Otakar Synáček

Malířská tvorba Otakara Synáčka je v mnohém ohledu typická pro poválečný vývoj československého výtvarného umění.

Od počátku čtyřicátých let, kdy bylo přerušeno jeho spojení s okolním evropským děním, žilo autonomně jen ze svých zdrojů. Vedle širokého proudu tradicionálních přístupů opřených o postimpresionistická východiska, tu žila česká avantgarda, navazující na surrealismus. Jen v krátkém mezidobí po osvobození měla pražská veřejnost možnost se seznámit s aktuálními ten­dencemi v evropských zemích, ale nově i se soudobým oficiálním americkým a sovětským uměním, ale tato lekce zůstala bez větší bezprostřední odezvy.

Profil umělecké tvorby většinou určovala tradiční učiliště, do výchovy uměleckého dorostu se zapojily výrazné osobnosti dvacátých let. Synáčkovým učitelem na akademii se stal Miloslav Holý, poučený na nej­lepší tradici francouzské postimpresionistické malby (P. Gaugin, P. Bonnard), který žákům vštěpoval pevné základy realistické kresby, bohatý kolorit a vysoce kulti­vovanou techniku malby.

Otakaru Synáčkovi to školení zřejmě vyhovovalo, záhy si definoval tematické okruhy, které, jak se nakonec ukázalo, se staly celoživotní náplní jeho tvorby. Jeho doménou byl moderní žánr, někdy dovedený k monumentálnímu zobecnění, a krajinomalba. Specificky synáčkovsky laděné kompozi­ce z intimního života rodiny, mezilidských vztahů i meditativní prožívání středočeské krajiny ho zařadily na okraj oficiálně uznávané tvorby, ale za­bezpečovaly mu pozitivní přijetí publikem.

V šedesátých letech vystupňoval výraz svých obrazů až na pokraj abstrakce, v letech sedmdesátých se obrátil k poezii všedních motivů a pro­hluboval jejich kultivované podání.

Díla z tohoto závěrečného období jsou srovnatelná s nejlepšími příkla­dy francouzské malby přelomu století, zároveň jsou nová, nabitá atmosférou současnosti a znovu kladou otázku potřeby kulturních tradic pro naši dobu.

ak. mal. Václav Zoubek

Program / Autoři

Otakar Synáček (*17. března 1931 †3. února 2005)

Studia

1946–1948 Škola dekorativních umění Jaroslava Masáka – Praha

1948–1953 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Miloslav Holý)

1953–1954 čestný rok na AVU

1954–1956 Ateliér restaurátorských a konzervačních technik AVU (prof. Bohuslav Slánský)

Pedagogická činnost

1957–1965 asistentura na AVU

Členství

1952–1956 Středisko Mánes

1961–1970 Skupina ETAPA

1990–2005 Sdružení Pražských malířů

Významné samostatné výstavy

1959 Galerie Václava Špály – Praha

1960 Galerie Cypriána Majerníka – Bratislava (spolu s Františkem Ronovským)

1977 Ústřední kulturní dům železničářů – Praha

1979 Galerie Karlovy Vary

1980 Galerie Václava Špály – Praha

1991 Galerie Platýz – Praha

2000 klub Golem – Praha

2000 Městské muzeum – Lanškroun (spolu s Josefem Klimešem)

2003 Středočeská energetika, a.s. – Praha

2006 Galerie Václava Špály – Praha

Kolektivní výstavy

1952–1956 členské výstavy střediska Mánes

1961 výstava skupiny Etapa – Galerie V. Špály – Praha

1963 výstava skupiny Etapa – Nová síň – Praha

1964 výstava skupiny Etapa – Káhira – Egypt

1966 výstava skupiny Etapa – Galerie V. Špály – Praha

1970 výstava skupiny Etapa – Nová síň – Praha

1961 Bienále mladých Paříž – Francie

1962 Bienále mladých Mánes – Praha

1963 Současná výtvarná tvorba – Rychnov n. Kněžnou

1964 Současná výtvarná tvorba – Rychnov n. Kněžnou

1966 Výstava mladých ČSVU – Moravská galerie – Brno

1980 Československé umění – Helsinky, Švédsko

1990–2005 členské výstavy Sdružení pražských malířů

Zastoupení ve sbírkách státních galerií

Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění v Praze, Galerie umění v Karlových Varech, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Muzeum umění  Olomouc, Galerie výtvarného umění v Ostravě; Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie moderního umění v Roudnici n. Labem, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Galerie Klatovy/Klenová