velovou).

Kolektivní výstavy v mnoha městech ČSSR.

Zpovídat se slovem či perem o své práci je pro sochaře mnohdy větší oříšek než vytvořit samo sochařské dílo. Umělec sochař, uzavřen ve své pracovně, ve svém ateliéru, povětšině obklopen tichem, zahloubán do své práce, snaží se říci sochařskou hmotou, hlínou, kamenem to, co neumí říci jinak a lépe než v řeči tvarů. Sochaři většinou neradi hovoří o tom, co a jak dělají, jak tvoří, jak vzniká jejich dílo. Víme, jak skoupý slovem byl J. V. Myslbek největší náš sochař, který o svých sochách hovoří jen jako o „paňácích“. Jsou známé jeho strohé výrazy o svém díle, kdy například jeho svatý Václav je pro něho jen Vašek, kterého, jak si zapisuje, několikráte s koně shodil a začal znovu, když s ním nebyl spokojen. Za umělce má hovořit dílo samo, ono je jeho vnitřní zpovědí, v něm se zračí vše, co v umělci je, Ono vyjadřuje jeho názor, jeho povahu, city, vztah k člověku, k lidem a ke světu vůbec. Z těchto aspektů se dá dívat i na vystavený můj soubor, výběr z mé sochařské práce. Vycházím ve své práci z přírody, ctím tvary člověka, kterého portrétuji. Snažím se do svého portrétu přenést vedle podoby i duši portrétovaného. Jde mně vedle fyzické podoby o to, aby bylo vidět z mé práce i to, co si ta sochařsky udělaná hlava myslí, co prožívá, jaký je její duševní a citový stav. Jiný je proto výraz v tváři, třebas v dětském portrétu v čepečku a jiný v podobizně národní umělkyně Otýlie Beníškové. Každá z těchto dvou hlav je nositelkou jiného vnitřního děje. Tam naivní pohled dětského poupěte a u O. Beníškové až tragický výraz Čapkovy Matky.

Jsem žákem národních umělců Jana Laudy a Karla Pokorného na Akademii výtvarných umění v Praze. Oba tito velcí naši sochaři nám žákům vštěpovali úctu a lásku k přírodě a obdiv k dílům starých mistrů. Učili nás vážit si umění starých Egypťanů, antiky a umění renesance sochařských děl Francie, která dala světu takové umělce jako byl Auguste Rodin, E. A. Bourdelle, Aristide Maillol, atd.

Učili nás vážit si a ctít umělce našeho baroka, které podvědomě pramení do celé naší moderní sochařské tradice přes Myslbeka, J. Štursu, J. Wágnera, ale i K. Dvořáka až k raným pracem K. Lidického. Cítíme podvědomě toto prolínající se české baroko i v díle tak současném, jako je kompozice Sbratření K. Pokorného i v jeho pomníku Boženy Němcové. U J. Laudy jsem se učil portrétu, u K. Pokorného figurální kompozici. Obě složky této mé tvorby jsou zde zlomkovitě zastoupeny. Ať nyní moje práce s citlivě vnímajícím divákem sama rozmlouvá.

Plastiky

Obrazy

Není-li uvedeno jinak, jsou díla z majetku umělce, nebo ze soukromého majetku.

Z instalačních důvodů nejsou všechna uvedená díla vystavena.

Vytiskly Tiskařské závody n. p., Praha, provoz 64 Rakovník, Palackého 72 – TZ 64 6147 84

Vydala Středočeská galerie a Okresní muzeum a galerie v Rakovníku 1984.

Výstavu připravily obě instituce pro výstavní prostory

Okresního muzea a galerie a Rabasovy galerie

v termínu září-říjen 1984.

Text katalogu PhDr. Vlastimil Vinter, CSc.,

Fotografie M. Jodas, J. Kubec, B. Pavlík, archiv.

Na obálce repro Podobizna dívky, 1955–57

Grafická úprava Vladimír Nárožník. (D)

Schválil odbor kultury SKNV pod č. j. kult. 1465/84

Náklad 500 ks. Vytiskla tiskárna Díla – ČFVU, Praha 1565-KN84

Vystavená díla:

• Maruška
• Loupežníci Petrovští
• Sourozenci Kučerovi
• Mistr Jan Hus
• Anička
• Podobizna pana Kopřivy
• Podobizna Jana Rennera
• Stařena
• Malíř Antonín Slavíček
• Národní umělkyně Otylie Beníšková
• Vzpomínka
• Podobizna paní Chudobové
• Podobizna Karla Rejska
• Děcko v šátečku
• Dívka s mašlí
• Podobizna pana Valtmana
• Lidická žena
• Otík
• Podobizna pana Grilla
• Viťánek
• Podobizna pana Herolda
• Petra
• Hudba
• Hudba
• Hudba
• Schoulená
• Houslista Ladislav Štibor
• Dášenka
• Vystěhovalci
• Petříček
• Podobizna Arnošta Folprechta
• Mireček
• Eleonora
• Otevírání studánek
• Podobizna spisovatele Karla Mejstříka