Vojtěch Malaník, Alena Sukupová, Otto Sukup

K výstavě O. Sukupa, A. Sukupové a V. Malaníka v Rakovníku

Soudobé české sochařství a výtvarné umění vůběc zažívá široké rozrůznění témat, žánrů a stylů v podmínkách tvůrčí svobody umělců, kteří volí obsahové a formální postupy jako individuální východisko svého tvořivého úsilí. Je potěšitelné, že přibývá výstav, galerií a jiných prostředků prezentace nových děl autorů všech generací.

Všichni ovšem žijí a pracují v situaci, kdy také do kulturní sféry pronikají principy volné soutěže, tržních vztahů, nabídky a poptávky, ba i módních tendencí. Osobnost výtvarníka s jeho přirozeným talentem, akademickým vzděláním a profesionální vyspělostí se ocitá v rozporech vlastního postavení v daném společenském systému, který nevyhnutelně koriguje umělcovy tvůrčí záměry. Záleží pak na něm samém, nakolik se hodlá přizpůsobit vnějším vlivům a tlakům, aniž přitom zradí svůj talent, nakolik se mu podaří zachovat si žádoucí kvalitu a originalitu svých prací. Ti, kdo podlehnou lákadlům komerce či dokonce reklamy, dávají všanc svou tvůrčí potenci a nutně upadají do pokleslosti. V důsledcích pak opouštějí své vznešené poslání poskytovat lidem ideály krásy, smyslového prožitku, osvěžení ducha.

Sochařská tvorba, vzešlá z ateliérů Otty Sukupa, Aleny Sukupové a Vojtěcha Malaníka citlivě respektuje civilizační vývoj české společnosti a její potřeby, avšak sebevědomě střeží vysoké tradiční hodnoty české výtvarné kultury. Díla umělců potvrzují, že vyšli ze školy předních mistrů staroslavné Akademie výtvarných umění a dokázali rozvinout svůj talent samostatnými cestami až do vyzrálé sochařské tvorby.

Otto Sukup (1926) má za sebou půlstoletou dráhu naplněnou tvůrčím hledáním a nalézáním, v níž můžeme objevit i smělé experimenty. Autor prošel obdobím figurálních témat přes abstraktní směřování až po dnešní vyváženou tvorbu, kterou bych nazval humanistickým symbolismem. Vytvořil řadu monumentálních děl i komorních plastik vhodných pro zkrášlení lidských příbytků. Mnohé jeho práce jsou v galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí. Vyzkoušel a využil přitom různorodé materiály – kámen, kov, keramiku i dřevo, k němuž přilnul asi nejvíce. Sukupovo jméno nechybí v činnosti výtvarných skupin, jakou byl v minulosti RADAR nebo v přítomnosti TOLERANCE ’95.

Také Alena Sukupová (1939) je autorkou monumentálních děl spjatých s architekturou, ale těžiště její tvorby je v drobné plastice. Vedle realistických námětů vytváří osobité fantastické kreace, často groteskně pojaté. Kombinuje lidské a zvířecí prvky, zejména ptačí a rybí, čímž dociluje ironicky úsměvné podoby svých výtvorů.

Vojtěcha Malaníka (1954) spojuje s jeho kolegou společný původ z moravského Slovácka, kde se o růst jeho nadání zasloužila Střední umělecko-průmyslová škola v Uherském Hradišti, než odešel na studie do pražské Akademie. Také tento umělec pracuje s různými materiály, od dřeva po kovové směsi. V seznamu jeho děl jsou portréty osobností i lidí práce, sošné figury a reliéfy, v jejichž tématice rozpoznáme láskyplný vztah autora zejména k fenoménu impozantního motivu koně. Pozoruhodné jsou noblesně pojaté příležitostné medaile nebo informační desky. Nelze neocenit ani jeho pedagogickou činnost, která ostatně patří i do Sukupova rejstříku uměleckých aktivit.

Výstava tří pražských sochařů, spřízněných tvorbou, dává nahlédnout do tvůrčí atmosféry jejich pracovních ateliérů. Je skromným, avšak výstižným příspěvkem k poznání jejich umělecké kvality. Jistě vzbudí zasloužené uznání v očích a myslích rakovnické kulturní veřejnosti.

27. 8. 2001 Čestmír Císař

Program / Autoři

• Vojtěch Malaník, Alena Sukupová, Otto Sukup

Vojtěch Malaník – akademický sochař

Narozen 2. dubna 1954 ve Velkém Ořechově.

Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor kamenosochařství u prof. J. Habarty (1973–1977), a Akademii výtvarných umění Praha u prof. M. Axmana a doc. St. Hanzíka (1977–1983). Od r. 1983 do r. 1990 pracoval jako asistent prof. St. Hanzíka na Akademii výtvarných umění v Praze a od roku 1991 učí na soukromé umělecké škole designu v Praze.

Otto Sukup – akademický sochař

Narozen 13. října 1926 v Uherském Hradišti-Kunovicích.

Studoval v letech 1945–1950 na pražské Akademii výtvarných umění ve škole prof. Jana Laudy a prof. Karla Pokorného. Učil na Střední škole uměleckoprůmyslové v Praze. Člen skupiny RADAR a Tolerance 95.

Alena Sukupová – sochařka

Narozena 4. srpna 1939 v Praze.

Studovala na Českém vysokém učení technickém v Praze, fakultu architektury a pozemního stavitelství (1960–1964) a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1969–1975).

Vystavená díla:

• Kůň
• Kůň
• Jezdec
• Sedící
• Soudcovská unie
• Koupání
• Koníček
• Jezdec
• Srůstání
• Jitro
• Srůstání
• Sepětí
• Letící
• Melancholický
• Jezdec
• Pohledy
• Variace
• Letící
• Pohledy
• Sepětí
• Doteky
• Spojitost
• Spojitost
• Rodinka
• Rodinka
• Rodinka
• Sám
• Niké
• Chodec
• Zvědátor
• Tricefalos
• Kráčející klíčník
• Harambaša 1
• Metamorfoza
• Harambaša II
• Strážníček
• Rozpočítávání
• Přímokřídlý ďas
• Dialog
• Mutabor
• Labuťovec trojnohý
• Labuťovec jednoocasý
• Labuťovec jednonohý
• Strážce
• Hořký život
• Před odletem 1
• Před odletem 2
• Před odletem 3
• Řečník
• Andělka
• Anděl 1
• Anděl 2
• On + On
• Ona + Ono
• On + Ona
• Jogín
• Hrůza
• Policajt
• Bojovník
• Torzo
• Čekání na život
• Ovoidy I., Zelená planeta
• Ovoidy II., Bez názvu
• Ovoidy III., Na počátku
• Ovoidy IV., Bez názvu
• Ovoidy V., Stíny
• Ovoidy VI., Víření
• Ovoidy VII., Na počátku
• Ovoidy VIII., Destrukce