O nás

HISTORIE RABASOVY GALERIE RAKOVNÍK

O založení galerie začala uvažovat rakovnická Společnost přátel umění už v roce 1939. V následujícím období však na realizaci nešlo ani pomyslet. Po osvobození v roce 1945, kdy se aktivita Společnosti nakrátko obnovila, stačily necelé tři roky, aby vzniklo kuratorium galerie. Byly adaptovány výstavní prostory v druhém patře městské spořitelny na Husově náměstí a sestavena první stálá expozice.

Přípravy vyvrcholily slavným otevřením 15. srpna 1948. Iniciátorem byl Karel Mejstřík, motorem realizace Jindřich Šubert a významným pomocníkem Václav Rabas. Jejich snažení podporovalo celé kulturní hnutí ve městě.

Jindřich Šubert, který byl jediný, kdo by rodící se instituci udržel při aktivitě, tři týdny po jejím otevření zemřel a tím na dlouho zanikla naděje, že se galerie stane významnou součástí kulturního života města. Do roku 1954 ještě udržoval morálku lidí kolem galerie Václav Rabas. Za to si zasloužil, že po jeho smrti byla instituce po něm pojmenována. Pak ale zájem o rozvěšené exponáty v galerii postupně upadal a byl spíš zájem o její dobře vytápěné místnosti.

Za celá padesátá léta se tu vystřídaly jen dvě krátkodobé výstavy, sbírka rostla jen zvolna. Není divu, že nedůstojného zániku galerijních prostor ve spořitelně v roce 1960 litovali jen zasvěcení. Po přestěhování do Staré pošty následovala likvidace expozice, část sbírky se vrátila k původním majitelům, část se stala součástí základního fondu vznikající krajské galerie. Vše spělo k integraci s druhým nájemníkem Staré pošty městským muzeem. Od konce šedesátých let a po celá léta sedmdesátá trvaly v rámci Okresního muzea a galerie v Rakovníku pokusy o oživení myšlenky Rabasovy galerie.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let opravili budovu č. p. 232 ve Vysoké ulici v Rakovníku pro památník Václava Rabase, to byla příležitost k obnově Rabasovy galerie. Vedle reprezentativního výběru Rabasových maleb vybyl v domě prostor pro soustavnou výstavní činnost, našly se prostředky na vydávání publikací i skromnou akviziční činnost. Nová instituce si i přes spojení s místním muzeem začala budovat profil regionální galerie.

Po revoluci od roku 1991 už působí samostatně. Zrenovovala celý dům 232 včetně synagogy adaptované na koncertní síň. V domě 226 v téže ulici vytvořila jednu z nejmodernějších výstavních síní ve Středočeském kraji, svým výstavním programem plní i dlouhodobě vypůjčenou výstavní síň na radnici. Dnes pořádá pravidelně abonentní cyklus komorní hudby a mezinárodní festival hudby a výtvarného umění Heroldův Rakovník. Vydává publikace k nejrůznějším tématům z historie a současnosti výtvarného umění, nebo k regionální problematice. Soustavně pracuje s dětmi a mládeží, přijatelnou formou jim přibližuje jednotlivé problémy umělecké tvorby.