Václav Snítil a Helena Veisová

Program / Autoři

• W. A. Mozart (1756–1791): Sonata e moll, K. s. 304
• César Franck (1822–1890): Sonata pro housle a klavír A dur
• Richard Zika (1897–1947): Capriccia pro sólové housle
• Iša Krejčí (1904–1968): Čtyři přídavkové kusy „Um svůj těmi bav caparty“ (věnováno V. Snítilovi)
• Antonín Dvořák (1841–1904): Romance f moll, op. 11
• Antonín Dvořák (1841–1904): Mazurek, op. 49

Účinkují: Václav Snítil, Helena Veisová

sedmdesátiletý s houslemi a smyčcem v rukou

Hudební fakulta AMU uspořádala svému profesorovi houslí a donedávna vedoucímu katedry strunných nástrojů Václavu Snítilovi v pondělí 2. března v sále Martinů gratulační koncert. Oslavenec projevil svěžest a s plnou tvůrčí pohodou způsobem nejpřesvědčivějším: vlastním účinkováním vyplnil celé jeho trvání. A nebyl to koncert ledajaký. Jubilant tu svrchovaně shrnul hlavní linie svého celoživotního uměleckého úsilí – dramaturgickou i interpretační.

Snítil byl od začátku houslista vyhraněně český. Středem jeho repertoáru byla vedle nejvýznamnějších děl světové houslové literatury vždy domácí tvorba, zejména romantická a novější. Tou také vyplnil celý večer. Dvě dua Bedřicha Smetany Z domoviny a Dvořákův Mazurek op. 49 přednesl krásným tónem a s pojetím vyrůstajícím z nejlepších českých interpretačních tradic. Znovu prokázal, že je dědicem svého učitele Jaroslava Kociana a oné linie českého houslového umění, jež staví při plné profesionalitě techniky víc na témbrově bohatém a zpěvném tónu, než na vnějškové brilanci; především na pevném stavebním semknutí celku s jemnými pointami v agogice, dynamice i smykovém řešení a ne na rozervaném sledu afektů improvizační povahy. To ovšem neznamená, že by jeho hře chyběl smysl pro dramatickou velkorysost. Ten plně osvědčil v Ballatě op. 27 Miloslava Kabeláče, v níž podtrhl grandiózní skladatelovu tektonickou koncepci i semknutý výraz odporu a vnitřního soustředění. Skvěle manifestoval i protikladnou výrazovou rovinu neoklasicistických point a něžného hudebního humoru v krystalických miniaturách Čtyř přídavkovkých kusů Iši Krejčího, které mu kdysi v obdivu k jeho houslovému umění skladatel napsal a věnoval (Pane Snítil, Vy jste mě vznítil, telefonoval prý jednou v noci překvapenému dedikantovi skladatel, když je napsal). První polovinu zakončil jubilant provedením vlastního Capriccia. Je to znamenitá hudba, nejen skvěle houslově cítěná, ale prodchnutá ušlechtilou invencí a prozrazující vyspělý skladatelský um. Naznačuje, že se Václav Snítil mohl uplatnit také jako dobrý skladatel, kdyby své zralé síly nebyl plně věnoval houslím. Druhou polovinu večera vyplnil uměním komorní souhry, jemuž zasvětil značnou část ze svých celoživotních interpretačních aktivit. Se svou dcerou, klavíristkou Helenou Veisovou, která jej znamenitě doprovázela po celý večer, a zetěm, violoncellistou Danielem Veisem zahráli Smetanovo Klavírní trio G moll: zcela v duchu Snítilovy zralé interpretační koncepce, s velikostí stavby, krásou zpěvu, výmluvností hudebního výrazu ve všech větách a na všech opěrných místech díla. Tím bezděky prokázal i svou skvělou schopnost pedagogickou: svým nejbližším dokázal do nejzazšího detailu předat a vnuknout své hudební pojetí i uměleckou etiku a tím prodloužit své interpretační krédo a přínos do další generace. Lze mu jen gratulovat a přát, aby tato svěžest a tvůrčí pohoda profesoru Václavu Snítilovi ještě dlouho vydržela.

Jaroslav Smolka (Hudební rozhledy 5/98, měsíčník pro hudební kulturu)

Předprodej vstupenek v pokladně Rabasovy galerie

Vstupné 60 Kč, studenti 40 Kč